Česká spisovatelka zaměřující se na tvorbu pro děti Alžběta Dvořáková u nakladatelství Portál vydala svou první knihu Cesta z mlčení, která spadá pod naučnou literaturu a memoáry. Na románu se podílela také spoluautorka Viktorie Bartoníčková. Od roku 2013 se však paní Dvořáková zaměřila na tituly pro děti, kdy jako první vydala Nanukova dobrodružství, což je knížka pro začínající čtenáře. Následoval v roce 2016 Herkules a strašidla a po roce i Herkules na zámku. Jejím nejnovějším počinem je právě Modrá hodina, která stejně jako předchozí publikace vyšla u nakladatelství Portál. Na stránkách Portálu si můžete přečíst rozhovor s autorkou, ale také články o jejích knihách.

V er-formě se z úhlu pohledů malých hlavních hrdinů Martina a Elišky rozehrává zábavné, veselé i lehounce strašidelné dobrodružství. Jedná se o pohádku moderní doby, takže dětem budou hrdinové i daný svět hned bližší, když zjistí, že taky občas využívají moderních technologií, které jsou pro nás už běžné.

Čtivý příběh se odvíjí s opravdovou lehkostí a snadno chytí malé i větší čtenáře (a dokonce dospělého při předčítání) natolik, že se středně dlouhé kapitoly čtou takřka samy. Navíc děti působí reálným dojmem a vaše ratolesti tak snadno získají pocit, že by klidně takové neobvyklé a krásné dobrodružství mohly na prázdninách také zažít. A třeba zažijí, dětská fantazie je přece jen tak krásná a bohatá, tak proč ji knihami, jako je právě povedená Modrá hodina, nepodpořit?

Pohádka je určená dětem mladšího školního věku a autorka k tomu zvolila opravdu krásné téma. Námětem jsou totiž bytosti, které do našeho světa přicházejí ze snů lidí i zvířat. To je i případ malého dráčka, který se tímto způsobem ocitl na půdě a ujali se jej netopýři. Dalším tématem je trávení prázdnin Elišky a Martina, kteří jsou u dědečka a zažívají zvláštní a zábavné dobrodružství. Otázkou však je, kdo je Medrysous a jak do tohoto konceptu zapadá?

Autorčin svět je plný vábivé a pohádkové atmosféry a fantazie. Malý čtenář se setkává nejen s běžnými zvířaty a lidmi, ale potkává i jiné bytosti. Kupříkladu malého modrého dráčka, který je prostě kouzelný a okouzlující, jelikož umí hovořit lidskou řečí. Rozhodně mu budete přát happyend.

Kniha je doplněná o krásné barevné ilustrace, které jsou laděné do modrých barev, jak napovídá samotný název. Ilustrátorka Lucie Dvořáková si s kresbami vyhrála a dala jim nejen osobitost, ale také jistou roztomilost.

Modrou hodinu bych ráda doporučila všem malým i velkým čtenářům, kteří mají v oblibě zábavné pohádky s fantazií. A pokud zbožňují maličké zvídavé dráčky, určitě se kniha stane jejich oblíbenou.

Když jsem se dozvěděla, že Modrá hodina je příběh o dětech a dracích, neváhala jsem ji s dcerou otestovat. Teď už víme, co je modrá hodina a že sny jsou pro všechny velmi důležité. To vše a ještě mnohem více se můžete dozvědět v Modré hodině od české spisovatelky Alžběty Dvořákové. Tato bohatě ilustrovaná novinka od nakladatelství Portál, nám zpestřila povinnou školní četbu. Kdo by přece nechtěl zažít napínavé prázdninové dobrodružství a na půdě najít mluvícího draka?

Velmi čtivý děj, který se bude dobře číst mladším školákům, vypráví o sourozencích Martinovi a Elišce. Ti odjeli k dědovi na prázdniny a při sledování netopýrů, kteří se usídlili dědovi na půdě, jednou v noci uvidí draka. Je to malý modrý dráček, kterého se ujali netopýři a přijali ho mezi sebe. Jak už to v pohádkách bývá, dráček umí mluvit lidskou řečí a brzy se s dětmi skamarádí. Samozřejmě, že se ho děti snaží před dědou utajit, ale nakonec musí s pravdou ven a zjistí, že dědovi dráček vůbec nevadí. Naopak, děda je bývalý dopravní pilot a ve svém životě navštívil spoustu zajímavých krajů po celém světě. Jednou zavítal na místo, kterému se říká Dračí zátoka. Je to ten pravý domov všech draků? Dědi se s dědou i drakem vypraví na dobrodružnou výpravu. Seznámí se s dalšími podivnými bytostmi jako je Medrysous, stavitel snů, podivným řidičem Tuk-tuku a dalšími obludami. Modrá hodina je pěkná pohádka, při které bylo použito opravdu hodně fantazie.

Velmi kvalitní vazbu se záložkou i pěkné silnější listy zdobí bohaté ilustrace od Lucie Dvořákové. Dalo by se říci, že téměř na každé druhé straně je nějaký veselý obrázek, který velmi pěkně dokresluje děj. Díky této skutečnosti není kniha o 182 stranách moc dlouhá. Proto se může dobře číst právě mladším školákům. Děj je rozdělen do 27 kratších kapitol.

Modrá hodina není náročné čtení, je zde použito hodně představivosti a vyprávění dotváří pěkné ilustrace. Dětem se bude určitě líbit. Děj pěkně odsýpá a rychle se doberete konce. Dceři, které je 9 let se knížka dobře četla a líbila se jí. Může za to hlavně skutečnost, že je blázen do draků a v tomto příběhu jde o velmi milého a mírumilovného dráčka, který není nijak moc velký, umí mluvit a nejvíce si pochutná na palačince.

Jako dospělák mám připomínku, že kniha nejde moc do hloubky pod určitá tajemství a že konec byl na mě moc rychlý a utnutý. Ale celkově jde o velmi hezký dobrodružný příběh plný fantazie s dobrým koncem.

K moderním pohádkám přistupuji vždy s respektem, protože se bojím toho, že opět narazím na nějakou „nedotaženou trapárnu“, která nemá ani hlavu ani patu a malý čtenář po pár stranách odmítá nejen číst, ale dokonce i poslouchat… Naštěstí MODRÁ HODINA pro mě i prvňáka byla příjemným překvapením a jednou z mála dětských knih, ke které se časem určitě (oba) rádi vrátíme.

K dědečkovi na vesnici přijíždí sourozenci Martin a Eliška. Hned první večer začnou tušit, že dědova půda nebude úplně obyčejná, ale bude to něco speciálního. Bydlí na ní totiž netopýři se svými mláďátky! Díky dědečkovu nápadu, kterým je kamera napojená na počítač, ovšem děti s údivem velmi záhy zjistí, že netopýři nejsou rozhodně jediní, kdo na půdě bydlí. Je tam s nimi živé, malé dráče, které jí křížaly, houby, maliny, jahody a pije netopýří mléko nebo dědovo pivo, které si dědeček občas zapomene položené na zahradním stolku… I když je malému dráčeti teprve měsíc, umí mluvit lidskou řečí, létat a plivat oheň. Takže to správné prázdninové dobrodružství s dědečkem pilotem, netopýry a draky může začít!

Na této knize z nakladatelství Portál je na první pohled vidět, že nepatří mezi tituly, které byly v super krátkém termínu „spíchnuté horkou jehlou“, ale naopak je zřejmé, že se jedná o pořádně „vymazlenou knížku“.

Pohádkový příběh je vytištěný na kvalitním křídovém papíře, vázaný s pevným přebalem a juchů – nechybí ani záložka! Nakladatelství Portál je zároveň jedno z mála, u kterého bych překlepy spočítala na prstech jedné ruky, prostě super práce, která dnes bohužel už není zcela běžná…

Pohádka Alžběty Dvořákové je plná ilustrací od Lucie Dvořákové. Obrázky šikovně dotváří atmosféru vyprávění a jsou buď celostránkové nebo jsou součástí textu.

Text knihy je vyveden větším písmem, což je fajn, protože mladším dětem se tak lépe čte.

Samotné vyprávění je členěno do krátkých kapitol. Celkem je jich 27 a průměrně mají cca 6 stran, takže kniha je ideální jako samostatné čtení pro děti na pokračování.

Na knize se mi líbí originalita příběhu, kde nechybí současná technologie (web-kamera, mobily, počítač s hrami…), klasické pohádkové postavy (draci) ani autorsky původní nadpřirozené bytosti (Stavitel snů). Všechny postavy používají dětem známé slovní obraty, i hovorové výrazy a autorka je vybavila stejnou slovní zásobou jako mají dnešní školáci. Proto jsou hrdinové této knížky dětem blízcí a pro menší čtenáře naprosto dostatečně vykreslené a popsané: bez zbytečných detailů a popisů, které děti nudí. Příběh má spád, je napínavý i dobrodružný – přesně takový, jak se od dobré dětské knihy očekává.

Příběh Alžběty Dvořákové mě oslovil i díky přesahu morálního poselství jejího příběhu, které je pro děti krásně srozumitelné, pochopitelné a u správné pohádky jaksi i povinné: netopýři si adoptují malé dráče, kterému posléze pomohou lidské děti a všichni nakonec mají radost z toho, že mohli pomoci ke štěstí jiné, živé bytosti. Díky tomu zjistili, že v nezištné pomoci druhému a v jeho dosaženém štěstí lze najít opravdový pocit naplnění…

Summa summarum

Již výše jsem předeslala, že se mi kniha moc líbila, svým zpracováním i obsahem . S klidným svědomím mohu říct, že patří mezi nejlepší dětské knihy, které jsem v poslední době četla. Prvňákovi se líbila také, i když ( jak uvádí nakladatel ) kniha patří mezi tzv. „druhé čtení“, takže k samostatné četbě bych ji viděla zhruba pro děti od 3. třídy…

Moje hodnocení (jako ve škole): 1

V procentech: 100%