Kniha vypráví příběhy dětí docházející na terapii k psychoanalytickému terapeutovi Peterovi (autor knihy), který v jednotlivých kapitolách věnovaných vždy jednomu z klientů (vždy je zmíněno, o kolikáté se jedná terapeutické sezení) popisuje průběh terapie a celého terapeutického dne. Zároveň autor popisuje, jak se vztah s klientem posouvá, jak se mění, co nového přináší (kniha zachycuje jednotlivá sezení během 1 kalendářního roku).

Autor zachycuje nejen to, co je během terapie vyřčeno, jak se děti a dospívající chovají, ale i to, co v něm komunikace zanechala, co vyčetl tzv. mezi řádky, jak se cítí, co si myslí, že klient zažívá, jaká atmosféra mezi nimi podle Petera panuje. Čtení knihy mě proto staví do pozice nejen pozorovatele, ale jako bych nenápadně koukala terapeutovi přes rameno, četla jeho poznámky a mohla tak sledovat tok jeho myšlenek.

Kniha je psána rozmanitým jazykem - autor hezky zachycuje slovní obraty dětí různého věku (což je fascinující a někdy i úsměvné - autor ve mě dokázal vyvolat pocit, ze se přede mnou scéna z terapeutovny přímo odehrává, slyším, co a jakým tónem děti říkají, jak se u toho tváří, co z nich vyzařuje).

Tím, že autor popisuje jednotlivé dny a nikoli celý příběh dítěte, které dochází na terapii, je vyprávění trochu chaotické. V jednom dni k Peterovi dochází řada dětí a jejich kapitoly jsou tak vždy vyprávěním jednoho terapeutického sezení (např. v jednom dni Alice 6. sezení, supervize mladšího kolegy, Roman 1. sezení, 1. sezení s Romanovými rodiči apod.), což na jednu stranu přibližuje, jak vypadá terapeutův den, ale na druhou stranu je zapamatování příběhů a osudů jednotlivých dětí složitější a více zmatené. Abych se v příbězích lépe vyznala, po celou dobu jsem si k jednotlivým dětem dělala v bodech poznámky, abych se lépe zorientovala. Když si člověk takové poznámky netvoří, tak chvíli trvá, než si člověk životní příběh dítěte připomene, zorientuje se.

Knihu bych doporučila budoucím terapeutům, lidem, kteří se zajímají o práci s dětmi, zájemcům o příběhy z terapie a rodičům, jejichž dítě terapii navštěvuje/možná v budoucnu navštíví, aby si i jako neodborníci proces terapie dokázali představit.

Prostřednictvím této knihy máme možnost nahlédnout do samotného psychoterapeutického procesu, který autor, zkušený psychoanalytický psychoterapeut Peter Poethe, popisuje na jednotlivých sezeních. V rámci kterých nás seznamuje s osudy dětí z jeho praxe, které mohou být velmi podobné osudům lidí, které sami známe a s kterými se denně střetáváme na ulici. Výjimečnost této knihy tkví především v její autentičnosti, kdy nás psychoterapeut seznamuje s obsahem vlastních myšlenek, domněnek a zkušeností. V určité míře jsme seznámeni s některými pravidly, která jsou velmi důležitá pro funkční terapeutický vztah. Dozvídáme se o tom, jak důležité je řádné ukončení terapie, kdy je nutné dítě na její konec postupně připravit, i to, jakým způsobem lze komunikovat s rodiči, aby to nemělo negativní dopad na dítě v terapii. Dále je zde například vyzdvihován smysl a účinek hry během jednotlivých sezení s dětmi, která nám může umožnit vstup do dětských fantazií, přání či největších obav a strachů. Autor si podle mě zasluhuje obdiv za to, s jakou trpělivostí, pokorou a otevřeností, v kombinaci s profesionálním přístupem k dětem, přistupuje k celkovému procesu psychoterapie. Nejvíce příhodný a vystihující mi přišel terapeutův popis terapeutického procesu, který přirovnává k literárnímu příběhu, který má svůj úvod, zápletky, rozřešení a závěr, a vše, co se během tohoto příběhu objeví, může mít několik významů a point, jejichž hledání je součástí příběhu, tedy celé terapie.

Zajímám se o psychoterapii dětí. Nejlépe, když je v knize příklad z praxe, jak a proč to takto řešit. Zde je to skvěle ukázano u pěti dětí a dospivajících, kdy autor u nich popisuje průběh sezení během jednoho roku. Okrajově odkrývá jemně i své soukromí a pravidla, které je dobré pro něj dodržovat.

Kniha na mě velmi zapůsobila a dalo by se říct, že jsem ji hodně prožívala. Je mi líto jak moc jsou některé děti nepochopeny okolím a díky Bohu za takové odborníky jako je autor. Opravdu se to děje a myslím, že hodně lidem otevře oči, aby se dívaly jinak na zlobivé dětí. Co za tím stojí? Vše má své příčiny.

Seznámíme se s Alicí, které je šestnáct a půl a studuje střední zdravotnickou školu. Důvodem první návštěvy byl strach z postupného zhoršování školních výsledků. Její sebedůvěra je pod bodem nula a autor ji pomalu, ale jistě navrací.

Oliver má skoro dvanáct let. V dětském domově žije poslední čtyři roky. Je problémový, vyhledává konflikty s dětmi i dospělými.

Osmiletý Roman má agresivní chování a rodiče si s ním nevědí rady. Potřebují pomoc a tak o ni požádali u odborníka.

Dvanáctiletá Sandra žije ve střídavé peči svých rozvedených rodičů. Je jako mezi mlýnskými kameny a hlavně matka dělá vše pro její dobro, ale tím směrem, aby byla matka spokojená. Nezajímá se, co cítí dcera.

Honzík má šest let a žije v pěstounské rodině. Je nezvládnutelný.

Když se na to dívám s nadhledem, tak všem dětem ublížili vědomě, či nevědomě ti nejbližší, kteří jim měli být oporou a připravit je dobře na život. Je to úmrtí v rodině, opuštění dítěte z nezájmu o něj, sexuální zneužití, či psychické vydírání. Pak jsou jejich duše pokřivené a potřebují pomoc, aby se mohli aspoň trochu vrátit do podoby spokojeného dítěte.

Autora jsem místy velmi obdivovala za trpělivost a pokoru, i když se musí držet pravidel. Fascinovaně jsem to četla a zírala, jak se může na různé věci pohlížet a jak se může vést terapie, kde na prvním místě je vzbudit důvěru, aniž by se hned mluvilo o problému. To je ta síla nevysloveného.

Kniha se velmi dobře četla a je to úžasné náhlednutí pod pokličku psychoterapie v přímém přenosu. Pro odborníky i laiky je velkým přínosem. Vřele doporučuji.

MUDr. Peter Pöthe je vystudovaný lékař, během studií absolvoval několik odborných stáží na prestižních univerzitách zaměřených na obecnou a dětskou psychiatrii. Na Harvardově univerzitě se zabýval problematikou sexuálně zneužívaných a týraných dětí.

Hodnocení: 100%