Původní cena: 379 Kč, celková sleva: 74 %
Hlavní hrdinou originálního románu mladého autora je osmnáctiletý civilkář, který po maturitě nastoupí jako pečovatel do chráněného bydlení pro psychicky nemocné. Na to, co ho čeká, není ovšem ani trochu připravený. Jistě, že jeho každodenní rutina bude poněkud bláznivá, to tušil. Nepočítal ale s tím, že pro něj bude čím dál tím těžší vyznat se v tom, proč jsou ošetřovatelé ošetřovatelé – a nikoli klienti. Navíc poměrně brzo ztratí i on sám ztratí pevnou půdu pod nohama a netuší, kam vlastně patří. Všechno v jeho životě jako by se vymklo zpod kontroly. Dokonce i vztah s přítelkyní. Někdy by ji nejradši zabil (ve svých snech to pravidelně dělá). Je sice na civilce, ale má čím dál tím silnější pocit, že svůj život tráví v psychiatrické léčebně – stejně jako my všichni. Elias Hirschl napsal ironický román plný absurdního humoru, který čtenáře pobaví, ale mimoděk je přiměje i k zamyšlení nad tím, kdo je tu vlastně blázen.
Elias Hirschl je mladý, ale už nyní velmi úspěšný rakouský autor, poetry slamer a hudebník. Stovka černých šicích strojů je jeho třetí román.
Stovka černých šicích strojů je kniha od rakouského autora Eliase Hirschla. Ten se již stihl, i přes svůj nízký věk, v Rakousku proslavit nejen jako spisovatel, ale také jako autor slam-poetry a hudebník. Hravá práce s textem a humor na hranici absurdity dodávají jeho tvorbě jednoznačnou osobitost.
Kniha nahlíží do světa mladíka, který po maturitě začne pracovat jako civilkář v chráněném bydlení pro lidi s duševním onemocněním. Skrze hlavní postavu se před čtenářem postupně vykresluje svět všech jeho obyvatel a zaměstnanců, stejně jako civilkářův destruktivní vztah s přítelkyní. O obyvatelích chráněného bydlení se dozvídáme jen to nejzajímavější, nejvíce absurdní, pro všední chvíle a situace není v knize místo. Až by se zdálo, že mezi jednotlivými eskapádami nájemníků není ani minuta oddechu.
Text je členěn do poměrně krátkých kapitol a každá z nich působí trochu jako samostatná humorná povídka z prostředí chráněného bydlení. Autor experimentuje s formou jednotlivých kapitol, střídá se vyprávění z pohledu civilkáře s popisem ve třetí osobě, jiná scéna je pouhým záznamem rozhovoru nebo zápisem z denního protokolu. Přesto na sebe nakonec vše navazuje a celek přináší další rozměr. Kniha ohledává rozdíl mezi rozumem a bláznovstvím a lehkovážně balancuje na hranici mezi realitou a fantazií.
Stovka černých šicích strojů je hravá knížka, která si neklade za cíl převyprávět reálný příběh. Spíše působí jako satirické nahlédnutí do světa mladého muže, který se potácí ve svých vlastních problémech a fantaziích a naráží na těžkou realitu dospělosti. Kniha rozhodně není dobrým studijním materiálem pro pochopení života lidí s duševním onemocněním, naopak se jí dá vytknout určité podporování stereotypů o pomatených bláznech bez náhledu na realitu. Na druhou stranu, pokud bude přijata s nadsázkou a humorem, může být příjemným pobavením pro každého, komu je téma duševního zdraví blízké.
Autor Elias Hirschl je mladý úspěšný rakouský autor. Toto je jeho třetí román. Je to příběh plný situací z tzv. chráněného bydlení. Hrdinou je osmnáctiletý civilkář, který po maturitě jde pracovat jako pečovatel psychicky nemocných lidí. Dostává se do nesourodé společnosti osobností s různými nestandardními projevy chování. Snaží se své svěřence chápat a přizpůsobit se nezvyklému prostředí vrtochům pacientů, ale časem začne pochybovat o svém vlastním duševním zdraví.
Knížka má svůj osobitý rukopis a vykreslené postavy připomínají trochu figurky v loutkovém divadle. Je tu ironie i humor, pravda, občas trochu smutný a nutící k zamyšlení. Přiznám, že se mi recenze na tento „román“ nepíše lehce. Je pro čtenáře, kteří nečekají červené knihovny a další povrchní příběhy, spíše nevšední styl psaní-A co se týká příběhů, je jich tu vlastně celá mozaika.
A já jen dodám, že nakladatelství PORTÁL, který knížku vydalo, mne nikdy zatím nezklamalo.
Poněkud těžce stravitelný román z prostředí psychiatricky nemocných pacientů. Z anotace jsem čekala něco ala Přelet nad kukaččím hnízdem. Tato tematika mi vždycky přijde zajímavá a neuvrhává mě do depresí. Mladý rakouský autor se s tématem popral velmi svérázně. Z velké části je kniha směsicí drsného černého humoru a popisu absurdních situací z chráněného bydlení. A to je právě hlavní předností knihy. Myslím, že kdyby se autor držel jen samotného života za zdmi blázince, udělal by lépe.
On se však pouštěl do mnohých filozofických úvah o vlastní existenci, kdy jsem si někdy nebyla jistá, kdo vlastně rozjímá. Asi civilkář. Nejsem filozofický tip a tyhle pasáže jsem měla tendence přeskakovat, nebylo jich však mnoho. Znepokojivé byly také texty o jeho přítelkyni. Patologický vztah plný zloby a závislosti. Čtenář velmi brzy odhalí, že s civilkářem není něco v pořádku, že do prostředí chráněného bydlení celkem dobře zapadá a postupem času se cítí jen tady šťastný. Obklopen blázny, bláznivými kolegy, alkoholem a narkotiky.
Autorovi se podle mě velmi dobře povedlo rozpitvat jednotlivé pacienty po psychologické stránce. Celkem by mě zajímalo, z čeho čerpal... Bylo to lehce uvěřitelný příběh, což je vzhledem k okolnostem až děsivé. Ironie, černý humor, okořeněno vulgarismy. Svým způsobem veselé čtení o hodně neveselých věcech.
Omlouváme se, ale tyto webové stránky nejsou optimalizovány pro tento prohlížeč. Použijte prosím aktuální verzi prohlížeče Google Chrome, Firefox, Microsoft Edge, popř. Safari.