Myslíte si, že vaše problémy jsou neřešitelné? Přemýšlíte o tom, jak se s nimi efektivně a bez žádných negativních účinků popasovat? Kniha, kterou bych vám ráda prostřednictvím této recenze představila, vám ukáže, že žádný problém není neřešitelný a že stále existují lidé, za nimiž se svým trápením můžete přijít. Autorkou této knihy je americká psychoterapeutka a seznamuje v ní své čtenáře se zajímavými případy, s nimiž se setkala ve svojí ordinaci. Většina pacientů se dočkala vyléčení a jejich případy končí dobře, jsou tam však ale i takové, u kterých se bohužel pověstného happy endu nedočkáme. Takový však je život.

Když jsem se rozhodovala, co bych si ráda z nabídky nových titulů nakladatelství Portál přečetla. Měla jsem o výběru téměř ihned jasno. Ono také kdo by neměl. Když se mi dostal do ruky na počátku tohoto roku ediční plán nakladatelství a tam jsem tento skvost zahlédla. Titul mě ihned zaujal, a to díky své zajímavé anotaci, jež slibuje zajímavé počtení, které přibližuje tematiku psychoterapie nejen odborné veřejnosti, ale shlíží i na tu laickou. Zaujalo mě, že se nejedná o knihu plnou suchopárné teorie, ale o sbírku několika příběhů, z nichž vyplývá nejen to, jak psychoterapie probíhá, ale také to, co vše je potřeba k tomu, aby mohla vůbec začít. Musím říci, že než jsem se do příběhů pustila, neměla jsem ani tušení, co vše psychoterapie obnáší. Jakou cestu musí ujít pacient společně se svým terapeutem, aby společnými silami dosáhli kýženého výsledku. Ač se psychologií díky škole trošku zabývám, tato kniha mi otevřela oči a já si uvědomila, že to není jen o tom pochopit definici, ale hlavní na tom je, že člověk tuto definici dokáže přetavit do praxe. Obtížnost tohoto procesu je popsána v Muži s nádherným hlasem velice podrobně, takže si čtenář o náročnosti povolání psychoterapeuta udělá vcelku rychle obrázek.

„Vzdychla jsem a pomyslela si, jak by byl díky svému pohotovému vtipu a pronikavé inteligenci atraktivní, kdyby obojí nepoužíval jako meč. A chvilku jsem uvažovala, jestli se opravdu chci chopit těžkého úkolu, který tenhle člověk představuje. Už jsem měla několik pacientů, kteří byli experti na rozcupování čehokoli, co řeknu, a na hledání vynalézavých způsobů, jak ničit naši práci. Opravdu jsem potřebovala dalšího takového? Ale přes všechnu bojovnost mě něco na něm zaujalo a už nepustilo.“ (s. 53)

Ukázka z knihy nám ukazuje i to, že se autorka pokusila čtenáři představit i nitro svých pacientů, jejich přemýšlení, ale i důvod toho, proč jsou takoví, jací jsou. Jejich problémy většinou nevznikly z ničeho nic, mají v něčem původ a my spolu s psychoterapeutkou můžeme z pohledu třetí nezúčastněné osoby sledovat rozplétání této zapeklité otázky.

Titul bych s jistou dávkou nadsázky označila za osvětový, protože se v něm svým způsobem autorka snaží prolomit klišé, jimiž se většina společnosti dnes a denně řídí. Ruku na srdce, kdo by si v případě, že by ho něco trápilo, došel dobrovolně k psychologovi? Mnozí z nás to neustále považují za ponižující potupu. Tento postoj je zřejmý i v postavách pacientů, kteří se v knize objevují. Jen málokdo si za lékařkou došel sám z vlastní vůle, avšak po pár sezeních se vše obrací, terapeutka u svých pacientů získala důvěru a opačně. O tom to celé je. Toto poselství jistě čtenáře přesvědčí o faktu, že hledat pomoc jinde než v alkoholu a drogách se jistě vyplatí.

Celá kniha je psána subjektivní ich-formou, a to z pohledu lékařky. Ta nás seznamuje chronologicky s událostmi, jež se odehrávaly za dveřmi její ordinace. Některé povídky jsou plné strachu a smutku, objevují se ale také prvky lži. Určitě bych mohla jmenovat dále, ale tato recenze není primárně o vyjmenování emocí, hlavní jsou myšlenky, jež autorka nenásilně vložila do textu a nechává je promlouvat ke čtenáři osvětovým jazykem. Osobně si myslím, že by takových knih mělo vycházet více, protože nutí člověka přemýšlet nad svým vlastním já a problémy, které většinou pramení z nevědomosti a z toho, že neznáme sami sebe.

Moje subjektivní hodnocení je velice pozitivní. Líbí se mi, že se autorka opravdu dokázala snížit na úroveň laika a svoje vyprávění tak vedla bez sebemenších odborných termínů, jež by čtenáře mohly odrazovat od četby. Dalo by se říci, že je dílo napsáno srozumitelnou formou v krátkých příbězích, které jsem přečetla během chvilky. Některé se mi kvůli smutnému závěru četly hůře, ty s happy endem pak lépe a rychleji. Zajímavé je, že autorka tyto zajímavé epizody ze své ordinace dokázala zapracovat do knihy o pouhých 184 stranách, takže opravdu pro zdatnější čtenáře jednohubka k odpolední kávičce. Příběhů je pouhých 6 a jsou orámovány dvěma důležitými kapitolami. Na úvodu se jedná o kapitolu Provádět terapii, jež uvádí do problematiky a na závěru pak rámec uzavírá kapitola s názvem Díky čemu terapie funguje? Důležité je pak zmínit i poděkování autorky, jež je pokornou tečkou na konec. Než jsem se do knihy pustila, začala jsem mít obavy, protože mi bylo řečeno, že rozjezd je pomalejší a hodně upovídaný. Když jsem knihu otevřela, byla jsem velice mile překvapena, ani jsem nemrkla a avizovaná první kapitola byla za mnou, ba co, ona mě dokonce i bavila. Takže pokud se do knihy dáte a bude se vám v první kapitole zdát ukecaná, dejte jí šanci a neodkládejte ji, ona se vám pak v průběhu odmění obohacujícími příběhy plnými ponaučení. Za skvělý čtenářský zážitek, jenž mě hodně obohatil a v mnohém poučil, dávám knize zasloužených nádherných 100 % a vřelá doporučení k tomu.

Pokud jste milovníky příběhů z lékařského prostředí nebo se třeba jen tak pro svou potřebu rádi dozvíte něco nového, tato kniha je určena právě vám.