Když v Čechách zvedli ceny za topení, zvedla loutkářka Lea Hniličková kotvy. Sbalila kočku Bastet, elektrickou koloběžku a celý svůj dosavadní život a odstěhovala se k moři. Kde jinde strávit důchod než na slunném španělském pobřeží? V malém domku, který si tam koupila, žije sice skromně, ale dohání to humorem. Upřímný a vtipný deník o bolavých kloubech, hlasitých sousedech, dobrodružných nákupech a těch nejšťavnatějších pomerančích na světě vám předá řadu tipů a ukáže, že na změnu nikdy není pozdě.

Lea Hniličková o sobě: Narozena za polovinou minulého století v Praze. Vystudovala nejdříve střední knihovnickou školu, posléze katedru loutkářství DAMU, celých 45 let se věnovala loutkovému divadlu, z toho 29 let roli Mozarta v loutkové opeře Don Giovanni v Národním divadle marionet, které ale usmrtil covid. Teď brigádničí na DPP ve výzkumném callcentru. Před odjezdem do Španělska žila na vesnici, dokud se hrálo, dojížděla vlakem do Prahy. (Dlouhá léta se denně starala o psychicky nemocnou matku, ovšem nenahlásila to na úřad a doufala ve spolehlivost a akceptovatelnost lékařských dokumentů.) Ne tak úřad. Jiné práce nepřijímala, sociální si platila jen 26 let, takže nakonec nemá nárok na důchod, až snad v letošním říjnu, v požehnaném věku, dostane 4 800 Kč, ten nejnižší důchod v ČR. Co se literární činnosti týče, sedm let přispívala svým psaním o divadle i rozhovory do pražského kulturního a programového čtrnáctideníku 14 – to bylo v letech devadesátých…