V roce 2019 vydalo nakladatelství Portál výbornou populárně naučnou publikaci americké novinářky Tracy Thompson, která se na základě vlastních zkušeností rozhodla oslovit matky, jimž radost z mateřství a rodinného života zkalila přítomnost deprese. Rozhodla se narušit všeobecně rozšířený mýtus o tom, že jsou po narození dítěte všechny matky vděčné a spokojené a že se přirozeně radují z miminka a chvil, které s ním mohou trávit. Thompsonová přichází otevřeně s tématem, o němž se ženy samy stydí mluvit, protože mají zkušenost, že je jejich okolí velmi často nechápe či dokonce považuje za ne dost dobré matky. Ukazuje nám, jak prožívání žen po porodu i později v průběhu života ovlivní jednorázové i opakované depresivní epizody a jak se jejich důsledky mohou dlouhodobě projevovat u dalších a dalších generací. A je třeba říct, že na to jde opravdu obdivuhodně.

Prvním zajímavým faktem je to, že je knížka postavená na vlastních zkušenostech autorky, a to jak s depresí u vlastní matky, tak také u sebe samé i své dcery. Publikace je plná osobních myšlenek, zkušeností, úvah, postřehů, pocitů zoufalství, ale i naděje, pochopení a povzbuzení. Kromě toho je zároveň sbírkou postřehů mnoha dalších žen, s nimiž autorka vedla rozhovory. V neposlední řadě upozorňuje Thompsonová průběžně na řadu vědeckých poznatků a výzkumů, týkajících se nejen depresivních stavů obecně, ale i tzv. poporodní deprese, obsedantně-kompulzivní poruchy po porodu, dědičnosti, léčby apod. Při psaní knihy měla autorka dle vlastních slov před sebou dva cíle. Jednak cíl empirický, kdy jí šlo o vědecké poznání problematiky mateřské deprese, a pak také cíl žurnalistický, kdy chtěla co nejlépe a srozumitelně popsat prožívání, myšlení i chování depresivních žen a jeho dopad na ně samotné i jejich rodinné příslušníky.

Kniha je rozdělena do osmi kapitol, v nichž čtenáře autorka provede citlivě a promyšleně od teoretických základů přes mnohá úskalí depresivních poruch až k postřehům týkajícím se toho, jak může dobře zvládnutý boj s touto poruchou udělat z ženy lepší matku. V úvodu zmiňuje Thompsonová svou zkušenost s vlastní depresí, která ji v určité fázi života přivedla až do psychiatrické léčebny. Vysvětluje rozdíl mezi poporodní a mateřskou depresí, zmiňuje stigma depresivních poruch obecně i v souvislosti s mateřstvím, kde bývá depresivní matka okolím často vnímána jako nedostatečně pečující a sama se také tak vnímá. Popisuje mateřství jako velmi stresující povolání, věnuje se růstu požadavků na matky v současnosti (tzv. "éra intenzivního mateřství" a norma "dobré matky"), pocitům viny, studu, osamění i zoufalství, když si epizoda deprese žádá klid, spánek a samotu, zatímco dítě či rodina potřebuje bdělost, péči a aktivitu. Aktuální je také její konstatování, že je stále věnována malá pozornost diagnostice deprese u matek v šestinedělí a nejedna žena má buď pocit, že to, co prožívá, je zcela běžné a nevyhnutelné, nebo se setká s tím, že jsou její problémy nerozpoznány či bagatelizovány okolím i odborníky. Krátce zmiňuje i další související diagnózy a věnuje se také tématu léčby, kojení a braní antidepresiv.

Ve čtvrté kapitole shrnuje obvyklé projevy deprese u matek (lítost, neustálá podrážděnost, potřeba se stáhnout apod.) a na to navazuje kapitolou o dědičnosti a dopadech výchovy depresivní matkou na potomky (zvířecí i lidská mláďata). Dále se věnuje nejčastějším stresujícím událostem a copingovým strategiím (zvládacím stylům), které předávají rodiče svým dětem. Velmi otevřeně, citlivě a s porozuměním popisuje životní příběh své maminky i první projevy depresivní poruchy u své tehdy ještě malé dcery Rebeccy. Osmá kapitola je pěkným závěrem, protože přináší naději v tom, že je to právě deprese, díky níž je možné se leccos naučit (např. trpělivost a vytrvalost), mnohé pochopit (např. rozdíl mezi litováním a empatií), vnitřně vyrůst, předat něco pozitivního dětem (vzorce překonávání překážek) a přijmout myšlenku, že naše cena nespočívá v tom, co vykonáme a dáme, ale v samotné naší existenci a autenticitě. Na konci publikace čekají čtenáře ještě odkazy na statistiky, výzkumy, další literaturu apod.

Knížku Tracy Thompsonové vnímám nejen jako výbornou osvětu, ale také jako pohlazení, podporu, povzbuzení a praktického průvodce pro všechny ženy - matky, které ve svém životě prožily či prožívají depresivní epizodu (popř je ovlivnilo depresivní ladění vlastní matky), které si možná vyčítají, že nejsou dost dobrými matkami (jako šťastné a energií sršící ženy v jejich okolí, v médiích a na sociálních sítích), které se kvůli tomu uzavírají či přetvařují, prožívají dlouhodobější smutek, nespokojenost a mají pocit, že jsou v tom samy. Užitečná může být také pro jejich rodinné příslušníky či kamarádky, psychology, psychoterapeuty, zdravotní sestry či lékaře.