Noc patří mrtvým. A Žaneta to brzy pozná na vlastní kůži. Po rozchodu jí nezůstalo nic - jen dluhy, podmínka a pocit, že se jí život rozpadá pod rukama. Když přijme práci na nočních směnách v márnici, bere ji jako poslední šanci začít znovu. Márnice. Ticho. Chlad. Těla pod prostěradly, která by se už nikdy neměla pohnout. Tak proč mají na zápěstích zvonečky? Žaneta začíná pochybovat - o sobě, o realitě, o všem, co vidí a slyší. Je to jen její mysl? Nebo si s ní pohrává někdo, kdo odmítl odejít?