Putování vodníků od rybníka k rybníku

Putování vodníků od rybníka k rybníku

Jelenová, Tereza; Krejča, Miroslav

Portál, 2010

249 Kč212 Kč

Skladem

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Pohádky k usínání
Vodníci Stulík a Blatoušek spolu putují po jižních Čechách a hledají rybník, který by jim poskytl „vodu nad hlavou“. Každá z krátkých pohádek se věnuje určité části cesty. Vypráví se v nich, co vodníci na svých cestách zažili, s kým se setkali a co jim setkání přineslo. Hned na začátku jsou svědky pranice vodníků o rybník Rožmberk, u dalšího rybníka potkají vodnickou školku, také pomohou hubenému vodníkovi uchránit jeho rybník před ohnivým strašidlem. Nakonec se po všech útrapách rozdělí a každý si najde svůj rybník. Kniha je psána pro děti ve věku do 10 let, ale i pro všechny ostatní, kdo mají rádi pohádky a jižní Čechy.
Miroslav Krejča (1931–2005) působil jako herec a spisovatel, napsal řadu pohádkových knih (Strašidlo Doudlo – jihočeské pohádky, 1995) a divadelních scénářů.
Tereza Jelenová, vnučka Miroslava Krejči, pracovala jako středoškolská profesorka českého jazyka a literatury, v současné době působí jako redaktorka Českého rozhlasu Online.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:Pohádky k usínání

  • Ilustrátor:Plicková, Edita

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-7367-678-0

  • Počet stran / vazba:112 / Pevná

  • Rok vydání:2010

  • Kód:14901501

  • EAN:9788073676780

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze


  • Zábavná dobrodružství dvou vodníků v jižních Čechách - autor recenze: Kamila Válová

    https://www.ctemeceskeautory.cz/2021/02/recenze-putovani-vodniku-od-rybnika-k-rybniku-miroslav-krejca-a-tereza-jelenova.html

    Miroslav Krejča byl český herec a spisovatel. Jeho tvář jsme mohli spatřit ve známých filmech a seriálech (např. Tři oříšky pro Popelku, Což takhle dát si špenát, Vlak dětství a naděje, Panoptikum města pražského či Arabela se vrací). Do povědomí se ale zapsal i divadelním divákům a čtenářům. Je tvůrcem dvou divadelních her, románu Tažní ptáci a dvou knížek pro děti: Strašidlo Doudlo a Putování vodníků od rybníka k rybníku. Na poslední zmíněné pracoval společně se svou vnučkou Terezou Jelenovou, která pracuje jako rozhlasová redaktorka. Knihu doplnila o krásné obrázky ilustrátorka Edita Plicková.

    Putování vodníků od rybníka k rybníku je příběh dvou kamarádů hastrmanů, kteří si hledají rybníček, v kterém by spolu hospodařili. Celé jejich dobrodružství začíná u rybníka Rožmberk, o který se strhne dokonce bitka. Blatoušek a Stulík z boje vyváznou bez jediného šrámu a společně se vydávají na cestu po jihočeských rybnících, aby našli prázdný rybník, dostatečně velký pro oba dva. Při hledání se seznámí s novými vodníky. Někdy navážou přátelství, jindy zase musí z již obsazeného území rychle utíkat.

    Dílo má podtitul Pohádky k usínání a svůj účel splňuje. Obsahuje krátké kapitoly, které zahrnují vždy jeden ucelený příběh. Knížka dětem představuje vodnický svět velmi poutavě a vtipně. Četné dialogy jsou plné citoslovcí, a tak má rodič při čtení možnost vyhrát si s hlasem.


    Na hladině rybníka se udělala veliká kola, bubliny vyvřely zdola a ozval se skřehotavý hlas: „Brekekec mordere himl herdek ferdek krondle meldek!“ Vodníci se přestali prát. Z vody se vynořila šeredná hlava. Poďobaný nos, uši jako plácačky na mouchy, místy děravé, snad i záplatované. Pysky odulé a vyboulené zlé oči. A ta hlava promluvila: „Brekekec, kec, kec, kec! Holoto jedna! Tupci! Stavidlem praštění hlupci! Rožmberka se vám zachtělo? Tůdle!“ (str. 11)

    Ve vyprávění se nesetkáváme pouze s vodníky, ale i s jinými nadpřirozenými i skutečnými bytostmi. Autoři se při psaní nechali unášet svou fantazií, a tak se někdy dospělý čtenář může pozastavit nad úsekem, pro něj až přehnaným. Ovšem pro dětské posluchače, později třeba i čtenáře, je tento pohádkový styl vyprávění přesně to, u čeho se zasmějí a co je u knížky udrží. Ilustrace, které rozveselují každou stránku, jsou dalším velkým plusem této dětské knihy. Jsou pestrobarevné, žertovné a přibližují se dětské kresbě.

    Oba vodníčci si hned po několika stránkách získají oblibu. Působí velmi mile a jsou hraví. Při svých dobrodružstvích prokazují, že vědí, jak se mají chovat, a zkouší napravit ty, kteří o dobrých mravech nemají ani potuchy. Každý, kdo s nimi bude trávit svůj čas, ať už při usínání, nebo při odpolední čtecí chvilce, jim bude přát štěstí a nedočkavě čekat, zda naleznou svůj domov.

    Tento počin považuji za zábavnou četbu, která navíc obsahuje mnoho mravních ponaučení a ukazuje dětem, že v životě je důležité být poctivý a dbát na slušné vychování. Přesně taková by dětská literatura měla být.


    Modré z nebe málokdo spatřil. Snad jenom v odrazu na hladině. Ani Salakvarda takovou vzácnost nikdy neviděl, a tak se divil. Po převzetí daru se kradmo rozhlédl, jestli nikdo nekouká, a když si myslel, že to nikdo nevidí, šups s darem pod frak. Viděli to Stulík s Blatouškem a nevěřili svým očím, že by Salakvarda kradl. Za chvíli se šli pro jistotu podívat na dary vystavené před trůnem, jestli se snad nepřekoukli. Nepřekoukli. Modré z nebe mezi dary nebylo. Přitočili se k Salakvardovi, každý z jedné strany. Stulík ucítil, že má Salakvarda modré z nebe v šosu. „Dej modré z nebe, komu patří!“ poručil a Blatoušek se připojil: „Nebylo pro tebe.“

    Putování vodníků od rybníka k rybníku je určeno pro předčítání vašim ratolestem při usínání, ale jsem si jistá, že se tato kniha bude líbit i starším dětem při jejich prvním čtení.

    - 15.03.2021

Další informace

ROZHOVOR S TEREZOU JELENOVOU
spoluautorkou knihy Putování vodníků od rybníka k rybníku
Kniha Putování vodníků od rybníka k rybníku má dva autory - vás a vašeho dědečka Miroslava Krejču. Jak vlastně kniha vznikala?
Pohádky začal psát děda, nejdřív mi z nich četl, pak jsme si o nich povídali, konzultovali je spolu. Začala jsem mu do toho takzvaně kecat, a postupně jsem se začala i spolupodílet. Když zemřel, upravila jsem je pro rozhlasové vysílání (vysílá je Český rozhlas jako Hajaju) a pak jsem dotvořila text do podoby knížky a nabídla ho nakladatelství Portál k vydání. Chtěla jsem tím především dědovi udělat radost. Váš dědeček Miroslav Krejča, spoluautor knihy, byl hercem, spisovatelem i výtvarníkem. Ve které z těchto profesí vás nejvíce zaujal?
Ve všech. Ovlivnil mě právě tím, kolik toho v životě dělal. On totiž nejen, že byl umělec, ale zajímal se o spoustu jiných věcí. Obdivuju renesanční osobnosti, jako byl on. Předal mojí mamce i mně vztah k divadlu, k literatuře i k výtvarnému umění. Jeho hraní znám spíš z vyprávění a z hereckých fotek, kterých máme plný kufr. Moc se mi líbí prohlížet si dědu v různých kostýmech. O svých rolích hodně vyprávěl, ale na divadle jsem ho viděla jen párkrát. Často mluvil o tom, že hrál v divadle v Klatovech Limonádového Joe, to bych ráda viděla, protože se musel naučit zpívat, i když neměl hudební sluch, a nadřel se ty melodie prý výborně. Měl strašně moc obdivovatelek. Bohužel jsem v té době ale ještě nebyla na světě, tak mě tenhle kulturní zážitek minul. Z psaní mě asi nejvíc ovlivnila dědova kniha pohádek o strašidlu Doudlu, kterou mi i věnoval. Strašidlo Doudlo žije v lese Svákově u Soběslavi a je to moc milá pohádková postava. A z výtvarného umění mám nejradši dva jeho obrazy jižních Čech a pak taky veliký oválný obraz klauna, který se loučí s kariérou po posledním cirkusovém představení. Když jste byla malá, vyprávěl vám dědeček pohádky? Kterou jste měla nejraději? Vyloženě na pohádky si nepamatuju, ale vyprávěl mi hodně o historii, o památkách (z těch mě zkoušel, když jsme šli po Praze) a taky vyprávěl takové ty herecké historky. Nejhezčí pohádku jsem s ním zažívala jako malá každý Štědrý večer, když jsme šli spolu ještě před štědrovečerní večeří čekat do postele na Ježíška. Proč jste si jako ústřední postavy pohádek zvolili zrovna vodníky, čím vás tyto pohádkové bytosti okouzlily? Tady je odpověď naprosto jasná. Děda se narodil v Jindřichově Hradci, vyrůstal v Soběslavi, a tak vždycky tíhnul k jižním Čechám, kraji rybníků. A k rybníku zkrátka patří odnepaměti vodník. Posledních několik let sama malujete. Nenapadlo vás ilustrovat si knihu sama? Napadlo. Mám dokonce Stulíka s Blatouškem namalované. Jenže nejsem profesionální ilustrátorka, a tak jsem práci radši přenechala někomu zkušenějšímu. Je ale pravda, že napsat vlastní knihu pohádek a taky si ji sama ilustrovat je můj sen. Co se týká Stulíka a Blatouška, byla jsem moc zvědavá, jak budou vypadat v podání paní ilustrátorky Edity Plickové. Jsou samozřejmě jiní než ti moji, ale líbí se mi. Děkujeme za rozhovor, knize přejeme hodně čtenářů a vám splnění vašeho autorského snu.
30. 6. 2010

  • E-SHOP – DOTAZY A REKLAMACE

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    eshop@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    knklapkova@portal.cz

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)