Psát o povídce v dějinách literatury je stejné jako nabírat dlaní vodu z prudce tekoucího toku. Obsah dlaně se vám mění před očima, světélkuje, jiskří, tmavne, mizí, ztrácí se a zase objevuje, prostě mění se každou chvíli. (…) Nicméně povídky všeho druhu tu byly, jsou a nadále budou, tak jako tu navždy bude touha lidí po neobvyklých příbězích, které jim pomáhají alespoň na chvíli uniknout z často tíživé reality života do světa fantazie.