Nakladatelství Portál představuje další z beletristických děl velmi plodného amerického autora rumunského původu Elieho Wiesela. Ten prošel za války několika nacistickými koncentračními tábory, odkud si odnesl zkušenost traumatu světového židovstva, většina jeho děl se dotýká boje o znovunalezení identity. Tento spisovatel je členem řady humanisticky orientovaných organizací a nadací, spolu s V. Havlem a Y. Sasakawou například spoluzakládal konferenci Fórum 2000. Celkově napsal přes 40 beletristických děl. Novela Šílená touha tančit tentokrát přináší příběh člověka, který se šťastnou náhodou vyhnul věznění v koncentračních táborech, ale samozřejmě nemohl být válečnými hrůzami nepoznamenán. Přesto se hlavní drama odehrávající se v Dorielově duši netýká bezprostředně židovského traumatu, ale pramení z jeho vytěsněné osobní vzpomínky z dětství. Tato negativní vzpomínka podvědomě ovládá jeho jednání natolik, že není schopen navázat citový vztah se ženou – a vlastně s žádným blízkým člověkem. Naopak se v duchu rozumových a náboženských argumentů uzavírá do mystické samoty a izolace, kterou sám pro sebe nazývá bláznovstvím. Bláznovství je důvodem, proč Doriel vyhledává známosti s řadou půvabných žen, učených mudrců a mužů „bez vlastností“. Doufá, že jejich blízkost mu pomůže objasnit důvod, proč, jak se domnívá, jeho duši opanoval démon vyhoštěný pro svůj nesmazatelný hřích ztráty víry z pokojného světa zemřelých. „Bejniš zešílel – tak jako později já. Byl to rozhněvaný blázen. Povstalec proti zavedené autoritě a disciplíně víry, rebel proti zděděným zákonům předků. Jedním slovem – vzbouřil se proti otci a zářivému symbolu, jejž tento otec ztělesňoval.“ Když je Dorielova víra oslabena natolik, že už neposkytuje útěchu a harmonii, ale spíše vyvolává další mučivé otázky, rozhodne se podstoupit terapii u známé psychoanalytičky Terezy Goldschmidtové. Jejich vztah není založen na důvěře, která bývá alfou i omegou moderní psychologie, ale je spíše soubojem, soutěží „kdo prozradí více“. Doriel je nepříjemný, nesnesitelný pacient, přesto jednoho dne začíná fungovat přenos… Šílená touha tančit je knihou s bytostně židovskými náměty, přesto je v mnoha ohledech univerzální a obecnou mozaikou lidské existence a otázek s ní spojených. Zabývá se například problematikou relativity pojmů „blázen, šílenství“, naplněnosti a smyslu lidského pobytu na světě, pevnosti víry a pochyb, záměru stvoření a náhody, odpuštění a lásky. Kromě toho je zajímavá i z formálního hlediska, střídající se vypravěčská er-forma, poznámky terapeutky, deníkové zápisky Doriela a jeho osobní parakomunikační dopisy mrtvým rodičům se spojují ve velmi poutavém vyprávění a nenechají čtenáře vydechnout.

Petr Vavřík

Zdroj: http://knihomol.phil.muni.cz/

Nakladatelství Portál představuje další z beletristických děl velmi plodného amerického autora rumunského původu Elieho Wiesela. Ten prošel za války několika nacistickými koncentračními tábory, odkud si odnesl zkušenost traumatu světového židovstva, většina jeho děl se dotýká boje o znovunalezení identity.
Tento spisovatel je členem řady humanisticky orientovaných organizací a nadací, spolu s V. Havlem a Y. Sasakawou například spoluzakládal konferenci Fórum 2000. Celkově napsal přes 40 beletristických děl.
Novela Šílená touha tančit tentokrát přináší příběh člověka, který se šťastnou náhodou vyhnul věznění v koncentračních táborech, ale samozřejmě nemohl být válečnými hrůzami nepoznamenán. Přesto se hlavní drama odehrávající se v Dorielově duši netýká bezprostředně židovského traumatu, ale pramení z jeho vytěsněné osobní vzpomínky z dětství. Tato negativní vzpomínka podvědomě ovládá jeho jednání natolik, že není schopen navázat citový vztah se ženou – a vlastně s žádným blízkým člověkem. Naopak se v duchu rozumových a náboženských argumentů uzavírá do mystické samoty a izolace, kterou sám pro sebe nazývá bláznovstvím.
Bláznovství je důvodem, proč Doriel vyhledává známosti s řadou půvabných žen, učených mudrců a mužů „bez vlastností“. Doufá, že jejich blízkost mu pomůže objasnit důvod, proč, jak se domnívá, jeho duši opanoval démon vyhoštěný pro svůj nesmazatelný hřích ztráty víry z pokojného světa zemřelých.
„Bejniš zešílel – tak jako později já. Byl to rozhněvaný blázen. Povstalec proti zavedené autoritě a disciplíně víry, rebel proti zděděným zákonům předků. Jedním slovem – vzbouřil se proti otci a zářivému symbolu, jejž tento otec ztělesňoval.“
Když je Dorielova víra oslabena natolik, že už neposkytuje útěchu a harmonii, ale spíše vyvolává další mučivé otázky, rozhodne se podstoupit terapii u známé psychoanalytičky Terezy Goldschmidtové. Jejich vztah není založen na důvěře, která bývá alfou i omegou moderní psychologie, ale je spíše soubojem, soutěží „kdo prozradí více“. Doriel je nepříjemný, nesnesitelný pacient, přesto jednoho dne začíná fungovat přenos…
Šílená touha tančit je knihou s bytostně židovskými náměty, přesto je v mnoha ohledech univerzální a obecnou mozaikou lidské existence a otázek s ní spojených. Zabývá se například problematikou relativity pojmů „blázen, šílenství“, naplněnosti a smyslu lidského pobytu na světě, pevnosti víry a pochyb, záměru stvoření a náhody, odpuštění a lásky. Kromě toho je zajímavá i z formálního hlediska, střídající se vypravěčská er-forma, poznámky terapeutky, deníkové zápisky Doriela a jeho osobní parakomunikační dopisy mrtvým rodičům se spojují ve velmi poutavém vyprávění a nenechají čtenáře vydechnout.

Petr Vavřík

Zdroj: www.meredit.cz