Záblesk Iridia je krátká intenzivní novela o hledání smyslu lidské existence. Autor v ní s jemnou poetikou ale i s upřímností rozehrává příběh, v němž se prolíná nekonečný vesmír s niternými vzpomínkami na odchod milované ženy. Tyto osobní prožitky se propojují s autentickými zkušenostmi z cest do zemí poznamenaných válkou, bídou a katastrofami, kde s olomouckou Charitou poskytovali humanitární pomoc. Příběh je sondou pohnuté mysli – zčásti fantazií inspirovanou skutečností, zčásti intimní zpovědí, ve které se rodí otázky i odpovědi o bytí. Naděje a láska se v příběhu mísí s bolestí a ztrátou, aby vzniklo dílo, které osloví svojí hloubkou.