https://zivotpodlekarol.blogspot.com/search?q=minimalismusNejsem žádný čtenář, abych měsíčně přečetla několik knih a vybírala si co nejtlustší bichle. Mám ráda přehledné knihy, ideálně psané formou deníku a čím méně stránek a menší, tím jsou pro mě lepší - zajímavější a zábavnější.
Když jsem vybírala z edičního plánu, ve spolupráci s nakladatelství Portál, padla mi do oka kniha s názvem Minimalismus do kapsy aneb zbavte život zbytečností.
A jelikož se podobným stavem zabývám posledních několik měsíců - řikám tomu debordelizace před porodem, dost se mi kniha hodila.
Očekávala jsem od knihy další nápady a inspiraci, protože to není jen tak, aby člověk měl minimum věcí, ale má to svojí hloubku a vůbec ani nemusí jít o minimum jako takové.
Navíc je téma minimalismu v poslední době hodně omýlané a sama mám pocit, že ho někteří berou jinak, než je ten opravdový smysl a jsem ráda, že mi kniha potvrdila to, jak na mě minimalismus sám o sobě působí.
Kniha je plná takových těch "aha" momentů o kterých někde v hloubi duše víte, ale nedochází Vám nebo na ně zapomínáte, neuvědomujete si je. Až po přečtení knihy si řeknete, že to je přece jasné a proč Vás to nenapadlo dřív. Okamžitě začnete se změnami - nejspíš už při průběhu čtení knihy, protože budete mít nutkání začít HNED.
Dnes je dá se říct doba Instagramová, kde lidé tráví opravdu spoustu času. Na druhou stranu se tam dá krásně inspirovat i právě minimalistickým způsobem a tipy. Stačí si jen pročistit všechny, které sledujete a začít sledovat ty, které Vás budou inspirovat tím správným směrem, jakým se chcete nově vydat. Určitě na ně jednoduše narazíte.
Když téma minimalismu začalo být víc a víc probírané, sdílené a doporučované, setkávala jsem se sama s názory ve smyslu, že já nikdy nemůžu být minimalista, že máme spoustu hraček pro holky a neustále něco pořizuji nového a nikdy nebudu mít minimalistický domov atd., protože v tom většina opravdu viděla to minimum věcí, jen ty základní potřeby a nic navíc.
Viděli v tom podle mě takové ty katalogové byty a místnosti, které naopak na mě nikdy nepůsobily dobře, útulně ale působily spíš chladně, neobydleně, prázdně a opravdu katalogově. Já mám ráda útulno, mám ráda milé drobnosti pro radost a věci kolem sebe, které mám na očích a na které ráda každý den koukám.
Nejsem zastánce pracholapů a vystavených tisíce věcí, které pak na člověka opravdu mohou působit jako břemeno, ale ani nemám ráda prázdno - jakmile máme v místnosti ozvěnu, je třeba ji zaplnit a pak mi je zase dobře :-D.
Pravidlo 80/20 je pro mě osobně úplně nové, ale musím říct, že je opravdu trefné a platí pro všechny oblasti, které dokážeme vyjmenovat.
Pomalu jsem začala s debordelizací už snad před rokem, kdy jsem dostala knihu Zázračný úklid a musím říct, že to všechno jsou opravdu břemena, která nás tíží a o kterých víme, že máme nahromaděné a máme pocit, že je potřebujeme.
Ale většinou jde fakt o věci, které už nikdy nevyužijeme. V té době to ve mně tak nějak začalo bublat a pomalu ale jistě jsem začala dělat velké změny v tom našem bydlení.
Teď před porodem se do toho všeho snažím šlápnout o kus víc, ale neni tolik času, kolik bych potřebovala a ten čas tak letí a já věčně nestíhám - klasika.
Za tu dobu, co jsem s manželem, jsme se stěhovali nejdříve do prvního společného bydlení a pak ještě dvakrát. Takže by člověk řekl, že se mu "majetek" dost provětral. Jenže i když jsme toho při stěhování vždy mnoho vyhodili, tak toho máme pořád dost. Nejvíce se plácáme v oblečení, které se tedy rapidně snažím vytřídit.
V tom mi pomohlo i objevení skladu pro pěstouny, kam jsem navezla už několik kilo oblečení pro děti a určitě chci vyřazovat i dospělácké. Ať to lítá, ať to sviští.
Dalším objevem v knize je pro mě termín "negativní vizualizace". Já se snažím nad vším přemýšlet pozitivně a negativitě se spíše vyhýbám, ale tohle je velmi zajímavé zamyšlení. Sice to není zrovna můj případ, protože opravdu nepotřebuji nejnovější techniku. Jsem spíš ráda, že nemusim mít tlačítkový mobil, který bych už rok měla. Ale znám spoustu lidí, kteří mění mobily jako ponožky jen proto, že vyšel nový.
Dále mě zaujalo jedno z pravidel, kterým jsem se začala přirozeně řídit a zrovna nedávno jsem ho praktikovala ohledně odkládacího stolku, který si mamka chtěla pořídit nový, ale my jí dali náš, který aktuálně překáží. Řekla jsem jí, že pokud ho budeme jednou potřebovat, tak si ho seženeme buď swapem nebo koupíme za ty dvě stovky, co se prodává.
Co se týče počítačových a internetových zbytečností, tak já jsem zrovna jedna z těch, co potřebují informace, co potřebují všechno znát a všechno vědět. Tak taky ale vypadá můj email a moje složky v počítači, kdy stahuji vše co mi přijde ke stažení zdarma nebo za odběr. Zároveň odebírám novinky u mnoho internetových stránek, aby mi náhodou nic neuniklo.
Pak vidím to šílené množství emailů, které mi zaberou tolik času na promazání i když je ani nečtu a neprojíždím o čem vlastně jsou. I tak mi ale zabere třeba půl hodiny, než se jimi prokoušu. Proto jsem začala rušit odběry a snažím se mít uklizeno i v té emailové schránce.
Rozdělit si všechny uschované emaily do přehledných složek, aby to nevypadalo chaoticky a abych vždy našla to, co zrovna potřebuju.
Nejlepší na celé knize je z mého pohledu zjištění a hlavně uvědomění si, že minimalismus se dá upravit přesně na míru každého z nás. Sami se můžete rozhodnout, do jaké míry ho chcete uplatnit ve svém životě a v jakých oblastech ho využijete. Každý to máme nastavené jinak a přesně jak je v knize psáno, nedovolte nikomu, aby posuzoval, co si máte ponechat a co by pro vás mělo či nemělo být důležité.
Mimochodem já jsem zrovna ta se sbírkou Trollů. Jsou mojí srdcovkou, jsou mým dětstvím a teď jsou součástí mých dětí - za to jsem vděčná, protože se svým vlastním dětstvím můžu provázet a nedokázala bych vyřadit zdaleka jednoho z Trollů. Dělají mi radost, mám je ráda a i když jsou spíše na vystavení, než hraní - aby se náhodou nepoškodily, tak do mého života budou vždy patřit.
A stejně tak to někdo může mít s čímkoliv jiným.
ZÁVĚREM
Já osobně minimalismus chápu jako způsob života, kdy neni potřeba mít všeho nejmíň a všeho minimum, ale mít jen opravdu to, co máme rádi, co využíváme, na co se rádi koukáme, na co často myslíme a co nám dělá radost.
Dřív jsem byla sběratel všeho možného, protože mi bylo například líto pálit ty krásné svíčky nebo psát do těch krásných sešitů apod. Teď jsem ale poslední měsíce ve fázi, kdy potřebuju celý náš byt provětrat, provzdušnit a zbavit se všech přebytků. Člověku se pak opravdu mnohem lépe dýchá a žije, protože ta zátěž je menší a menší.
Užívám si pálení těch krásných svíček, užívám si psaní, do těch krásných sešitů, dělám radost jiným tím, že jim dám to, co už sama nepotřebuju a vím, že to u nich bude třeba i v dobrých rukou. Dělám si pravidelně pořádek v těch svých internetech a opravdu to všechno funguje.
Jsem ráda, že autor zmiňuje i minimalismus v rozvrhu elektronických zařízeních. Já sama jednou za čas promazávám a pročišťuji počítač a emaily, abych tam neměla zbytečnosti a musím říct, že se mi pak mnohem lépe funguje a "pracuje".
Někdo bere minimalismus, jak opravdu minimum všeho, což ve finále působí až prázdným bytem, ale já ho beru stejně, jako autor knihy.
Zbavuji se zbytečností a zůstává mi jen to, co opravdu potřebuju, co používám a co mám ráda.
