Dneska se lidi sypou v podstatě na každém rohu nebo v tramvaji. Když už se ale sesypete, záleží hlavně na tom, jak vás znovu uplácají. Jestli vás teda pískaři vůbec seberou. S hlavním hrdinou beze jména - komu tady záleží na jméně? - procházíme městem, kde si domy mezi sebou vyřizují účty jadrnou wasserněmčinou, dělníci v ranních tramvajích zvrací písek, zatímco se trmácí za dřinou do továren, a v noci se k vám v posteli přivine cizí bytost. Z tohohle vyšinutého místa se dá utéct jen pomocí alkoholu nebo něčeho silnějšího a nebezpečnějšího jako láska.