Tuutikki Tolonen je známou finskou spisovatelkou knih pro děti. Její série o bubácích se těší velké oblibě i u nás. Nakladatelství Portál v roce 2021 vydalo první díl další série pro děti o holčičce jménem Agnes.

Agnes se s maminkou z Helsinek přestěhovala do malého městečka. V Harmale maminka získala práci jako redaktorka v místních novinách. Agnes se tu ale cítí trochu opuštěně, naštěstí se však seznamuje s Piškotem, se stejně starým klukem jako je ona a také tak stejně opuštěným.

Celý příběh začíná na hřbitově u malého hrobečku, který nese podobné jméno jako ona - Agnes Margaretha - i se shodným datem narození (kromě letopočtu). Agnes to velmi překvapí a chce zjistit více o tom, kdo je v hrobečku pochovaný. Společně s Piškotem odhalí řadu zajímavých informací a také nečekaně přijde na věci, které se týkají i její rodiny.

V knize je trochu tajemna a mystična, autorka vše dávkovala s lehkostí a nenásilným způsobem. V dětech byl měl vyvolat pocit záhady i duchařiny.

Kniha je příběhem ze současnosti, odehrávající se v normálním světě, žádné fantasy se tady nekoná. Proto také Tuutikki Tolonen do příběhu promítla i aktuální problémy, se kterými se mohou dnešní děti potýkat. Agnes pochází z rozvedené rodiny a ona se najednou musí vypořádat se svými emocemi, které cítí k tátovi. Dalším bodem je šikana. Sice ne taková, jak si čtenář může pod tímto pojmem představit. Určitě znáte ve svém okolí takové typy lidí, kteří si zasednou na ty, co se cítí nejistě a neumí se bránit. Ale je to také příběh o kamarádství a rodině, o hodnotách, které jsou v současné době hodně důležitým aspektem nejen v knihách, ale také ve skutečném životě.

Pokud můžu srovnat knihy o dětech Hellemaových a Agnes, o krapet víc se mi líbil právě tento titul. Je tady spousta přesahů, vtipných dialogů, autorce se povedlo vystihnout letní atmosféru prázdnin a rozhodně se více zasmějete. Samozřejmě, že je to dáno tématem.

Trilogii o bubácích ilustroval Pasi Pitkänen, tady se této role zhostila Kati Vuorento. Její obrázky jsou črty, přesto však mají spoustu detailů a tváře jednotlivých postav dokonale vystihují jejich emoce. Obrázky tak vhodně doplňují text v knize.

Nejprve jsem si myslela, že příběh o Agnes je samostatnou knihou, ale mýlila jsem se. Mile mě překvapilo, že i ona má své pokračování. Pokud vyjdou v češtině, a já pevně věřím, že ano, určitě si nenechám ujít další dobrodružství.

Titul je určen pro děti čtvrtých pátých tříd. Myslím si, že děti v tomto věku ocení již zmiňované aspekty jako je přátelství a rodina. Ale tím, že se kniha dá číst i mezi řádky, příběh by mohly ocenit i starší děti než je uvedená věková kategorie.

Fantasy příběh s prvky detektivky pro mladé čtenáře. Téma rozchodu rodičů, smrti i komplikovaných vztahů s vrstevníky. Napínavý děj od první po poslední stranu.

Vše najdete v knize Agnes a odemčený sen. Jde o dílo finské spisovatelky Tuutikki Tolonen. Najdeme v něm krásné černobílé ilustrace Kati Vuorento. Kniha je doporučena dětem od osmi do dvanácti let. Vyšla v nakladatelství Portál.

Nevyřešené trauma z rozchodu rodičů, změna bydliště z hlavního města na maloměsto, maminčino nové pracoviště, neznámí lidé a nalezení tajemného hrobu, který skrývá staré rodinné tajemství. Není toho docela hodně na mladou jedenáctiletou holku? Hlavní hrdinka Agnes zpracovává v sobě všechny tyto problémy a tajemství. V jejich řešení jí pomáhají snové fantazie a nový kamarád Piškot, syn maminčina nového šéfa z místní redakce.

Celým příběhem prostupuje takřka detektivní zápletka začínající v muzeu. Tam nechala jedna stará paní zaslat starou uzamčenou šperkovnici. Muzeum šperkovnici může vystavit pod podmínkou, že pokud se najde někdo, kdo od ní bude mít klíč, smí si její obsah odnést. Agnes vídává tuto vzácnou věc ve snech a ty ji přivádějí na cestu ke klíči. Její snové fantazie pomáhá naplnit Agnesin kamarád Piškot. Ten se sám potýká s komplikovanými vztahy s vrstevníky, s čímž se mu snaží Agnes pomoci.

Realita je v některých kapitolách smíšena se sny, některá slova je třeba mladším čtenářům objasnit (například párová terapie, úřední potvrzení, štos, archivační skříně, doprovodný text, jednolitý rukopis, oficiálně adoptována, právoplatní dědici atd.). Z těchto důvodů bych knihu doporučila starší věkové kategorii než je uvedena. Myslím, že příběh je vhodný a pochopitelný až od dvanácti let. Poté si čtenář může vychutnat zápletky a ztotožnit se s pocity, kterými je kniha naplněna.

Do muzea dorazí zamčená šperkovnice s tajemnou podmínkou. Její obsah si může odnést pouze ten, kdo od ní bude mít klíč... Krátce nato se do městečka Harmale přestěhuje Agnes s maminkou. Hlavní hrdince se zdá o vile se zahradou, kde vidí šperkovnici i klíč k ní. Podaří se jí společně s kamarádem Piškotem najít vilu i klíč a odhalit tajemství šperkovnice?

O autorce a ilustrátorce

Oblíbená a oceňovaná finská spisovatelka Tuutikki Tolonen píše pro děti a mládež. V nakladatelství Portál vyšly i další její knihy: Strašidelná chůva, Strašidelná cesta a Strašidelný dopis.

Kati Vuorento je současná finská ilustrátorka, která žije a pracuje v Helsinkách.

Čím mě kniha oslovila?

Už odmala miluju záhady a tato kniha záhadu nabízí.

Chtěla jsem vědět, co přesně se Agnes zdá.

Krásnými ilustracemi – černobílé kresby jsou vskutku vydařené.

Chtěla jsem vědět, proč se kamarád Agnes jmenuje Piškot.

Napadla mě spousta možností, co se ve šperkovnici může nacházet.

Děj

Do muzea v městečku Harmale někdo zašle zamčenou šperkovnici poté, co muzeu propůjčí starožitnosti na výstavu. Muzeum si smí všechno předtím zaslané ponechat s podmínkou, že vystaví zamčenou šperkovnici se vzkazem: „Ten, kdo bude vlastnit od šperkovnice klíč, smí si její obsah odnést.“ V tu dobu se do stejného městečka přistěhují Agnes s maminkou.

Agnes při venčení sousedova psa Ossiho nalezne hrob, na němž je vytesáno jméno Agnes Margaretha a data, dle nichž tato dívenka žila pouhý jeden den. Naši hlavní hrdinku to zaskočí. Nejenom, že je tam její jméno, ale také je tam datum, kdy se narodila. Nedá jí to a chce se o hrobu dozvědět více. Vždyť má novinařinu v krvi, její maminka je novinářka.

Agnes se seznámí se synem šéfredaktora místních novin, který má přezdívku Piškot. Ve skutečnosti se jmenuje Pontus Olavi Jääskeläinen. Jako malinký své jméno neuměl vyslovit, a tak říkal, že se jmenuje Pintoš. Kdosi z jeho rodiny zvolal: „Tak jak se má ten váš Piškot?“ Od té doby mu přezdívka Piškot zůstala.

Agnes se od objevení hrobu zdává jeden a ten samý sen dokola. Vždy se ale ve snu dozví něco nového. Zdá se jí o zdobené dřevěné vile, kde na ni volá žena na schodech její jméno. Agnes, jako stejnojmenná dívka ve snu, na kterou žena volá, ukrývá něco pod rybízový keř. Později v dalším snu zjišťuje, že tam schovala šperkovnici a do dubové kůry ve stromě klíč od ní.

Co je to za vilu se zahradou? Existuje vůbec? Nebo je to pouhý sen? Agnes s Piškotem se vydávají hledat odpovědi. Podívají se do tajného archivu, setkají se s věštkyní, odhalí zajímavou historii rodiny Brycknenových a zúčastní se Zahradní slavnosti. Podaří se Agnes a Piškotovi najít vilu s klíčem a odemknout šperkovnici v muzeu? Co šperkovnice vlastně ukrývá za tajemství?

Plusy

Příběh se čte svižně a je skutečně velmi napínavý.

Knize nechybí nádherné ilustrace.

Děj je promyšlený do nejmenších detailů, hlavně oceňuji propracovanou historii rodiny Brycknenových a to, že hlavním hrdinům pomohly historické fotografie.

Líbilo se mi poodhalování Agnesina snu. Nejprve nevěděla, co vlastně ukrývá, později se dozvěděla o šperkovnici i o ukrytém sáčku s klíčem v dubové kůře ve stromě.

Mínusy

Zklamalo mě, že Agnes nedořešila vztah se svým tátou.

Přezdívka Piškot se mi sice líbila, ale nelíbilo se mi, jakým způsobem přezdívka vznikla. Proč v knize bylo uvedené, že jako malý říkal Pintoš? Proč mu tedy neříkali rovnou Pintoš nebo proč jako malý rovnou neříkal, že se jmenuje Piškot? Že by se původně míněná slovní hříčka ztratila v překladu?

Závěrem

Tuto dětskou knihu bych doporučila i dětem nad 12 let. Myslím si, že svým příběhem nezklame ani starší děti či dospělé. V knize je krásně ukázáno, že pokud máš nějaké trápení, můžeš se svěřit, protože pravé kamarádství existuje. Stejně tak přestěhování a nové začátky nemusí být vždycky zlé.