O vílách a dobrých skutcích - autor recenze: Iveta Novákováhttps://www.ctemeceskeautory.cz/2021/08/recenze-taje-olivoveho-haje-daniela-krolupperova.htmlDaniela Krolupperová je překladatelka a úspěšná autorka knih pro děti. V projektu jsme již recenzovali tituly Vánoční tramvaj, Sněhová víla, Polární pohádka, Zákeřné keře, Rybí sliby, Jde sem lesem. Roku 2018 vydalo nakladatelství Portál publikaci Taje olivového háje, která čtenáře zavede až do kraje francouzské Provence, kde se to hemží vílami.
Taje olivové háje (Daniela Krolupperová, ilustrace Eva Chupíková, nakladatelství Portál), pohádkový příběh, ukázka
Zdroj: archiv recenzentky
Malou vílu Markétu odnese bouřlivý vítr mistral z hor až do zahrady opuštěného domu na pobřeží francouzské Provence. O zahradu se začne starat a v novém prostředí si zvykne. Skamarádí se i s dalšími vílami. Jedna z nich žije v kavárně, kde má za úkol pečovat o dobrou kávu nebo čaj a vnést do prostředí kouzlo dobré nálady. Jednoho dne se však na obyvatele městečka usadí smutek. Zahnat ho může jen dobrý skutek. Víly si usmyslí, že takovým skutkem bude nalézt majitele brýlí, které leží zapomenuté v altánu za domem. Ty patří tichému a zvláštnímu mladíkovi jménem Benedikt. Aby ho našly, musí se vydat do olivového háje, kde by měl být zvláštní tvor Šikmo. A tak začíná vílí putování, kde nebudou chybět kouzla ani trocha napětí.
Příběh tentokrát nekombinuje faktické informace s pohádkou, ale to vůbec nevadí, protože pohádkové vyprávění je velmi pěkně a poutavě napsáno, dýchne na vás atmosféra Provence, vůně kávy, levandule a mořského pobřeží. Čtenáři se dozvědí něco o rostlinách, které v kraji rostou, a poznají zvyky místních lidí. Poselstvím knihy je, že bychom neměli podléhat smutku a samotě, protože jinak nás pohltí. Lékem na ně je vědomí domova a dělání dobrých skutků.
Text je psán větším písmem a s většími rozestupy, navíc je bohatě ilustrovaný, proto se hodí pro začínající čtenáře.
„To, co se stalo, nezměníme. Ale proto bychom se neměli poddat smutku, zoufalství či beznaději. Je to velmi těžké, já vím. Přesto si myslím, že něco proti zlým a smutným věcem udělat můžeme. Něco dobrého. Cokoliv. Prostý dobrý skutek. Čím víc dobra mezi námi bude, tím bude náš život radostnější a krásnější. Člověk by měl pomáhat ostatním lidem.“ (str. 51–52)
Ilustrací se chopila opět Eva Chupíková. Jsou křehké a něžné, určitě si podmaní jak malé, tak velké čtenáře.
Knihu bych doporučila především holčičkám mladšího školního věku, ale potěší i dospělé, kteří si chtějí přečíst pěkný pohádkový příběh a mají rádi kavárny.