Závěrečný díl trilogie o dětech a jejich kamarádech ze země Bubáků vyšel opět v nakladatelství Portál. Pokud jste zvědaví, jak dopadne „osvobození“ Podzemí od zlých čarodějnic, chytněte si Strašidelný dopis a vzhůru pod zem!

Summa summarum

I poslední z knih o sourozencích a jejich přátel z podzemní říše Bubáků vyšel v perfektním řemeslném provedení: tvrdé desky, šité vazba se záložkou a vevnitř plno černobílých ilustrací – celostránkových či menších. Autorka tentokrát do svého vyprávění zařadila nejen „fantasy“ zápletku, ale i vážnější téma, jako je ztráta blízké osoby a smutek nad konečností všech věcí i lidí. Stejně jako v předchozích dílech pohádkové fantasy si příběh celou dobu drží příjemné tempo, díky kterému se malý čtenář nestihne nudit. Znovu musím u bubákovské trilogie pochválit rozsah kapitol, které (podle mého názoru) jsou pro mladší čtenáře „přesně akorát“. V knize je jich celkem 22, průměrně má každá z nich 12 stran, ovšem text je bohatý na ilustrace, tudíž kapitoly skutečně nejsou dlouhé ani pro začínající čtenáře (od 8 let).

I přesto, tvrzení anotace, že se Tuutikki Tolonen napsala volnou trilogii, podle mě není vhodné číst jednotlivé díly (Strašidelná chůva, Strašidelná cesta, Strašidelný dopis) odděleně či na přeskáčku, myslím, že by to bylo na úkor pochopení textu a děje ze strany školáčka. Kniha se mi líbila, krásně završila fantasy příběh o přátelství mezi dětmi a nejrůznějšími pohádkovými bytostmi v čele s Bubáky. Pokud jste si příběhy Tuutikki Tolonen oblíbili, věřím, že nebudete zklamaní.

Hodnocení: ? ? ? ? ?

Hodnocení

Už jste se seznámili se sourozenci Hellemaaovými? Pokud zatím ne, měli byste to napravit. Strašidelný dopis finské autorky Tuutikki Tolonen je totiž už třetím pokračováním o těchto dětech.

Děti čeká velká změna. Rodiče se chtějí přestěhovat z bytu do domečku! Ale copak to jde? Hilla by nemohla hrát ve fotbalovém družstvu, Kaapo by nemohl navštěvovat tak často Runara Kalliho, autora příručky o bubácích a jak by bubáci našli Maikki, kdyby se odstěhovali na venkov? Do toho všeho začnou mravenci plnit dětský pokojíček uschlými listy ze stromů a zničehonic se u nich v koupelně objeví Strážce, který opustil svou bránu, jenž po jeho odchodu zůstala otevřená.

V minulém díle autorka zavedla hlavní hrdiny i do světa bubáků, ale tentokrát je nechala v našem světě. Čtenář se znovu setkává se starými známými jako jsou Runar Kalli, Strážce i bubáci.

V příběhu se stalo opravdu moc věcí a je těžké se o všech zmínit, protože vlastně nevím, která byla tou stěžejní. Občas mi přišlo, že autorka příliš kombinovala, že nedokázala vypustit žádnou akci. Působilo to sice velkým dojmem, ve skutečnosti však nedošlo k žádnému důležitému zvratu.

Tímto dílem autorka trilogii uzavřela. Říká se, že konec dobrý, všechno dobré. Platí to i v tomto případě. Ocenila jsem, že se autorka nezabývala jen bubáky a tajemnými bytostmi z podzemí, ale také věnovala pozornost věcem z našeho života, jako je nejen přátelství, ale také smutek.

Líbil se mi také náznak toho, že děti rostou a některé věci už nemohou být takové, jak byly dříve.

I tentokrát knihu ilustroval Pasi Pitkänen. Zdá se, že tato spolupráce mezi nimi funguje. Obrázky jsou velmi působivé a černobílé, kromě obálky. Pokud si prolistujete všechny tři knihy, zjistíte, že všechny děti Hellemaovy vyrostly. Je to patrné zejména u Maikki.

Knížka se bude líbit čtenářům kolem desátého jedenáctého roku a také těm malým čtenářům, kteří mají rádi v příbězích dobrodružství.