Kluci netančej!

Kluci netančej!

Stehlíková, Olga

Portál, 2019

249 Kč199 Kč

SklademAkce 20 %

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Děj příběhu je situovaný do současné Prahy, vystupují v něm obyčejní školáci s láskou k baletu – tanci a hudbě, kteří jsou pro svou vášeň ochotni leccos obětovat. Malí tanečníci z uměleckého baletního souboru se chystají na baletní soutěž. Během třítýdenní přípravy na soutěž poznávají jeden druhého, ostatní děti a vedoucí v souboru i ve škole, a hlavně sami sebe, svůj vlastní charakter. Do příběhu se zapojuje také trenérka Saša a Tomášova maminka, obě bývalé tanečnice. Příběh vrcholí napínavou scénou na baletní soutěži.
Kniha přináší příběh z neobvyklého tanečního prostředí, které kombinuje vrcholový sport s uměním a hudbou, je to také vyprávění o tom, jak bojovat s genderovými předsudky, zorientovat se sám v sobě a přijmout svou i cizí jinakost. Kniha je určena dětem ve věku 10–14 let.Olga Stehlíková vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1440-3

  • Počet stran / vazba:136 / Brožovaná

  • Rok vydání:2019

  • Kód:14908001

  • EAN:9788026214403

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze

  • https://www.ctemeceskeautory.cz/2019/09/recenze-kluci-netancej-olga-stehlikova.html

    Nakladatelství Portál vydává zahraniční i české tituly, převážně naučné či terapeutické a rozvojové. Mezi tvorbou najdete nejen psychologická a náboženská témata, ale také náměty týkající se dětí, ať už pomocné publikace pro rodiče, či přímo pro děti. Kluci netančej! je jednou z knih, které děti nejen pobaví, podpoří, ale i poučí. Co útlá knížečka skrývá za příběh?

    Příběh je vyprávěný v ich-formě ze tří úhlů pohledů hlavních hrdinů – Toma, Kristýnky a Petříka, přičemž nejvíce prostoru dostává Tomáš. Jedenáctiletý kluk, který má rád balet a pokukuje po své spolutanečnici Kristýnce. Jednoduché vypravování z úhlu pohledů hrdinů vyznívá osobitě, autorka jejich jazykové projevy snadno odlišila. Tomovy texty jsou nespisovné, Kristýnka používá běžnou mluvu a nejspisovnější je malý Petřík. Vždy jsou také kapitoly nadepsané, a tudíž víte, kdo je vypráví a co vás čeká. Nápadité je, že Olga Stehlíková většinu kapitol napojuje. Závěrečná věta se dotýká té úvodní v nové kapitole. Je to takový detail, který četbu ovšem ještě o něco zpříjemnil.

    Jako první se vám představuje Tomáš, který přichází pozdě na hodinu baletu. Tu vede baletní instruktorka Alexandra neboli Saša, která si od dětí vysloužila přezdívku Fúrie. Paní učitelka je na své žáky přísná a vede je pevnou rukou, ale když vidí, že mají její tanečníci problém, neváhá zakročit a pomoci. Dokáže ocenit jejich snahu a talent.

    Petřík je neobvyklý kluk. Nejenže má rád balet, ale také šití a pletení. Umí výskat jako holka a hysterické scény mu nejsou cizí, i když v knize nejsou ztvárněny nijak výrazně, takže vás to určitě neodradí od čtení. Péťa je prostě více holčičí a zvláštní, ale co na tom, když je to dobrý kamarád i tanečník?

    Kristýnka je velmi milá holka, která se trochu zakoukala do Tomáše. Klube se první láska, bude mít šanci aspoň trochu vyklíčit? Kristýnka je šikovná, i když kdoví po kom získala takovou zálibu. Její rodiče jsou spíše nadšení posluchači rockové hudby.

    Tomáš je prostě normální kluk, jen má rád balet. Jeho maminka mohla být slavnou baletkou, protože talent jí nechyběl, ale stala se jí autonehoda a od té doby musela pověsit balet na hřebíček a věnuje se tanečním hodinám a přivydělává si šitím. Toma v baletu podporuje a snaží se, seč může, ale jelikož jsou spolu sami, nemají to snadné.

    Hrdinové jsou reální a snadno se s nimi malí i velcí čtenáři spřátelí. Klidně by s ním mohli chodit do školy, jak uvěřitelní jsou. A jaká je s nimi zábava, i když ne vždy je všechno tak veselé, aby jim bylo do tance...

    Jednoduchý příběh v sobě skrývá nejen přátelství a první lásku, ale především vážná témata, jako jsou šikana, předsudky a genderové stereotypy. Kluci netančej jasně poukazuje na to, že hoši klidně tančit mohouí a tančí. Autorka se totiž lehce zmiňuje i o stávající baletní scéně. Co se týče samotného baletu, tak tanec je vám jednoduše předložen a zobrazen. Děti se naučí nová slova, která k němu patří, a pochopí, jakým stylem se zřejmě tančí. Rozhodně hezky podané téma.

    Na sto třiceti pěti stranách vykouzlila autorka poutavý a krásný příběh plný emocí, který je nejen odpočinkovým čtením, ale vřelým náhledem na podstatné problémy. Získá si vás svou čtivostí, svěžím přístupem a reálností.

    Publikace obsahuje také černobílé ilustrace, které připravil ilustrátor Lukáš Fibrich. Snadno zobrazují děj a krásně příběh doplňují. Působí jednoduchým a svižným dojmem, vždy v ladném pohybu, vyzařují emoce.

    V dnešní době je takový titul skutečně neocenitelný, protože poukazuje na problémy, se kterými se lidé opravdu setkávají. Genderové stereotypy a předsudky jsou mezi námi stále a nejvíce se s nimi zřejmě budou potýkat dnešní děti, přestože doba se o něco mění a je více tolerantní. Je tedy dobré vědět, že děti mají možnost věnovat se tomu, co je opravdu baví. A proč by to nemohl být třeba balet?

    Kniha je opravdu velmi krásná. Ilustrace i samotný obsah jsou báječným zážitkem, a to nejen pro cílové desetileté až čtrnáctileté čtenáře a čtenářky, ale i pro dospělé. Mě příběh opravdu hodně oslovil a rozhodně jsem jej nečetla naposledy.

    - 30.10.2019

  • http://jeduvknize.cz/kluci-netancej/

    Poslední dobou mám(e) šťastnou ruku na knížky. Kluci netančej! jsem vybírala cíleně. Dcera nastoupila do první třídy, princezny a čistě pohádkové motivy střídám s tématy vážnějšími, resp. těmi zasazenými do prostředí, ve kterém se nově pohybuje.

    Jedenáctiletý Tomáš miluje balet. Chodí na něj od útlého dětství. Ve škole se mu to dařilo velmi dlouho tajit, nakonec to ale samozřejmě prasklo. A Tomáš se stal terčem posměchu.

    „O přestávkách se musel mizet na chodbu nebo do šaten, protože s klukama se ve třídě nedalo vydržet. V hodinách se kolem mě pochechtávali. I holky se hihňaly. Mizely mi sešity. Když se znovu objevily, byly ta sprostý nápisy a růžový vobrázky. Když sem se šel jednou převlíkat na tělák, v tašce sem našel místo svého černýho trika takový růžový s volánkama. Žádný jiný tam nebylo. Někdo mi ho musel vyměnit. Místo tepláků sem tam měl něčí sukni. Taky růžovou. Takže sem na tělák nešel. Takže mám další nevomluvenou hodinu. … Přitom sem nejrychlejší ve třídě a vyhrávám v běhu i ve šplhu a samozřejmě ve skoku, to na mě nemaj ani kluci z devítky … Jako ‚ten baleťák‘ prostě nemám šanci. Kluci mě nechtěj do týmu při vybice, nutěj mě hrát s holkama.

    ‚Di si rači někam dělat tu svoji zumbu, Tomislavo!‘“

    Dějem provází nejen Tom, ale i Kristýnka, dívka, se kterou tancuje, jeho první láska. Olga Stehlíková, autorka, v knize pracuje s genderovými stereotypy, dívá se na ně pohledem chlapeckým i dívčím. Ukazuje izolaci dítěte, které se stane terčem posměchu/šikany, jeho pocit izolace, samoty, často chybné vyhodnocení situace, obavu nebo neschopnost říci si o pomoc. Obě děti mají odlišné zázemí, Kristýnka žije s oběma rodiči, ti ale o balet a její ambice nemají zájem, nedovedou plně docenit, jak důležitý je pro jejich dceru tanec. Tomáš má jen mamku, bývalou primabalerínu, která autonehoda zničila velmi slibnou kariéru.

    Ústřední dvojici velmi zdatně sekunduje Péťa, druhý chlapec v baletním souboru. Ten kromě tance rád šije, vyzná se v módě, obecně má přehled a cit pro tzv. holčičí věci. Pro to čelí posměchu své třídě už dlouho, nicméně si s tím umí velmi efektivně poradit.

    Kniha má velmi povedenou grafiku. Text doprovází černobílé ilustrace. Kromě obrázků i hlava Tomáše nebo Kristýnky na začátku každé kapitoly, hned je tak jasné, jaké dítě vypráví. To je také jasně patrné i z textu. Tomášovy pasáže jsou nespisovné (s čímž jsem měla trochu problém, ale dětský čtenář se asi bude snadněji identifikovat), čeština Kristýnky se té spisovné blíží znatelně víc.

    Hodnocení dcery: Ty děti byly na něj hodně zlý. A to se nemá. Chudák Tom. A Kristýnka je moc krásná. Péťa je srandovní.

    Moje hodnocení: Jak jsem psala opakovaně, mám moc ráda knihy, které dají nějaký rámec, s nímž se dá pracovat. Kluci netančej! je přesně ten typ knihy. Teoretizování o šikaně, strachu se svěřit dospělým a dalších negativních pocitech se díky Tomášovi mění na konkrétní problém konkrétního dítěte. Jako každý rodič doufám, že se dcera s něčím takovým nesetká, ale je potřeba, aby věděla, že se takové věci dějí. A taky, že není potřeba jít s davem. Že striktně holčičí a klučičí dělení věcí není potřeba.

    Nakladatelství doporučuje dětem ve věku 10-14 let. Já bych věkovou hranici bez problémů snížila. V primární prevenci může velmi pěkně posloužit a je plně srozumitelná i čtenářům mladším.

    - 30.10.2019

  • https://knihu-prosim.blogspot.com/2019/07/kluci-netancej.html

    Už jste se někdy setkali s předsudky? Třeba, že máte koníčka, který baví především malé děti? Nebo je jen pro holky? Lidé dokážou být někdy velmi zlí. Poznal to i páťák Tomáš. Tomáš zbožňuje balet a je v něm vážně dobrý. Jenže tají, že do něj chodí. A moc dobře věděl, proč nikomu nic neřekl – kluci přece netančej.

    Olga Stehlíková poukázala na genderové rozdíly, které v současné době vévodí celému světu. Někdy je to hnáno až do extrémů, ale v této knize se toho bát nemusíte. Předkládá otázku, proč je zažito, že balet patří pouze ženám? Prostřednictvím trenérky Saši se čtenáři dozví, že v baletu jsou úspěšní i muži a uvádí několik velkých jmen, jako je například Michail Baryšnikov, Ondřej Vinklát nebo Giovanni Rotolo.

    Celý příběh se točí kolem baletu a lásky k němu. Vše působilo velmi přirozeně a přistupovala jsem k tomu tak, jako by autorka taneční prostředí dobře znala. Používá výrazy typické pro balet, bez kterých by kniha ztratila na autentičnosti – assemblé, échappé, či grand jeté.

    Hlavní hrdinové jsou úplně obyčejné děti. Tomáš je jedináček a žije jenom s maminkou. Ve třídě moc nezapadl, a tak se také bojí přiznat, že má balet rád. Vsadil by se, že by se stal nadlouho terčem posměchu.

    „Co se to děje tam vzadu? Karle, posaď se na své místo!“ zvolala zvučně, rovná jako pravítko.

    „Já nemůžu, pančitelko,“ bublal smíchy můj někdejší nejlepší kamarád, „já nemůžu, vážně.“ A rozhlížel se významně po třídě.

    „Ale pročpak, Kájo? Někdo ti sebral židli, nebo co?“

    „Ne. Židli bych teda měl...Židli jo.“ Celá třída se smála. „Tak co je tam tak humorného, děti? Řekne mi to někdo? Ty, Bětko? Nic?! Tak k tabuli, Karle!“

    „Já vedle něj sedět nemůžu, protože je teplej!“ chechtal se Karel cestou k tabuli a bylo mu jedno, že dostane kouli do žákajdy úplně pro nic za nic.

    „Co prosím?“ zamračila se nevěřícně úča a pak vytáhla obočí úplně nahoru. (str. 25)

    Kristýnka s Tomem tančí. Nacvičují spolu na baletní soutěž a moc jim to spolu sluší. Ti dva patří ke kladným postavám. Na druhé straně barikády stojí posměváčci. Zaujímají tady pozici malých tyranů, které najdete snad v každé třídě a to tam nemusí být nikdo, kdo má rád balet.

    Velmi zajímavou postavou je zajisté trenérka Saša. Po svou přísnost dostala přezdívku Fúrie. Přesto má u dětí velkou autoritu a navíc ji mají rádi. Její příběh by stál za pokračování. Jaká byla, když byla mladší? Jak se dostala k baletu?

    Ve vyprávění se střídají Tomáš a Kristýnka. Každý vidí tu stejnou situaci trochu jinak. Bylo velmi zajímavé pozorovat, proč, například, se Tom nebaví s Kristýnkou. Jazyk obou dětí patří k jejich věku. A i když mám doma děti v těchto letech taky, přišel mi krapet cizí. Bylo to dáno nejspíš prostředím, kde se příběh odehrává.

    V příběhu je také zastoupeno kamarádství a i první láska, snaha najít sám sebe a jít si za tím, co nás baví a nedbat toho, jestli je to pro okolí divné.

    Knihu ilustroval Lukáš Fibrich. Obrázky jsou nakresleny tak, aby zaujaly právě dospívající děti. Jsou v černobílém provedení a vystihují některé situace příběhu. Rozhodně patří k těm, které zaujmou, ale současně neodvádějí pozornost od samotného textu. S ilustracemi Lukáše Fibricha jste se již mohli setkat v knize Po stopách stoleté dámy od stejného nakladatelství.

    Kniha je určena pro děti ve věku deset až dvanáct let, ale nejen pro ně. Určitě se v ní najdou i starší čtenáři. Vždyť situací, které mohou bořit stereotypy, je více než dost. Titul je velmi útlý a ani text není příliš zhuštěn, což značí ideální čtení i pro ty, koho četba moc nebere.

    - 30.10.2019

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)