Černý kocour, bílá kočka

Máte rádi kočičky? Díky nové spolupráci s nakladatelstvím Portál vám můžu představit jednoduchý příběh Černý kocour, bílá kočka od Silvie Borando. Příběh jednoduše a prostě vypráví o seznámení dvou kočiček – kocourek je černé barvy a kočička bílé. Černý kocour chodí ven jen ve dne a pozoruje vlaštovky, bílá kočička zase výhradně v noci a pozoruje hvězdy. Až jednou obě zatouží vidět, jaké to je poznat svět, který jim je zapovězený. Co se stane, když se potkají? Čtenáři se můžou těšit na nečekaný závěr.

Jednoduché, ale chytlavé

Text i ilustrace jsou jednoduché. Až na malou výjimku v nich najdete jen kombinace barev černé a bílé, které se v ilustracích vzájemně doplňují a prostupují. Opakující se slova a věty vyhovují potřebám malých čtenářů, kteří díky kraťoučkým větám celý příběh hravě převypráví sami.

V knize až na výjimku naleznete jen černou a bílou barvu, které do sebe krásně zapadají. Právě kontrast mezi černou a bílou nadchne už miminka. Maminka může děťátko hravě a jednoduše seznámit se stavbou těla i zvyky kočiček, přitom ukazovat a škádlit tělo miminka. V případě miminek bude však třeba dbát více na stránky, které by malé děti mohly poškodit. Přece jen se jedná o klasické listy, ne leporelo.

Zhodnocení a doporučení

Text této knížečky o něco větší než A5 je opravdu jednoduchoučký, díky vizuálnímu ztvárnění myslím, že knížka najde své místo právě u miminek a u předškoláků. Líbilo se mi, jak do sebe text i obrázky krásně zapadaly. Osobně mě překvapily „dárky“, které si kočičky vzájemně donesly. Jednalo se o živočichy a rostliny, které by kočky v realitě opravdu byly schopné „ulovit“ (netopýr, myš, kopretina). To je po častém mýtu, že kočka musí pít mléko, příjemné překvapení. Za sebe můžu knížku určitě doporučit.

V Nakladatelství Portál vyšla krásná novinka – dětská kniha Černý kocour, bílá kočka od Silvie Borando. Ta pracuje jako výtvarnice pro Studio Tiwi. Vede také nakladatelství minibombo (vydává knihy pro děti). V knize se seznámíme s černým kocourem, který se chodí procházet jen ve dne. Naopak bílá kočka chodí ven jen v noci. Copak se asi stane, když se spolu potkají? Pojďme nahlédnout do knihy.

Černý kocour je veliký kocour, který je samozřejmě celý černý od špičky oušek po špičku ocasu. Protikladem mu je bílá kočka, na níž je vše světlé (tedy bílé). Jak již bylo řečeno, černý kocour chodí ven jen ve dne a rád pozoruje vlaštovky. Naopak bílá kočka se prochází večer a ráda sleduje na obloze hvězdy…

Jednou černého kocoura při rozhovoru s kosem napadne myšlenka, co je asi na nebi vidět v noci? Kos mu poradí, ať se jde projít i v noci. Bílá kočka naopak často hovoří se sovou a tu ji napadne, co je asi na nebi vidět ve dne. Sova ji dá také radu, ať se kočka projde ve dne.

A tak se stala prima věc. Černý kocour se potkává s bílou kočkou. Nejdříve vzala bílá kočka černého kocoura na průzkum noci, a potom provedl černý kocour bílou kočku dnem. Oba byli okouzlení tím, co neznali. Ono den i noc mají své kouzlo. A jak to tak už v životě chodí, asi si jsou černý kocour s bílou kočkou souzení, neboť se z nich stane nerozlučná dvojka. Co je čeká na závěr příběhu, se nechte překvapit v knize.

Jsou „věci“ či situace, které do sebe prostě a jednoduše zapadají. Stejně tak jako černá a bílá, stejně tak jako kocour a kočka. Knížka je určena pro naše nejmenší a pro všechny milovníky zvířátek. Kromě kočky a kocoura v knize vystupuje i kos a sova, která je ztělesněním moudrosti. Zmínka padne i o menších zvířatech, kterými chtějí potěšit jeden druhého. Jsou to zvířata, rostliny a poklady rána: kopretiny, motýly a holoubci. A poklady večera: myši, užovky a netopýři. Den i noc se každý den střídají a každé období má své kouzlo. Kouzlo, které dělá život životem. Život plyne, a tak to má být a je. Život je dosud v pořádku. Tato kontrastní kniha je toho důkazem, potěší nejen děti, ale i milovníky dětských knih.

Jednou z nedávných knižních novinek z nakladatelství Portál je knížka s názvem ČERNÝ KOCOUR, BÍLÁ KOČKA. Jedná se o knížku pro nejmenší čtenáře s kontrastními ilustracemi a krátkými texty. Pojďte do ní s námi nahlédnout.

Příběh

Velký černý kocour vychází každé ráno na procházku. Bílá kočka zase vychází večer na své noční toulky.

Zatímco si černý kocour rád povídá s kosem, bílá kočka zase v noci rozmlouvá se sovou. Jednoho dne černý kocour zatouží objevit, co se děje v noci a bílá kočka zase to, co se děje ve dne.

A tak se černý kocour a bílá kočka poprvé setkají. Jeden se druhému zalíbí a stanou se z nich nerozluční přátelé.

Příběh končí tím, že se černému kocourovi a bílé kočce narodí šest koťátek. Velkým překvapením je to, že nejsou černá, ani bílá, ani černobílá, ale oranžová. ??

Aktivity

U knížky s jednoduchými texty a kontrastními ilustracemi můžete s dětmi procvičovat různé dovednosti. Přinášíme několik tipů.

SLOVNÍ ZÁSOBA A ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ

Malé děti ukazují různá místa na obrázcích. Můžete se zaměřit na detaily a všímat si různých drobností, které na první pohled nezachytíte (zobák kosa, jazyk hádá, aj.).

PROTIKLADY

S dětmi můžete hledat protiklady (co je černé a co bílé, co je malé a co velké, kde je den a kde nic, apod.).

OBTAHOVÁNÍ

Kontrastní obrázky jsou krásně vidět i přes papír, můžete je tedy s dětmi překreslovat na papír nebo na látku. My jsme si takto vyrobili TÉMATICKÉ TRIČKO. Více se o něm dočtete tady.

BARVY

Černobílé ilustrace si přímo říkají o nějaké pokusy s barvami. Můžete přes ně pokládat barevné fólie (či euro složky) a sledovat jejich proměny.

PROSVĚCOVÁNÍ

Velmi zajímavou a u dětí oblíbenou aktivitou je také prosvěcování obrázků baterkou. Můžete prosvěcovat přímo obrázky z knížky nebo si je přes papír obkreslit a některé části prostříhat a zahrát si před spaním STÍNOVÉ DIVADLO.

Knížka Černý kocour, bílá kočka je u nás doma oblíbená. Jediné, s čím se Martínek nemůže smířit, je ta oranžová barva koťátek, která mu nedává smysl. ?? Ale i tak si ji často nosí k přečtení. A naše milovnice koček, Markétka, si ji samozřejmě oblíbila také. Je to jedna z knížek, u které se zastaví batole i starší dítě.

Černobílé kontrastní knížky se využívají hlavně pro menší děti. Po narození lidské oko ještě nerozezná barvy a vidí rozmazaně. Proto se často doporučuje začít s kontrastními obrázky, protože ty je dítě schopno alespoň rámcově zpracovat a mohou v něm vzbudit zájem, což se hodí například při pasení koníčků. Obrázky se nejčastěji vyrábí v černobílé variantě.

I my jsme tak začínali – měli jsme vlastnoručně vytvořené leporelo. To bylo dobré na domácí použití, ale na výlety bylo hodně nepraktické, tak jsme si v knihovně vypůjčili i pár dětských kontrastních knížek. Všechny byly ve formě leporela a jednalo se v podstatě o sbírku různých černobílých obrázků. Bez textu, takže si člověk musel vymýšlet, co k tomu dítěti poví.

Nyní ale vyšla novinka od Nakladatelství Portál a ta má zcela jiný styl – kontrastní obrázky jsou v tomto případě zasazeny do příběhu. Dítě si tak může prohlížet černobílé ilustrace a vy mezitím čtete pohádku. Tato forma je skvělá také v případě, pokud máte staršího sourozence, protože zabavíte obě děti najednou.

Obsah knihy

Kniha Černý kocour, bílá kočka přichází s příběhem o dvou zvířátkách – kocourovi a kočičce. Kocourek je celý černý a vychází ven pouze ve dne. Kočička je naopak celá bílá a ven chodí jen v noci, kdy se ráda kouká na hvězdy.

Černý kocour si často povídá s kosem a ptá se ho, jak asi vypadá nebe v noci. Kos ho vyzve, ať se někdy projde venku i večer, jak se setmí, a uvidí. A kocour souhlasí.

Kočička má zase kamarádku sovu a jednou večer spolu řeší, jak asi vypadá život ve dne. Sova ji přemluví, ať se zajde podívat ven po rozednění. A tak se stane, že se černý kocour a bílá kočka jednoho dne potkají.

Kočka vezme nejprve kocoura na průzkum noci, pak se situace obrátí a kocour vezme kočičku na prohlídku za denního světla. Nakonec donese kocourek kočičce poklady rána – kopretiny, motýly a holoubky. Kočka zase přinese kocourovi myši, užovky a netopýry .

Stane se z nich nerozlučná dvojice. A narodí se jim dokonce i 6 koťátek. Jakou budou mít barvu?

Formát knihy

Kniha je větší než formát A5, má pevnou vazbu a klasické listy. Ty jsou sice trochu pevnější, ale ani tak se nejedná o leporelo.

Celkové hodnocení

Kniha Černý kocour, bílá kočka přináší krátký příběh o kočičce a kocourovi, kteří jsou každý jiný, ale i tak najdou k sobě cestu. Příběh má dohromady jen pár vět, důležité jsou především kontrastní obrázky. Ty jsou snad nejjednodušší, jak jen může být.

Obvykle na nich najdeme jen jedno či dvě zvířátka, takže pro malé děti ideální, neboť zde nejsou žádné rušivé elementy. Jen čiště bílá a černá. Kniha je vhodná pro děti od narození, v počátku ale bude třeba rodičovské asistence, aby děti knihu nezničily. Poté si již mohou obhlížet samotné.

Inu, to bylo duchaplné, což? Docela bych se nad zvoleným citoslovcem (je to doufám citoslovce?) pozastavila. Učíte děti, jak dělají zvířátka? Mimo dnešní kočkové téma – jaký zvuk u vás doma vydávají kravičky? Nás vždycky učili, že bů. Jenže malá vyrostla vedle kravína a krávy podle ní dělají mů a nazdar. A co teď s tím? Ano, řeším blbosti, já vím. Jdeme se raději podívat na knihu!

Ach, ta vůně čerstvé tiskařské barvy! Kniha voní jako komiks nebo časopis Pevnost. Hele, o mém zdravém rozumu už jsme tu pochybovali několikrát, takže čemu se divíte? Schválně, kdo z vás si rád přivoní ke knize, hm?

Odložíme stranou čich a jdeme se zaměřit na… zrak. Málem jsem napsala hmat. Ten si tady moc neužije, i když nic vám nebrání jezdit prsty po papíře jako já v případě Map mých pocitů – to je balzám! Pro nejmenší tu máme skvělý kontrast černé a bílé. Bože, já jsem vážně bystrá, je to zmíněno v názvu! A je skutečně vědecky dokázáno, že miminka právě tento protiklad vnímají nejvíce. I větší dítka si s knihou užijí celkem dost srandy, přestože je příběh jednoduchý, textu minimum a pointa je… je. To by vám mohlo pro začátek stačit.

Pointa v příběhu rozhodně je, nicméně to hodně záleží na vašem vnímání, neboť není tak úplně standardní. Někdo ji vidí a jiný zase nemusí. V tom je takový malý svízel této novinky a já jsem celkem na rozpacích, jak ji adekvátně zhodnotit. U skoro pětileťačky (kam šel všechen ten čas?) slaví úspěch. Baví ji poznávat písmenka, vymýšlet si vlastní příběh dvou koček, listovat knihou a ptát se na rozdíl mezi dnem a nocí. Co dělá v noci sluníčko a jestli kamarádí s měsícem, takže nepochybně zaujala.

Zároveň musím ocenit, že autorka neopomněla realističnost. Přejdeme, že kočky tak nějak žijí jak ve dne, tak v noci a mají vícero barev, ale tleskám. Čemu? Jejich jídelníčku. Vy se možná smějete, v mnohých dětských knihách je však coby potrava koček znázorněna výhradně smetana, stejně jako u myší sýr a na co mám alergii největší – ježek s jablíčky a hruškami! Děkuji, že tady se ukazuje, co tato čtyřnohá šelma doopravdy dlabe! Taková pitomost a přitom je to dost podstatné.

Protože vyjma nezkreslení potravního řetězce jsem nepřišla na jinou přidanou podstatnou hodnotu, odchází Černý kocour, bílá kočka o půl hodnotícího bodu. Oceňuji nápad, zpracování i hravost, nicméně takových knih je celá řada a jsou na místě obavy, aby nezapadla a našla si své čtenáře. Poměr cena výkon je naprosto uspokojivý a další pozitiva máte zmíněna výše. Není proto důvod dávat méně a já jsem vlastně spokojená, i když stále lehce rozhozená, neb jsem na začátku měla neodbytný pocit, že ke knize v podstatě nemám co říct. I tak jsem to nic dokázala natáhnout na pět odstavců, dobře já!