Ulf Stark patří mezi legendy švédské literatury pro děti a mládež. Má nesporný talent promlouvat s fantazií a humorem o závažných tématech a přitom neztratí nikdy z obzoru svého dětského čtenáře, očekávajícího i kus napětí a dobrodružství.

Nakladatelství Portál představilo českému publiku tvorbu Ulfa Starka poprvé v roce 2015, kdy vydalo knihu Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho, popisující velmi originálním způsobem svět dospívajícího chlapce, který věří, že jeho život se zásadně změní poté, co získá ošoupané, ale zato zaručeně „kouzelné“ ošoupané tenisky svého spolužáka.

Novinka Šílenci a Suchaři nám představuje pro změnu příběh, v němž je hlavní hrdinka dívka, ovšem od první stránky není nic tak, jak se zdá. Ulf Stark nás bez varování a s jemnou ironií uvede do velmi atypické oslavy narozenin Simone, která si sama zdobí narozeninový dort, zatímco její maminka dospává v poloprázdném bytě mezi nedobalenými krabicemi a nádobím připraveným ke stěhování. Den pokračuje ve stejném duchu, maminka se snaží najít vhodný dárek a místo balení spontánně uspořádá rozlučkovou party se sousedy. Simone vše pozoruje se vzrůstajícím vztekem. Nechce se jí stěhovat ani slavit, natož zvykat si na nového maminčina partnera, který navíc žije na Stockholmském předměstí – daleko od všech kamarádů. Jedinou spřízněnou duší je pro Simone její pes Killroy. Toho se jim při překotném ranním odjezdu stěhovacího auta, následující den ráno, podaří zapomenout v bytě. Sice se pro něj vrátí, ale on už tam není.

Není se tedy co divit, že Simone na sled těchto všech události zareaguje po svém, když evidentně dospělí kolem ní jsou zaujatí vším možným kromě ní. A tak, když ji další den ráno ve škole omylem paní učitelka považuje za chlapce, nezaváhá a stane se Simonem. Dívka Simone stejně zůstala v centru Stockholmu, kde teď asi marně bloudí její pes Killroy a hledá ji, takže tohle je vlastně příležitost, jak „nebýt“ oficiálně na chvíli ve své kůži, což je přesně to, co se jí právě děje. Na jednu stranu si tedy svůj přesun do nového domova zkomplikuje ještě o fous víc, ale taky se u toho všeho dost pobaví a má nečekaně možnost nahlédnout do světa, kde vládnou úplně jiná pravidla. Řada nedorozumění i zapeklitých situací, které v roli Simona musí řešit, na sebe nenechá čekat. Některé jsou úsměvné, jako třeba nechtěný vpád do holčičích šaten při tělocviku či komplikace spojené s chozením na záchod, ale řada z nich výmluvně ukazuje, jak náročné je v tomto věku být sám sebou bez ohledu na pohlaví.

Ulfu Starkovi se daří jednak vyprávět napínavý a veskrze vtipný příběh, ale současně velmi citlivě a nenápadně otevírá řadu témat souvisejících s dospíváním, v nichž se násobí nedorozumění a složitost vztahů s nejbližším okolím. Je velmi osvěžující, že v tomto případě je svět dospělých nekompromisně vykreslen očima Simone jako ustřelený snad ještě více, než její spontánní nápad stát se na chvíli chlapcem. Rodiče tu nejsou žádnými arbitry správného chování, ale spadají slovy Simonina originálního dědečka do dvou kategorií – jsou buď šílenci, nebo suchaři, a v průběhu knihy lze těžko rozeznat, která ze skupin to má v životě či při výchově dětí těžší. Postava Simonina dědečka navíc nese příběhem ještě další téma dotýkající se smrti či obecně loučení, s něčím, co nenávratně odchází. I zde však Ulf Stark nedává prostor nemístné edukaci či sentimentalitě. Šílený dědeček, který se zjevil u dveří nového bytu v gumákách a dívčích šatech se slovy, že k nim prostě přišel umřít, je nakonec tím, kdo pomůže Simone svérázným, ale přitom laskavým způsobem pochopit, že vše, co se jí děje, není jen spiknutím dospělých, ale přirozeným procesem vzdoru a budování si vlastní individuality.

Právě všechna ta nekorektnost, neotřelý humor a schopnost sebeironie dodávají knize lehkost, díky níž se velmi dobře čte dětskému čtenáři. Ulf Stark je zdatný a poučený v tom, jak knihu udělat přívětivou i formálně. Dbá na to, aby kapitoly nebyly příliš dlouhé, uvozuje je vždy krátkým vtipným shrnutím, co se na dalších stránkách stane, a udržuje tak čtenáře v milém napětí, jak to celé dopadne. České vydání je navíc vhodně doprovozeno černobílými ilustracemi Lukáše Fibricha, které podtrhují lehký ironický nádech knihy. Šílence a suchary lze však vřele doporučit i všem rodičům, neb jde o velmi dobrou lekci přirozeného dětského vzdoru, znásobenou humorem a nadhledem, který nám dospělým v podobných situacích někdy velmi znatelně chybí.

I tak by se dala nazvat kniha, ve které téměř po celou dobu hraje hlavní hrdinka roli chlapce. A jde jí to náramně. Vyrovná se největším raubířům ze třídy.

Kniha nese název Šílenci a suchaři. Jejím autorem je Ulf Stark, oblíbený a oceňovaný švédský spisovatel dětských knih. Knihu doprovázejí výstižné černobílé ilustrace Lukáše Fibricha. Publikace vyšla minulý rok v nakladatelství Portál.

Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá dívka Simone. Je nucena svou bohémsky žijící maminkou ke stěhování. Jelikož oslavy maminka zbožňuje, pořádá jednu nezapomenutelnou také na rozlučku. Sbalené bedny a krabice jsou naskládané u zdi, sousedé se trousí a přinášejí s sebou hromady jídla. Maminka zapojí do oslav také stěhováky. Simone takovéto počínání sleduje s nelibostí a hlavou se jí honí myšlenky: „ Proč se seznamovat s tolika lidmi, se kterými jsme se dřív nestýkali, zrovna teď, když odjíždíme?“ Simone nezbývá nic jiného než se podřídit. Přichází tak o všechny kamarády a stěhuje se do zpustlého domu na předměstí Stockholmu.

Navíc po příchodu do nového domu zjišťuje, že zapomněli na jejího milovaného psa Kilroye. Pokus o jeho nalezení je neúspěšný. A ještě k tomu musí bydlet s maminčiným novým holohlavým přítelem, který nosí klobouky. Nesnáší ho. Po příchodu do nové školy si paní učitelka o ní díky jejímu sestřihu a oblečení myslí, že je kluk jménem Simon. Začne se tedy za Simona vydávat. Rozehrává se tak zcela nová identita. Simone si svou novou roli užívá, změní se v drsného mladíka v motorkářské bundě. Dochází také k řadě nedorozumění a problémům nejen ve školní lavici.

Velmi zajímavou postavou je Simonin dědeček. Sám sebe řadí mezi šílence a přichází bydlet a zemřít k Simone do nového bydliště přímo z domova důchodců. Simone s ním má velmi pěkný vztah. Je pro ni pevným bodem, zázemím uprostřed neuspořádaného života, jakým její matka žije. V knize je vylíčen oddaný vztah dědečka ke své zesnulé manželce, Simonině babičce. Příběh je velmi citlivý a kontrastuje s řáděním pubertálních školáků a Simoninou novou identitou. Knihu bych doporučila dětem starším dvanácti let i jejich rodičům.

V nakladatelství Portál vyšla druhá kniha Ulfa Starka Šílenci & suchaři. Autor má trochu svérázný styl psaní. To už ukázal i v knize Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho.

Hlavní postavou je Simone. Je jí dvanáct a zrovna teď se musí přestěhovat kamsi na druhý konec města k novému maminčinu příteli. Simone moc nejásá - Yngveho nesnáší, máma se chová šíleně a vůbec se nechová jako máma. Navíc cestou do nového domova ve starém bytě zapomněli psa Kilroye. Korunu tomu nasadil děda, který se rozhodl utéct z domova pro seniory, aby u své dcery a vnučky v klidu dožil. A úplnou třešničkou je to, že díky svému chlapeckému vzezření si Simone spletou a místo holky je tu najednou kluk Simon.

Čtení anotace jsem lehce odbyla. Myslela jsem, že kniha bude o holce, která se cítí být více klukem, ale bylo to nakonec úplně jinak. Bylo to vtipné, milé, úplně ideální čtení pro děvčata v Simonině věku. Ač je kniha napsaná opravdu velmi dobře, k postavám jsem si nenašla cestu. Nebyly mi povahově blízké. Jediný děda měl za sebou zajímavý život a Ulf Stark ho výborně popsal. A i když informací zase nebylo tolik, čtenář si o něm udělal ucelený obrázek.

"Víš, jestli celý tenhle fantastický vesmír někdo stvořil, slunce, šneky, kytky, lidi a všechno, tak to určitě nebyl žádný nudný suchar. Spíš nějaký božský šílenec, nebeský pomatenec plný nápadů, fantazie a bláznovství. Pokud dal náhodou ve spěchu omylem vzniknout nebeské říši, kde je všechno správné, čisté a uklizené a nic se tam nemění, měl tam dlouhou chvíli a toužil po troše dobrodružství. A tak stvořil malé rozpustilé démonky, kteří dole v říši lidí vyvolávají zmatky, provádějí vylomeniny a různé praštěné kousky, aby tu nebyla nuda a aby on mohl nahoře v nebi dávat k dobru zábavné historky." (str. 135)

A právě vztah mezi mezi dědou a Simone se mi líbil. Autor ukázal, že mezigenerační vztahy jsou důležité. Nezabředl však do žádného klišé, ani na tuto problematiku příliš netlačil. Především se zaměřil na Simone a její zážitky ze školního prostředí. Tím, že předstírá, že je kluk, si zadělá na nejeden problém. V příběhu však nesmí chybět ani láska.

Čtenář zažije se Simone spoustu věcí, například výlet na místa, kde byl děda šťastný, také zažije nebezpečné dobrodružství, které mohlo skončit velmi špatně.

Takovou lehce absurdní postavičkou je mámin přítel Yngve. Chová se divně, nosí klobouky na lysé hlavě, ale zdá se, že má Simoninu mámu rád. Máma je potrhlá umělkyně s kreativními vizemi. Děda je stejně výstřední jako dcera, ale přesto v něm převažuje i láska k vnučce a k přírodě.

I když je kniha pro starší čtenáře, nechybí v titulu obrázky. Ilustrátorem je Lukáš Fibrich, který pro nakladatelství Portál nakreslil již několik knih. Podařilo se mu vystihnout popis a výraz dnešních adolescentů. některé z obrázků mě vážně pobavily.

Při čtení mě zarazilo, že mládež poslouchá písničky Agnethy Fältskog, která je součástí skupiny ABBA. Bližší zkoumání prozradilo, že Ulf Stark knihu napsal už v roce 1984, tedy v době, kdy neexistovaly mobily, počítače, internet a veškeré sociální kontakty vznikaly, například, v polorozpadlé kůlně. Přesto je kniha nadčasová - mohla se přihodit kdykoliv a kdekoliv.

Je to svěží příběh, který se bude líbit především teenagerům. Ale není jen pro ně - díky tématu, který se odehrával v pozadí, jej ocení i čtenáři starší.