Kniha měsíce 2018-06Lidé plánují, Bůh se smějeMohou neurovědci číst naše myšlenky?

Kniha měsíce 2018-06Lidé plánují, Bůh se smějeMohou neurovědci číst naše myšlenky?
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Kocourek, který měl rád déšť

Kocourek, který měl rád déšť

Vaše cena s DPH
285 Kč 257 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Překladatel
Somogyi, Viola
Ilustrátor
Králová Matlovičová, Martina
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1199-0
Počet stran / vazba
112 / Brožovaná
Rok vydání
2017
Kód
14906401
EAN
9788026211990
Obálka v tiskové kvalitě


Lukas dostal k narozeninám neobyčejného kocourka. Je to to nejlepší, co se mu mohlo stát. Lukas a kocourek jsou pořád spolu. Lukas ví, že jeho kocourek není jako ostatní kočky – je si jistý, že rozumí všemu, co mu říká. Jednoho rána se ale Lukas probudí a po kocourkovi jako by se slehla zem. Hledá a hledá, ale kocour beze stopy zmizel. Tatínek chce Lukase utěšit, a tak mu řekne, že kocourek se odstěhoval do Dešťového království. Jak se ale odtamtud vrátí?
Henning Mankell je široké veřejnosti dobře známý jak autora oblíbených detektivek s komisařem Wallanderem. Tento slavný švédský autor však napsal i řadu knížek pro děti, za něž získal mnohá ocenění.

Kocourek, který měl rád déšť
Kocourek, který měl rád déšť
Kocourek, který měl rád déšť
Kocourek, který měl rád déšť
13.03.2018
Krásná ztráta pro dětskou duši - Jana Zítková
www.iliteratura.cz/Clanek/39471/mankell-henning-kocourek-ktery-mel-rad-dest

„Co mu asi koupili? Přál si nové brusle a počítačovou hru, ale to dostane jen stěží. Jen aby mu nekoupili nějaké oblečení…“ Dárek pro Lukase byl nakonec úplně černý, měl čtyři tlapky, čumáček, a když se soukal ze staré krabice od bot, slabě kníkal. Lukas mu dal jméno Uhlík.

Při vyslovení jména Henning Mankell (1948–2015) se dospělým často vybaví postava komisaře Wallandera a dobrá severská krimi. Švédský spisovatel se však zdaleka nezaměřoval jen na dospělé milovníky detektivek, psal i jiné typy prózy, divadelní hry a vydal osm knih pro děti. Kocourek, který měl rád déšť vyšel ve Švédsku už v roce 1992, v českém překladu je to zatím první autorova dětská kniha. Čas dostatečně prověřil její příběh i styl, nadčasovost je podtržena také překladem Violy Somogyi, jehož jazyk je současný a srozumitelný.

Až přijde kocourek

Název knihy je poněkud zavádějící. Jednou z postav příběhu je opravdu kocourek, ale hlavní hrdina je Lukas Johanson, který kotě dostane k šestým narozeninám. Když se kocourek v knize objeví, jako by vyšlo sluníčko. Tak trochu osamělý a nejistý Lukas získá nejlepšího kamaráda, kterého bez reptání krmí brzy ráno. Z kocourka se navíc stane parťák, s nímž si Lukas při spoustě her rozumí i beze slov. Nejradši by se naučil kočičí řeč, možná se i sám změnil v kocoura.

Jenže jednoho dne Uhlík – jméno dostal podle černočerného kožíšku – zmizí. S tím zajde v příběhu slunce, a i když se Lukas hodně snaží kocourka najít a vyzkouší všechny možnosti, je to marné. I okolí, táta, máma, bratr Virbl, vnímají tu změnu. Beznaděj brzy padne i na čtenáře, protože hledání Uhlíka zabírá dobré dvě třetiny textu. Lukas se nesměje jako dřív, nemá do ničeho chuť, netěší se už ani do školy. Nálada knihy se nezmění, ani když táta přijde s vyprávěním o Dešťovém království, do kterého prý kočky mizí a kde je jim příjemně. Bolest ze ztráty kocourka je příliš veliká.

Iluzorní útěcha

Příměr s Dešťovým královstvím rozhodně nefunguje jako v příbězích jiných autorů, kteří také psali pro děti o tématu ztráty nebo smrti. V příbězích Josteina Gaardera (například Jako v zrcadle, jen v hádance) nebo u Astrid Lindgrenové (Bratři Lví srdce) je pocit ztráty a konce života také bolestný, ale zároveň je proměněný v něco pro děti uchopitelného, smiřujícího. V knize O kocourkovi, který měl rád déšť působí Dešťové království jen jako chlácholení, jež má odvést dětskou pozornost. Nepomáhá vyrovnat se se ztrátou nejlepšího kamaráda. Ani Lukas tomu příliš nevěří a kocourka hledá dál. Před úplným závěrem knihy se mu sice zdá sen, po kterém se náhle přes všechno přenese, ale působí to nepřirozeně. Jako kdyby se Lukas usmíval jen proto, aby se ho už prostě nikdo neptal.

Typografické zpracování české verze osloví spíš zkušené dětské čtenáře. Kniha je rozdělena do třinácti kapitol bez názvů a text běží bez výraznějšího členění. Stránky sem tam oživují drobné barevné a černobílé ilustrace Martiny Matlovičové. Hledání malého roztomilého Uhlíka na některých obrázcích tak může být pro děti oddechový úkol.