Tma

Tma

Sandberg, Sigri

Portál, 2020

249 Kč199 Kč

SklademAkce 20 %

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Tma dokáže zklidňovat, je laskavá, konejšivá a zároveň dokáže jít až na dřeň našich nejniternějších emocí. Proč ji nepřijmout jako zásadní součást našich životů?
Norská novinářka Sigri Sandberg se vypravila na pětidenní pobyt v polární noci na norských horách. Ve své knize píše o tom, proč je pobývání v temnotě prospěšné, proč bychom si měli tmy vážit a prožívat ji, přestože se jí instinktivně obáváme, a obecně se zabývá úvahami o významu tmy v dnešní době projasněné umělým světlem. Proč v nás samota v polární noci na horách vzbuzuje strach? Ztratili jsme instinktivní respekt k přírodě? Jak nás ohrožuje světelný smog, aniž bychom si to uvědomovali? Jak inspiruje tma umělce? Co vyvolává pobyt ve tmě v našem těle? Nepotřebují občas nakonec samotu a tmu všichni, aby se vyhnuli stádnosti?
Zajímavý, neotřelý text na pomezí beletrie a literatury faktu využívá i úryvky z deníků a dopisů Christiane Ritterové, rodačky z Karlových Varů (1897–2000), která před druhou světovou válkou strávila s manželem, lovcem arktické zvěře, rok na Špicberkách.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:O hvězdách, strachu a pěti nocích na hoře

  • Překladatel:Vrbová, Jarka

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1566-0

  • Počet stran / vazba:160 / Pevná

  • Rok vydání:2020

  • Kód:14204601

  • EAN:9788026215660

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: ?

    https://www.psyhub.cz/litrevue

    “Genetická výbava našeho těla je pradávná a uzpůsobená tak, aby nám pomohla v nebezpečí – a kdysi bylo opravdu záhodno bát se tmy, …“ (Sandberg, 2020, str. 32).

    Kniha Tma se pohybuje na pomezí mezi beletrií a psychologickou literaturou. Na tmu se můžeme dívat z mnoha úhlů pohledu a stejně tak to dělá i tato kniha. Autorka zde primárně popisuje pět dní strávených za polární noci v samotě uprostřed přírody a svůj boj se strachem ze tmy, který se rozhodla touto „výpravou“ překonat. Svůj text ale doplňuje také odbornými informacemi o tmě, o jejím působení na nás lidi i o světelném znečištění. Knihu doporučuji i laické veřejnosti, čte se lehce a snadno a mnoho ze zmiňovaných odbornějších informací jsem znala již před přečtením. Nicméně je podle mého názoru vhodná pro zamyšlení a také jako forma osobního rozvoje nebo jako zdroj témat týkajících se tmy, o která se lze dále zajímat.

    - 05.11.2020


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: Žaneta s pribehem

    https://www.instagram.com/p/CDcBUITgD0A/

    Kniha Tma pojednává o všem, co vás ve spojitosti se tmou napadne. Je tma důležitá? Proč se jí vyhýbáme? Ohrožuje nás světelný smog? A co tma a zvířecí říše?

    Norská novinářka se navíc sama vypraví na pětidenní pobyt v polární noci na norských horách, v knize líčí své pocity ze samoty a tmy. Což je velice obdivuhodné a moc mě bavilo číst o tom, jak se autorka sama se tmou vypořádává, jen je veliká škoda, že té osobní zkušenosti nebylo v knize trochu víc. Najdete zde sice nespočet zajímavých názorů odborníků, ale kdyby byla kniha trochu víc zpracovaná k formě autorčina deníku z pobytu v horách, nebála bych se dát knize i 4*.

    Chybělo mi i víc úryvků z deníku Christiane Ritterové, která vypráví o životě na Špicberkách, kde spolu se svým manželem uprchla před hrůzami druhé světové války.

    Do strany sto jsem vlastně ani nevěděla, co si o knize myslet, bylo to takové nijaké, autorka občas skákala z tématu od tématu, jazyk byl trochu kostrbatý, v knize dokonce byly sem tam i básně s tématikou tmy, jediné co se mi na knize od začátku do konce opravdu líbilo byly krásné fotografie hor, sněhu, oblohy,...

    Posledních padesát stran se mi ale kniha začala docela líbit, rozebírala se na nich totiž témata tmy ve spojitosti s vesmírem, světelným znečištěním a zvířaty. Škoda, že tak neubíhaly i předešlé stránky.

    2,5*/5*

    autor recenze: Žaneta s pribehem
    https://www.instagram.com/p/CDcBUITgD0A/

    - 29.10.2020


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: Jarmila Skopalová

    Střídání dne a noci bereme jako samozřejmost. To, že někde je tma půl roku a ten druhý půlrok zase den, sice víme, ale představit si to moc neumíme. Jaké to asi je mít noční můru tam, kde je tma šest měsíců? Autorka knihy Tma Sigri Sandbergová (vydává Portál, překlad Jarka Vrbová) odjela na pět dní na chatu v norském Finse, aby zjistila, jaké to je vidět pořád oblohu plnou hvězd. V noci i ve dne. „Paradoxní je, že mám hned dvojí strach. Jednak z toho, že je na zemi příliš mnoho světla, ale i z toho, že bude tma. A strach ze tmy je všepohlcující, každopádně když jsem sama.“ Do míst, kde má Sigri chatu, silnice nevedou, jede tedy vlakem. Své zážitky a prožitky prolíná s příběhem Christiane Ritterové, mladé dámy z českých Sudet, žijící v klidu v Karlových Varech, kterou její manžel přesvědčí, aby za ním přijela do Arktidy. Je totiž lovcem na Špicberkách a píše jí dopisy, kde popisuje nádheru právě dlouhých dní a nocí. Na lodi cestou za manželem dostane Christiane neocenitelnou radu od jednoho spolucestujícího: chodit každý den na procházku ven v jakémkoliv počasí a nedovolit si smutek. Prostě nepovolit a nenechat ho zaplavit tělo a mysl. Pak prý bude všechno v pořádku. Christiane se tou radou řídila po celý rok, který strávila s manželem na Špicberkách. Sigri ve své knížce popisuje svoje zkoumání různých fenoménů: tma jako vnitřní pocit, tma jako přirozený přírodní jev, noční děsy ve spánku, potřeba světla pro lidský život i psychiku, ale taky dobro, které tma přináší. Tma je důležitá pro naše zklidnění, ale taky může na povrch vytáhnout naše největší strachy. Proč se tedy tmy tak bojíme, když je přirozená a konejšivá? Že by to bylo tím, že v ní nevidíme věci a lidi kolem nás? A co nevidíme, toho se bojíme? Tma je fenomén, který stojí za prozkoumání!

    autor recenze: Jarmila Skopalová
    Recenze byla zpracována pro Knižní novinky

    - 14.07.2020


  • Nebát se tmy - autor recenze: Barbora Grečnerová

    http://www.iliteratura.cz/Clanek/43035/sandberg-sigri-tma

    Obliba populárně naučné literatury o koexistenci člověka a přírody roste. Pro skandinávské autory jde o téma hodně osobní, současně o něm umí psát jednoduše a poutavě. To je i případ norské novinářky Sigri Sandberg a její knihy pojednávající nejen o tmě, ale také o strachu z neznáma a lidské touze zbavit se všeho, co nejsme schopni pochopit a ovládnout.

    Proč lidé od pradávna dělají všechno proto, aby unikli tmě? Proč se už malé děti bojí noci a prosí rodiče, aby nechali v chodbě rozsvíceno? Téma, o němž píše norská novinářka Sigri Sandberg (nar. 1975), výstižněji než slova vystihuje fotografie, na které autorka hledí do tmy zpoza oken své horské chaty, kde text Tmy (norsky Morke 2019, česky 2020) vznikal. Pokud chcete nasát atmosféru knihy, začněte tímto impozantním pohledem do noční krajiny.

    Sigri Sandberg je zkušená novinářka a publicistka, jež má na svém kontě patnáct titulů o přírodě, lidech i vztazích. V současné době je na volné noze, píše knihy a reportáže, přednáší, cvičí jógu a také obhospodařuje vlastní sad jabloní. Z jejího životopisu je důležité zmínit, že žila více než osm let na Špicberkách. I přes tuto zkušenost se však nikdy nedokázala zbavit iracionálního strachu z tmy a z toho, co na ní může z temnoty vystoupit či zaútočit. Rozhodla se proto odjet na svou chatu ve Finse a strávit zde sama se sebou a tmou několik dnů, zkoumat své pocity, zapisovat je, konfrontovat s vědeckými fakty, postavit se obavám čelem.

    Sandbergové kniha se řadí po bok desítek podobných populárně naučných titulů o vztahu člověka a přírody, jež nás upozorňují na rizika současné přetechnizované doby a nabádají k návratu ke kořenům. Jako tipy na další norskou četbu uveďme například Stroksnesovu Knihu o moři, Dřevo Larse Myttiga nebo Kaggeho Radost z chůze. Doufejme, že Tma na knihkupeckých pultech nezapadne, protože má čím oslovit – ať už dnes tolik vyhledávanou autenticitou, nebo syrovou norskou krajinou, jež vyprávění rámcuje.

    Ke zmíněnému místu se pro českého čtenáře sluší dodat vysvětlení. Finse leží na náhorní plošině Hardangervidda ve 1222 metrech n. m., přibližně tři a půl hodiny jízdy vlakem z Oslo. Tamní železniční stanice je nejvýše položená zastávka v zemi. Kromě tohoto prvenství má však Finse ještě další specifikum. Nelze se sem dostat autem, jedině po kolejích. Statistiky ukazují, že tu žije sedm stálých obyvatel. Navzdory řídkému osídlení je Finse východiskem letních a zimních turistických tras, a je tak jedním z ikonických míst, jehož fotografii najdete téměř v každé informační brožuře o Norsku. Měsíční ráz krajiny zaujal i americké filmaře, kteří zde v roce 1979 natočili pátou epizodu Star Wars s názvem Impérium vrací úder.

    Do Finse vyráží Sandbergová v době, kdy tu nejsou turisté, všude je ticho, klid a samozřejmě tma. Tu pozoruje nejprve opatrně zpoza oken a postupně ji osahává na krátkých vycházkách po okolí. Píše o hvězdách, černé díře, polární záři či o globální přesycenosti světlem. Zpovídá se ze strachu usnout i z obavy, že temnota v sobě schovává cizí postavu nebo neznámý zvuk.

    Pointa, ke které Sandbergová směřuje, není překvapivá. Ke spokojenému a zdravému životu potřebují lidé tmu stejně jako světlo. Chvílemi by šlo namítnout, že některá až příliš jednostranná konstatování postrádají hlubší objasnění. Autorka dává například světelný smog do souvislosti s různými závažnými nemocemi, u nichž se ale musíme ptát, zda je nezpůsobuje i mnoho dalších faktorů. Tma je však osobní pojednání, netradiční deník odehrávající se uprostřed svérázné krajiny, ne vědecká publikace.

    Beletristickou rovinu knihy posiluje to, že Sandbergová, snad proto, aby vše nevystavěla jen na svých pocitech, srovnává vlastní zkušenost se zkušeností jiné ženy, Christiane Ritterové. Ta před téměř sto lety, v roce 1934, strávila se svým mužem rok v malé lovecké chatě na Špicberkách. I Ritterová, mimochodem rodačka z Karlových Varů, si psala deník, v němž zaznamenávala své dojmy – od prvotního šoku po konečné smíření s ledovou krajinou a polární nocí. Obě pisatelky spojuje poznání, že tma v sobě skrývá existenciální rozměr bytí, jenž Sandbergová do svého textu dostává také skrze básně různých norských básníků.

    Tma je příjemné čtení pro dlouhé zimní večery, ale i vlahé letní noci. Připomíná nám odvěkou pravdu, že svět je založen na vyváženosti – tma je druhý pól světla, který má svůj hluboký smysl. Když se jí budeme vyhýbat, nedopadne to dobře.

    - 23.06.2020


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: Martina F

    https://knihu-prosim.blogspot.com/2020/03/tma.html

    Hodnocení

    Titul Tma mě zaujal na první dobrou. I anotace slibovala zajímavý pohled na problematiku tmy, a tak jsem neváhala a knihu si přečetla. Jaké mám z ní dojmy?

    Sigri Sandberg je norská novinářka, která se rozhodla strávit sama pět dní v chatě ve Finse, v oblasti, kde je více tma než světlo. Na hraně beletrie a faktu rozebírá svoje vlastní pocity ze tmy a zároveň se na ni dívá nezávislýma očima novinářky. Převládají však faktické informace nad osobním příběhem.

    Autorka tmu zkoumá z různých úhlů pohledů. Vysvětluje její pojem z oborů jako je například lékařství, astronomie či psychologie. Tma je užitečná nejen pro nás lidi, ale také pro přírodu. Mimo jiné mě zaujal známý fakt, že kvůli světelnému znečištění umírají stovky milionů hmyzu. Jak vysvětlila, hmyz se v noci stahuje ke světlu a nalétává na pouliční lampy, tím jdou na jistou smrt. To víme všichni, že se tak děje. Ale těch lamp je neskutečně mnoho a uhynulého hmyzu ještě více. Oni nás ke svému životu nepotřebují, my však ano. Pokud by hmyz, například ten opylující, vyhynul, poznali bychom to již za několik měsíců.

    V knize najdete také příběh Christiane Ritterové (1897 - 2000), která pocházela z Karlových Varů. Před druhou světovou válkou strávila se svým manželem rok na Špicberkách. Autorka čerpala z jejich dopisů a úryvků z deníků a nastínila život na dalekém severu. Z celé knihy to byla slabší část, byť v takovém rozsahu, v jakém je Tma napsána, je dostačující. Osud Christiane by mohl být velmi zajímavým, měl potenciál, ale tady nebyl příběh rozvinut. I s informacemi, které jsem z knihy vyčetla, si však neumím představit, co tam mohla Christiane celé dny dělat.

    Kromě vloženého příběhu o karlovarské rodačce si můžete přečíst poezii norských básníků. Básně mi mnoho neříkají, zvlášť, když se nerýmují a jsou to jen verše, které mi nedávají smysl. Tady všechny byly podobného typu. Týkaly se tmy, jak jinak.

    Titul je velmi útlý a kapesního formátu. Je oproštěn od emocí, převládají spíše fakta a neutralita, co se osobního pojetí týče. Není to ale titul na dva večery, jak by se mohlo zdát.

    Autorčin styl psaní mi přišel kostrbatý a strohý. Přesto jsem se dozvěděla informace, které jsem buď nevěděla nebo je zapomněla. Kniha tak splnila svůj účel.

    Komu ji doporučit? Určitě přijde vhod studentům, kteří na podobné téma mohou psát své závěrečné práce, lékařům či psychologům. A hlavně asi i těm, kteří se tmy opravdu bojí a usínají s rozsvícenou lampičkou.

    - 19.06.2020


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: Anna Havlová

    https://www.helenavkrabici.cz/clanky/recenze-tma-o-hvezdach-strachu-a-peti-nocich-na-hore/

    Norská novinářka Sigri Sandberg se v tomto příběhu, který nese odpovídající název Tma a podtitul O hvězdách, strachu a pěti nocích na hoře, rozhodne čelit svému největšímu strachu. Tmě.

    Aby byl příběh opravdový, autorka pobývá sama pět dní během polární noci v norských horách. Popisuje svoje nejniternější pocity i to, jak se s nimi sama snaží co nejlépe vypořádat. Každý den usiluje o zachycení pozitiv tmy, a zjistit tak, proč bychom si jí měli vážit a proč si někteří lidé volí pobyt v temnotě jako terapii.

    Kniha je čtivá, protože autorka celý příběh popisuje chronologicky, ale využívá zde i úryvky ze starého deníku a z dopisů Christiane Ritterové. Christiane se narodila v Karlových Varech a před druhou světovou válkou strávila s manželem, lovcem arktické zvěře, rok na Špicberkách. Zde nastává možnost porovnání, jaké to je pobývat ve tmě nyní a jaké to bylo před více než osmdesáti lety. Jako čtenář musím usoudit, že je zajímavé v rámci jedné knihy sledovat dva podobné, a přesto odlišné příběhy.

    Příběh se čte velmi dobře a je velice poučný. Jako člověk, který má strach ze tmy, mám na knihu velice kladný názor. Hlavně proto, že mě samotnou nutí zamýšlet se nad tím, zda bych nějaký pobyt ve tmě neměla také absolvovat. Kniha mě donutila přemýšlet nad mými největšími strachy a důvody, proč se tmy vlastně bojím, tady jsem se ztotožnila s autorčinými pocity. Velké plus dávám tomu, že mě příběh dovedl k zamyšlení nad tím, co je v životě důležité, a k uvědomění, že spoustu věcí dokážu já sama. Kniha se může zdát jako obyčejný příběh o temnotě, ale po dočtení poslední věty vás obrazně řečeno "vykopne na denní světlo".

    - 19.06.2020


  • Mnohem víc než jen variace tmy... - autor recenze: Chensie Ips

    http://www.svet-mezi-radky.cz/2020/04/recenze-tma-sigri-sandberg.html

    Norská spisovatelka Sigri Sandberg v České republice debutovala prostřednictvím nakladatelství Portál se svým netradičním titulem. Není snadné přiřadit ho k nějakému žánru, protože jeho rozmezí je opravdu široké. S ohledem na téma a jeho uchopení není publikace pro každého, ale pro cílového čtenáře se stane jednou z knih, kterou sebou bude nosit neustále. Což bude díky minimalistickému vzhledu snadné.

    Postačí Tmu prolistovat, abyste si na ni udělali zběžně náhled. Proč má tak drobná a útlá knížečka tak nádherné publikace a vnímáte z ní takovou sílu? Protože ji nakladatelství Portál vytříbilo do nejmenšího detailu, jak překlad, tak i také vizuální stránku knihy, která nemá chybu.

    Fotografie a ilustrace si samozřejmě obstarala sama a upoutají na první pohled. Neopomněla na drobnosti, na starožitnou olejovou lampu, která dotváří atmosféru do puntíku. Na ozvláštnění kapitol krásnými fotografiemi, při kterých se milovníkům podobných scén tají dech. Zkrátka už jen pro ty fotografie stojí za to si titul alespoň prohlédnout, když už vás nenalákala anotace, tak obrázky určitě.

    A pak ani nevíte jak a začítáte se. Po krátkém úvodu, kdy autorka hovoří spíše k obyvatelům měst a ptá se, kdy naposledy jste viděli oblohu plnou hvězd? My z venkova podobným nedostatkem klidu, samoty, přírody a hvězdného nebe netrpíme, ale ve městech, která jsou přesycená lidmi a jejich zdokonalováním, takové radosti nemají. A proto se Sigri Sandberg, žijící běžně ve městě, zaměřuje právě tímto směrem a sděluje, proč si potřebovala odpočinout od hluku a umělé záře a odjela do přírody.

    Odjíždí vlakem do Finse, do malebného prostředí, kde příroda zpívá a skutečně žije. Publikace je dělená na pět ústředních kapitol s názvy pracovních dnů od pondělí do pátku. Autorka v nich v ich-formě volného a upřímného stylu rozjímá nad tmou, nad její potřebností a nevyhnutelností. Vymezuje další témata, která vám představuje a poskytuje vám k nim i hodnotná fakta. Neopomíná podněty k zamyšlení, příležitosti k souhlasu či nesouhlasu s jejím tvrzením. Vtahuje vás do svého obyčejného a přitom tak živelného a lidského putování tmou a přírodou, až máte pocit, jako byste výlet podnikli s ní.

    Neopomíná na poezii, která se vás několikrát dotkne na tom správném místě. A jako bonus jsou autorčiny texty proložené deníkovými záznamy Christiane Ritterové, rodačky z Karlových Varů. Ta strávila ve Finse se svým manželem rok, než začala druhá světová válka.

    Anotace vás upozorňuje na to, že styl psaní je na pomezí beletrie a literatury faktu, s čím rozhodně souhlasím. Takové propojení má své plusy i mínusy a ne každému přijde vhod, ale jestli vás téma zajímá a chcete i skrze knihu zažít ten poklid, který autorka pocítila, tak máte jedinečnou možnost. Nejenže vám přednese, jak na ni vše působilo, ale ještě vám zodpoví otázky, týkající se námětu, jako například: Co se děje v mozku, když nastane tma?

    Ačkoliv vypravování na první pohled nepůsobí jako celistvý prvek, tak rozhodně je pevným a poklidným příběhem, plným zamyšlení a variací tmy, o nichž jste možná doposud neměli ani potuchy.

    V závěru víte, že vás skrze to bohaté vypravování autorka skutečně obohatila, ač jste s tím vůbec nepočítali. Komorní a záhadná atmosféra zaniká se zaklapnutím knihy a je to ohromná škoda. Ačkoliv žiju v přírodě, kolem sebe převážně lesy a louky nez lidí, tak se mi autorčino dobrodružství v přírodě vrylo pod kůži a co víc, poučila mě i o možnostech šetrnosti k přírodě. My se snažíme žít tak, abychom přírodě neškodili, ale její nadhozené vějičky mi určitě více otevřely oči, ovšem zřejmě opět více poslouží lidem, žijícím v městech.

    Publikace je dle mého cílená na městské typy, kteří se potýkají s nedostatkem přírody a prostoru. Kteří touží aspoň na chvíli vyběhnout z panelových klecí a opustit silnice, vyběhnout do přírody a zůstat tam, aby si uvědomili sami sebe a život kolem nich. Kniha vám předá opravdu hodně, i když možná ne přesně to, co čekáte. Stejně jako se Sigri Sandberg podívala hluboko do sebe, tak i vy dostanete podobnou příležitost.

    Co na titul říká Chensie? Jakožto milovnice přírody mě téma zaujalo. Očekávala jsem něco trochu jiného, ale byla jsem příjemně překvapená. Titul má hodnotnou stránku, dokáže ve vás vyvolat pocity, nutí k zamyšlení. Je to úžasné čtivo, ale zřejmě ne každý jej bohužel ocení.

    - 19.06.2020


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: David Linhart

    http://casopisagora.cz/2020/03/tma-o-hvezdach-strachu-a-peti-nocich-na-hore/

    Světelné znečištění, samota, neopomenutelná role tmy v našich životech, to vše jsou témata rozvíjená v knize norské novinářky Sigri Sandberg, která se vydala pobýt pět nocí ve Finse, kde její rodina vlastní chatu, aby mohla o samotě zažít pravou tmu a její působení na lidskou psychiku.

    První věc, která vás na knize uchvátí, je její jednoduchý, ale krásný přebal zobrazující malou chatu v horách. Když se poté kniha otevře, tak člověk objeví velice stručný jeden a půl stránkový úvod představující hlavní témata knihy, což mi osobně přijde jako výborný nápad – čtenář tak rychle zjistí, co jsou konkrétní myšlenky knihy, a může se rozhodnout, zda kniha stojí za přečtení.

    Po úvodu následuje hlavní obsah knihy strukturovaný do pěti částí, každá zachycující jeden ze strávených dní – pondělí až pátek – a téma či témata s ním spojená, na něž bylo poukázáno v úvodu.

    Knihou prochází paralelní příběh o ženě, Christiane Ritterové z Karlových Varů, která před druhou světovou válkou navštívila svého muže v Antarktidě, který zde pracoval coby polární lovec. Tento text se objevuje v každé kapitole několikrát v podobě krátkého odstavce v uvozovkách a ocenil jsem, že byl vždy nadepsán, takže se v textu neztrácel. Autorka zde porovnává vlastní zkušenost se zkušeností této ženy a paralely, které z těchto dvou vyprávění vystupují, jsou velkou předností knihy.

    Zdroj: Nakladatelství Portál

    Zdroj: Nakladatelství Portál

    Každá z kapitol je ilustrovaná krátkou básní, které mně osobně moc neříkaly, ač mám poezii rád. Toto však může být pouze otázkou vkusu, přesto se neumím ubránit dojmu, že některé z nich zde byly uvedeny pouze, aby vyplnily místo. Na rozdíl od básní, jsou použité fotografie zobrazující zasněženou krajinu, velice dobře zvolené a krásně ilustrují atmosféru knihy.

    Je zde nastíněno mnoho témat z psychologie, medicíny, neurologie a astrologie. Jsou zpracovány výstižně a přehledně, přesto se jedná spíše o obecné poznatky, které jsou však v souladu s autorčinou profesí coby novinářky a nějaký hlubší/odborný vhled jsem ani nečekal, zato je poznat přehled nad rozličnými tématy.

    Kniha velmi pěkně plynula, ale není to text, který by vás knihu nechal přečíst během jednoho sezení, což může být způsobeno snahou autorky být stručná a výstižná; někdy působí poněkud strojově. Na druhou stranu musím vypíchnout velice lidské epizody zachycené, kdy se autorka nestydí zmínit tělesnou potřebu, která se zdá být pro většinu autorů tabu.

    Všechno sečteno, tato kniha je velice krátká, dobře se čte, ale postrádá hloubku, kterou by od takovéhoto tématu člověk očekával. Přesto je to zajímavé čtení o lidské zkušenosti, kterou je dnes těžké zažít, s několika zajímavými myšlenkami. Pro mnohé může sloužit coby nenáročný úvod do témat, jako je spánek, světelné znečištění a důležitost tmy pro vývoj člověka i lidstva.

    - 13.05.2020


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: ?

    http://jeduvknize.cz/tma/

    Tma není pro každého. Specifický text na pomezí beletrie a literatury faktu sem tam prokládaný básněmi.

    Norská novinářka Sigri Sandberg se vydala strávit pět dní v období polární noci na chatu do hor. Sama daleko od civilizace … jen se svým strachem ze tmy. A právě tma se na těch pár dní stala středobodem jejího bytí. V textu přemýšlí o její podstatě, kontrastu světla a tmy, o světlu přírodním i umělém a jeho dopadech na člověka. Na jedné straně jde o text poetický, niterný, popisující strach a myšlenkové pochody jednotlivce, na straně druhé plný informací z historie, biologie, zvyklostí, tradic. To vše v severském kabátku.

    „Slovo tma mi pokaždé zasadí něco jako ránu. Hlubokou ránu do duše. To slovo se vztahuje ke smutku, nemoci a noci a má černou barvu – i k mému vlastnímu strachu ze tmy.

    I obecně je slovo tma vnímáno jako negativní, je těžké a smutné a nabaluje na sebe další významy a slovní spojení. Muži temnoty. Temná část životní historie. Temné hlubiny. Temná minulost i budoucnost. Duševní temnota. Temný vztek. Temný středověk. Často se musí rozsvítit světlo, aby bylo všechno zase dobré, i v básních, v písních a v krásné literatuře – a v životě obecně …

    Lidé po všechny časy bojovali s vnitřní i vnější temnotou. Tma byl nepřítel, stejně jako chlad, a tudíž něco nebezpečného – a světlo bylo ze své definice dobré … Světlo znamená život a dobro, tma je smrt a zlo. V textech z doby mnoho tisíc let před Kristem najdeme zmínky o slunečních bozích – a o temné a studené říši mrtvých. Dělení na světlé nebe a temné peklo trvá dál, dokonce i v subkulturách a lidové kultuře. Světlo je bezpečná hra, ve světle ztrácejí temné mocnosti sílu jako v pohádce – a troll v prvních paprscích slunce pukl a proměnil se v kámen.“

    Tma vs. světlo. Samota vs. společnost. Nedílné součásti života, které doplňují a zároveň jsou naprosto protikladné.

    „My lidé jsme však stádní tvorové, a tak potřebujeme kolem sebe i své milé. Je v tom nápadná ambivalence, že potřebujeme být sami a zároveň potřebujeme k životu ostatní.“

    Text Sigri Sandberg se prolíná s deníkovými zápisky Christiane Ritterové, rodačky z Karlových Varů. Ta strávila rok na Západním Špicberku, kam přijela za manželem, lovcem arktické zvěře.

    „Christine dostala na lodi od jednoho cestujícího radu, jak přežít zimu: ‚Každý den vyjděte ven, i když je tma a zuří vichřice, je to stejně důležité jako jídlo a pití. Snažte se být pořád v dobré náladě. Nikdy neupadejte do zamyšlení, lépe řečeno nikdy nebuďte smutná! Pak se nemusíte bát a dopadne to dobře.‘ A Christiane Ritterová se jeho radami řídí. Každý den si udělá procházku, která se za špatného počasí promění v ploužení. Ven chodí často sama a nejraději podél fjordu, k jihu. Tam slunce na podzim zmizelo a tam se po čtyřech měsících znovu ukáže.“

    Dvě ženy žijící v jiné době, ale co vlastně na tom. Samota a tma, pokud nejsou vynucené okolnostmi a představují svobodnou vůli jednotlivce, a pocity, které vyvolávají, zůstávají stejné.

    Knihu přeložila Jarka Vrbová. Co víc dodat…

    Moje hodnocení: 82 %

    autor recenze: ?
    http://jeduvknize.cz/tma/

    - 11.05.2020


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: Jana Kunová

    https://www.seniorclub.cz/tma-o-hvezdach-strachu-a-peti-nocich-na-hore/

    Autorka nás provádí pěti nocemi na samotě v zimě v horách, kam se uchýlila, aby si v přírodě a tmě srovnala myšlenky.

    První den má pocit, že takové odloučení od civilizace nezvládne, děsí ji samota, tma a fantazie, která vytváří různé strachy. Odjezd jí ale zhatí silná vichřice, takže je nucena zůstat. Má sebou i deník Christiane Ritterové, rodačky z Karlových Varů /1897-2000/, která v roce 1934 strávila rok se svým manželem na Špicberkách. Často si v něm čte a čerpá z něj odvahu a inspiraci.

    Láká ji noční obloha, hvězdy, tma, zabývá se myšlenkami na světelný smog, který nás pronásleduje už prakticky všude a ohrožuje na zdraví fyzickém i psychickém. Tmu a samotu, které ji zprvu děsí, nakonec přijme jako své přítelkyně, zklidňující a laskavé faktory, které ji dovedou do nitra sama sebe.

    Samotu a tmu nejspíš potřebuje občas každý z nás, stejně tak pocit sounáležitosti s přírodou. Pojďme se s touto útlou knihou v duchu přenést až vysoko do norských hor, prožít chvíle samoty ve tmě, strach i odloučenost od lidí a načerpat nové síly do světa civilizace a světel.

    Knížku doporučuji všem kteří trpí poruchami spánku. Autorka přináší odpovědi na to, jak je důležitá ochrana před rušivým večerním světlem a jak blahodárné jsou účinky, které našemu zdraví tma ve spánku poskytuje.

    - 11.05.2020


  • Sandberg, Sigri: Tma - autor recenze: Káťa Moravcová

    https://knihazaknihou.cz/tma/

    Málokdo z nás má rád OPRAVDOVOU tmu. Tma pro lidi od pradávna znamená synonymum pro všechno nebezpečné, zlé a záludné. V genech máme zakódován primitivní strach ze tmy a někdo s ním bojuje celý život. Moderní doba spolu s elektřinou a pouličním osvětlením nás osvobodila od tmy, ale uvrhla nás do osidel světelného smogu a všemožných zdrojů světla (od svítidel po monitory a displeje), což je pro lidský organismus v důsledku mnohem škodlivější než „děsivá“ tma. Norská novinářka Sirgi Sandberg nám ve své knize vysvětlí, proč se máme s tmou „skamarádit“ a beze strachu ji vyměnit za žárovky a ledky…

    Tma dokáže jít až ke kořenům našich nejniternějších úzkostných stavů a umí vzbuzovat opravdovou hrůzu. Ovšem může i zklidňovat, být laskavá, konejšivá. Proč máme tmu přijmout jako zásadní součást našich životů nám v nové knize nakladatelství Portál vysvětlí norská novinářka Sigri Sandberg. Sigrid se vypravila na pětidenní pobyt v polární noci do norských hor. Díky jejímu dobrodružství zjistíme, proč je pobývání v temnotě prospěšné, proč bychom si měli tmy vážit a prožívat ji, přestože se jí instinktivně obáváme. Objevme dary tmy v dnešní době nasvícené umělým světlem.

    Summa summarum

    Tma od Portálu dostala do vínku kapesní rozměry, tvrdé desky, pevnou vazbu a záložku ?? . Je tištěna na sněhobílém papíře a na první prolistování si jistě všimnete, že jsou v ní graficky rozlišeny různé druhy textu, neboť autorka do svého vyprávění zařadila další texty: poezii týkající se tmy a deník Christtiane Ritterové, která (jako rodačka z Karlových Varů) vůbec netušila, co znamená „věčná noc“, ale před II. světovou válkou se rozhodla odejít za svým mužem do Norska a prožít zde polární noc v horské chatě. Kostra vyprávění Sigrid Sandberg má deníkový ráz – odjíždí z civilizace do horské boudy, kam nevede silnice a není zavedena elektřina. Na pět dní se dobrovolně ponoří do tmy a samoty. Svými zápisky nám dá nahlédnout do svých myšlenek a my získáme představu, že se člověk obklopen tmou začne chovat a přemýšlet zcela jinak než „v normálním světle“. Deníkové zápisy přirozeně, plynule přechází do populárně – naučného textu o nejmodernějších informacemi o vlivu světla a tmy na lidský organismus, které máme v současné době k dispozici. Dočteme se, že všudepřítomné světlo nejen ovlivňuje lidskou psychiku a imunitní systém člověka, ale negativně ovlivňuje život všech živočichů.

    Mně se kniha četla hezky, není obsáhlá, nenajdete v ní žádné komplikované slovní obraty ani těžko uchopitelné informace, takže text si můžete vychutnávat bez zbytečného dumání. Zaujala mě v knize uvedená fakta podporující tvrzení, že ženy pracující v noci jsou náchylnější k onemocnění rakovinou prsu a jak modré světlo z monitorů a displayů negativně ovlivňuje tvorbu melatoninu v mozku, jehož nedostatek způsobuje mj. deprese. Zároveň se mně velmi líbily popsané zvyky, pověry a tradice vážící se k noci a k nočním/ temným bytostem.

    Hodnocení: 97%

    autor recenze: Káťa Moravcová
    https://knihazaknihou.cz/tma/

    - 11.05.2020

  • Poetická, milá knížka, který nabízí tři vzájemně propojené příběhy, které spojuje vyprávění o tom, jak je důležité mít ve svém životě dostatek tmy a světla. Díky knize proniknete hlouběji do toho, proč je pro nás tma a světlo tak důležité a také jak se historicky vztah k tmě a světlu měnil, a na co bychom ve svých životech měli myslet, aby nám tyto dva aspekty přinášely zdraví, nikoliv nemoci. To, co mně osobně knížka přinesla je uvědomění, že tma nabízí větší prostor pro to být sám/a se sebou - být více se svými myšlenkami, strachy … Možná proto se tmy někdy bojíme. Přitom, jak píše autorka, tma může být prostor, do které se můžeme schovat. A vlastně i díky ní můžeme více vnímat, být vděční za světlo. Knížku doporučuju všem, kteří se chtějí o tématu dozvědět více a chtějí získat více tipů na to, jak se večer ochránit před světlem, tak, aby měli kvalitnější spánek. Michal Dvořák, www.bemindful.cz

    - 16.02.2020

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)