Santa Claus, Ježíšek, Děduška Maróz. To jsou asi tři nejznámější postavy, s nimiž máme spjato rozdávání dárečků. Každý je z jiné země. Jaké další vánoční postavy jsou v jiných zemích? Zajímalo mě, jak je tomu třeba – ve Finsku.

Prostřednictvím příběhu odehrávajícího se v knize Ela v Laponsku jsem se společně s dětmi dozvěděla, že ve Finsku přijíždí na saních taženými soby jistý Joulupukki a rozdává dětem dárečky. Joulupukki má své pomocníčky: vousaté skřítky. Děj zasazený právě do této oblasti navazuje na předchozí díly knih o holčičce Elle: Ella ve škole a Ella a kamarádi. Všechny tyto veselé publikace vydalo nakladatelství Portál. Jejich autorem je finský spisovatel Timo Parvela, původní profesí učitel, píše knihy jak pro děti, tak pro dospělé. Jeho publikace byly přeloženy do více než třiceti jazyků a získal za ně řadu ocenění.

Knihy o Elle se trochu liší. Předchozí dvě publikace o Elle se skládají z jednotlivých, samostatně stojících příběhů. V knize Ella v Laponsku tvoří celou knihu jeden „jednolitý“ příběh. Postavy ve všech knihách jsou stejné – hlavní hrdinka Ella a její spolužáci. Opět se budete setkávat s pomateným panem učitelem a jeho ženou, Tiinou, Hannou, Samppou, Pattem a dalšími. Tentokrát s nimi zavítáte „omylem“ až do Laponska, kde budou všichni pobývat u učitelova otce a matky. Kouzelné je, že děti považují tatínka pana učitele zodpovědného za rozdělování vánočních dárků a obávají se, že z nich budou vánoční skřítci. O nevšední zážitky tak není ani v této knize nouze.

Třetí díl Elly drží vysoko nastavenou laťku. Dostanete přesně to, co čekáte. Dějem provázející a komentující Ellu, Tiinu, Hannu, Pateho, Tuukku, vše negujícího a neustále vyhrožujícího Provokatéra a pana učitele, který hraje v tomto díle prim. Na rozdíl od předchozích dvou knih se nejedná o oddělené povídky, celá kniha se věnuje výletu. Třída Elly měla původně letět do Indie, ale po zmatcích na letišti (Pate se vozil na páse pro kufry a učitel se ho marně snažil chytit) nastoupí do letadla do Laponska. Zpět se mohou dostat až za týden, a tak se jich ujmou učitelovi rodiče, kteří v Laponsku žijí. Děti jsou ale přesvědčeny, že učitelův otec je Joulupukki, finský vánoční kozel. Postupně se smiřují s tím, že se z nich stanou Joulupukkiho trpaslíci, narostou jim vousy (i holkám!) a zůstanou bydlet na severu. Důkazů a indicií mají spoustu.

„Okamžitě jsme pochopili, proč Joulupukki chce, abychom se naučili tradiční řemesla. Začalo probíhat školení skřítků a Joulupukki nás učil, jak se vyrábějí vánoční dárky. Nejdřív bylo na řadě vyřezávání dřevěných hraček pro chudé děti a potom měla následovat výroba jemné elektroniky pro ty bohaté.

…

Vyřezávání bylo podle nás naprosto super. Joulupukki nám samozřejmě hrozně dobře radil a všichni jsme vyrobili moc krásné věci. Z mého ptáčka byl nakonec vorvaň, z Hanniny klíčenky se vyklubal pohár na vajíčko, Tiinin hrníček dopadl jako hrníček a Tukkův bumerang dopadl zpátky. Samppovy hobliny se ukázaly jako výborné třísky na podpal a Provokatér pohrozil, že nám ukáže, zač je toho loket, jestli bude muset vyřezávání nechat.“

Pan učitel se vynucenému návratu do dětství snaží vzdorovat, jak jen může. Kope tunel, v kůlně staví cosi, čím by mohl uletět, ujíždí na mopedu (s dětmi na laně vlajícími za ním). Během čtení se baví dítě i dospělý.

Laskavý humor podobný stylu pánů Šimka a Grossmanna, jasná a nekompromisní dětská logika, černobílé vidění založené na neomylně interpretovaných faktech a konfrontace se světem dospělých – v tomto díle reprezentovaným rodinou pana učitele. Pro českého čtenáře bonus v podobě exkurze do finských vánočních zvyků. Kašlete na Santu, přišel čas Joulupukkiho :).

Jak jsem psala v recenzích předešlých. Portál nepřevzal originální ilustrace, text tak doplnila Magda Vverková Hrnčířová. Líbí se mi víc než původní finské.

Moje hodnocení: 89 %