Příběh vážky

Příběh vážky

Smith, Monique Gray

Portál, 2019

299 Kč239 Kč

SklademAkce 20 %

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Tilly je napůl indiánka a napůl Skotka a žije s rodiči a sestrou v malém kanadském městě. Po rozchodu rodičů na čas propadne alkoholu. Naštěstí se může opřít o několik silných žen, které jsou součástí jejího života – o svou moudrou babičku či o chápavou učitelku, a postupně nachází východisko z neradostné existence ve zvláštním terapeutickém centru, které využívá postupy založené na indiánské léčitelské tradici – hluboké vnímání přírody, pobyty v potní chýši, hojivé rituály. Po náročném hledání identity se jí podaří opět navázat kontakt s téměř zapomenutými indiánskými kořeny.
Monique Gray Smith je kanadská terapeutka a spisovatelka. Angažuje se rovněž jako prostředník a kontaktní osoba s vládními úřady při prosazování zájmů domorodých obyvatel Kanady.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Překladatel:Somogyi, Viola

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1532-5

  • Počet stran / vazba:144 / Brožovaná

  • Rok vydání:2019

  • Kód:14404301

  • EAN:9788026215325

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze


  • Smith, Monique Gray: Příběh vážky - autor recenze: Káťa Moravcová
    https://knihazaknihou.cz/pribeh-vazky/

    Co myslíte, v kolika letech se může stát člověk „opravdovým“ alkoholikem? Samozřejmě, že v jakémkoli…., ale Tilly svou pijanskou kariéru stihla odstartovat opravdu brzy: ve svých 12 letech! Přečtěte si příběh – Příběh vážky – o jednom z nejtěžších bojů: o boji alkoholika s pitím, o indiánských mýtech a magii i o nemizejícím stigmatu indiánů v bílé společnosti .

    Příběh vážky vypráví příběh Tilli, která propadne závislosti na alkoholu. Cestu zpět ke svému životu nalezne díky své babičce a moudré paní učitelce. Postupně se z hlubin alkoholismu dostává i díky speciálnímu, terapeutickému centru, které je založeno na postupech indiánské léčitelské tradice.

    Summa summarum

    Výtisk „Příběh vážky“ se nakladatelství Portál povedl. Duhová křídla na tmavomodrém podkladě se mi líbí. Česká obálka je podle mě dokonce mnohem hezčí než v originále (viz. foto výše) . A to portálovské obálky až tak často nechválím… Knížka je užší, myslím, že ji stihnete přečíst rychle. Autorka vypráví v ich–formě, má jednoduchý sloh a díky jediné linii příběhu se kniha čte doopravdy snadno. Příběh vážky je rozdělený do 39 kapitol, ale jak už je u soudobých, anglicky píšících autorů prapodivným zvykem i Monique G. Smith obsah člení na skutečně „kraťounké kapitolky“… Každá kapitola má na začátku i na konci černobílou kresbu vážky, která text hezky oživuje.

    Tilly – hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu, pochází z indiánského manželství, každý z rodičů už má ovšem v krvi i krev bělošskou a otec i matka navíc původem náleží k jinému kmeni. Matka má předky v kmeni Krí a otec z kmene Lakota.

    Kniha je uvozená příběhem, kdy se malá Tilly poprvé setkává s tím, že maminku na ulici slovně napadne bílý muž a jako urážku použije její indiánský původ… Dále se seznámíme s Tilliinou indiánskou babičkou (ze strany otce), po které je holčička pojmenovaná a má k ní nejblíže ze všech členů rodiny a s okolnostmi, které zapříčinily vznik a prohlubování závislosti na alkoholu u malé dívky. Babička Tilly naštěstí své vnučce předává vědomosti původních obyvatel o přírodě, snech, magické moci vody, znameních, obětech přírodě apod. , které – jak se ukáže – jí nakonec zachrání život … Příběh v sobě obsahuje nejen příběh „o alkoholikovi“, ale i poselství o traumatu celé původní, indiánské populace: z vykořenění a z odcizení kulturního dědictví, se kterým se dodnes velmi těžce vyrovnávají potomci původních obyvatel Kanady. Zároveň vysvětluje zásadní roli dalších silných stresorů (rozvod rodičů, časté stěhování), které mají potenciál být spouštěčem pro drogovou či jinou závislost.

    Autorka píše čtivě, žádná krkolomná souvětí u ní neobjevíte. Navíc fakt, že mnohá fakta čerpá ze svého života přidává knize a jejím postavám na věrohodnosti. Tilly jako románová postava mi celkem sedla, ztotožnit bych se s ní asi nedovedla, ale sympatická mi jistým způsobem byla. Zato, co mi nesedlo, byli Tilliiny rodiče: jak to, že si nevšimli, že jejich mladistvá dcera velmi často chodí domů „pod vlivem“ anebo rovnou opilá? Její sobecký otec mi byl vyloženě nesympatický a depresivní matka utápějící se v sebelítosti mě také neoslovila. Nicméně kniha je fajn čtení o indiánské léčitelské tradici uchopené za zcela jiný konec než obvykle.

    Hodnocení: 87%

    Sakra! Chci pivo. Tak kde jsi? Hoď sebou! Vypadalo to, že hlas alkoholičky ve mně je silnější než hlas abstinentky. Schoulila jsem se na židli, zkřížila ruce na prsou a popuzeně vzdychla. Pak jsem ale koutkem oka zahlédla dvě vrásčité hnědé ruce spočívající na zábradlí, které oddělovalo zahrádku od chodníku. Zvedla jsem hlavu. Stál tam nějaký muž…Na krku mu visel jelenicový náhrdelník a na něm přívěsek vykládaný korálky – léčivý kruh. Jeho oči byly téměř černé a plné něhy. Upřeně se na mě díval, jako by věděl, kdo jsem… jako bych byla jeho příbuzná. Nitrem se mi rozlil hřejivý pocit. Muž se naklonil přes zábradlí a tiše řekl: „Nikdy nepochybuj o tom, kdo jsi ty a kdo je tvůj národ. Máš to v očích. A já vím, že to máš i v srdci.“ Pokývl hlavou a usmál se: byl to široký, bezzubý úsměv. „Co to bude?“ Servírčin hlas mě vytrhl ze zamyšlení a já se znovu zapojila do hovoru u stolu. „Mohla byste mi přinést ještě jednu pepsi bez cukru, prosím?“ vykoktala jsem a pak jsem se napřímila na židli. Když jsem se znovu otočila, muž byl pryč. Vyskočila jsem, vyběhla na ulici a rozhlížela se vpravo vlevo, ale nikde po něm nebylo ani stopy. Začalo mi to vrtat hlavou. Stalo se to vůbec?

    autor recenze: Káťa Moravcová
    https://knihazaknihou.cz/pribeh-vazky/

    - 09.01.2020


  • Smith, Monique Gray: Příběh vážky - autor recenze: Jana Dořičáková
    http://www.topcteni.cz/monique-gray-smith-pribeh-vazky/

    Do knihy jsem se začetla při mé cestě do Prahy. Začátek byl nenápadný a pak se to rozjelo jako vlak, kterým jsem jela a cesta díky této úžasné knize utekla jako nic. Za tři hodiny před Prahou jsem ji zavírala s pocitem údivu, rozčarování a nemožnosti uvěřit, že se dělo něco takového v nedávné době v tak vyspělé zemi jako je Kanada.

    Neuvěřitelná tečka nad knihou byla pro mě ta, že mi kamarádka v Praze začala povídat, že se zajimá o moudra starých indiánů a já na to, že jsem na to téma právě dočetla skvělou knihu, kterou jsem ji na druhý den koupila jako dárek, protože to bylo znamení. Kniha mě zasáhla přímo do srdce a chci, aby si ji přečetlo co nejvíce lidí.

    Příběh vypraví Tilly, žijící v Kanadě, která má předky z kmenů Krí a Lakota a částečně je skotského původu. Je napůl indiánka a její život ukazuje, jak moc se Kanada bála původních obyvatel. Vláda založila internátní školy pro indiány, kde děti násilím brali rodičům a umisťovali je do těchto škol, protože se nejspíš báli jejich rozvětvených rodin – připadali jim mocní. V knize není přesný popis, co se dělo v těchto školách, ale spíše odkaz, co se stalo z těch lidí, kteří tam byli přinuceni zůstat a absolvovat je.

    V závěru knihy je popis výrazů, které se v knize objevily a já vám pro zajímavost vypíšu, co je pod pojmem internátní školy pro indiány, protože jsem z toho byla v šoku, že se něco takové nedávno dělo.

    „Byly to internátní školy pro děti původních obyvatel, které v Kanadě fungovaly od konce devatenáctého století skoro až do konce dvacáteho století. Jejich úkolem bylo asimilovat děti původních obyvatel do evropsko-kanadské společnosti. Účinek těchto škol na děti, které byly násilím odebrány rodinám a často týrany, bývá popisován jako kulturní genocida nebo vražda indiána v dítěti.“

    Příběh se začíná odvíjet jemně a lehce, kdy Tilly vzpomíná na své dětství, kde pro ni byla tou nejdůležitější osobou babička, která ji předávala učení svých předků. Babička zemřela, když bylo Tilly dvanáct let. Tato událost měla nešťastný účinek na celou rodinu. Rodiče se postupně odcizili a rozešli. Tilly z toho začala pít alkohol, protože pití v rodině bylo normální a bylo ho hodně. Tilly to zkusila, zachutnalo jí to a je neuvěřitelné, že dlouho nikdo na ni nepoznal, že je alkoholička. Začala ve dvanácti letech, v sedmé třídě. Dále sledujeme její život, kdy musela spadnout až na dno, aby se odrazila a šla do protialkoholní léčby. Již před tím poznala několik lidí, kteří ji ovlivnili a dovedli k tomuto kroku. Ale hlavně poznávání tradic a zvyků svých předků se vzpomínkou na babičku ji pomohlo tak, že pak ona mohla pomáhat druhým. Tilly měla štěstí, že mohla vyrůstat v rodině, ale při léčbě a poté zjišťuje, jak moc její lid se trápil, díky různým nařízením.

    Kniha je plná moudrosti a poznání, ať v kladném čí záporném smyslu. Je čtivá a inspirativní. Je zároveň šokující. Je zde spousta jednoduchých rad, jak žít. Tím, že je to dle autorčina životního příběhu, je to velmi intenzivní a na mě to zapůsobilo až do samého srdce. Doporučuji všem.

    A neodpustím si malinkatý úryvek z knihy na závěr.

    „Takhle to děláme, Tilly. Při předávání našeho učení jíme nebo pijeme čaj. Tak učení nejen posloucháš, ale s jídlem se vstřebává do tvého těla a nikdy tě neopustí. Někdo mi to kdysi takhle vysvětloval – je to, jako bychom našeho ducha krmili vědomostmi a moudrostí.“

    Hodnocení: 100%

    - 09.01.2020

  • Kniha nabízí zajímavý pohled do života indiánů, jejich tradic a hlavně útrap, které v Severní America ve 20. století zažívali - jak jim byla brána jejich kultura, identita a co tyto ztráty s jejich životem udělaly. Kromě toho zde můžete sledovat (na příběhu hlavní hrdinky), jak lze od závislostí (na alkoholu) dojít k nalezení sebe sama, své tradice, sebeúcty a svých darů. Cesta podle mě vede skrze postupné budování důvěry v sebe sama, ve své pocity, intuici a schopnost nechat odejít minulé křivdy a opět se naučit důvěřovat životu, který nabízí skrze synchronicitu mnoho “nečekaných” pomocí. Právě o tom pro mě byla tato kniha. Michal Dvořák, www.bemindful.cz

    - 15.11.2019

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)