Trpí Rusko spíše masochismem, mesiášským komplexem nebo posttraumatickým syndromem? Kuba Benedyczak se pasoval do role psychiatra, který si nebere servítky. Vyléčit ale potřebuje i část Evropy: z fascinace impériem a jeho širokou duší.
Konflikt vyvolaný Ruskem na Ukrajině a vedený s brutalitou a bezohledností má jeden vyzkoušený cíl – odvrátit pozornost ruských obyvatel od špatného stavu jejich země. Vladimir Putin potřebuje vést válku. Ale proč ji stále schvaluje i velká část společnosti? Benedyczak v Rusku dlouhou dobu pracoval a zná ho i jako analytik. Jeho reportáž ale rozhodně není studie psaná s akademickým odstupem. Při psaní se nebrání vzpomínkám,
emocím ani vulgárnímu slovníku. Po letech vyváženého komentování a vysvětlování se rozhodl říct všechno, co si o Rusku skutečně myslí. A nevadí mu přitom vracet se ke svým rozhovorům s prostitutkou, cynickým autorem proslovů ruských prezidentů nebo dlouhým debatám s opozičníky všeho druhu s vodkou v hlavní roli. To všechno ale provází novinářská přesnost a znalost ruské reality z první ruky.

V této knize se dozvíte:
z jakého důvodu je v Rusku tak rozšířený cynismus a apatie
jak vypadala devadesátá léta v Rusku a v čem toho Putin využil
co je všeobecný ruský uprdelismus
proč bylo nebezpečné zamést hrůzy stalinismu pod koberec
jestli nakonec stejně musíme číst Dostojevského
v čem se liší ruské vnímání práva a role státu

Imperiální myšlení a jeho logiku Benedyczak ilustruje nejen svými vlastními zkušenostmi s konkrétními Rusy, ale taky rozbory filmů nebo odkazy k literárním dílům. Poukazuje na společné rysy diktátorů, které vybírá a dosazuje systém, stejně jako nefunkčnost opozice. Kniha polského novináře a analytika opravdu není optimistické čtení a vede nás k závěru, že existuje buď Rusko spojené a vedené tvrdou rukou tyranským vládcem, využívajícím naplno imperiální, tedy válečné choutky, nebo utopené ve vlastním chaosu násilí a zločinu. Z toho vyplývá i Benedyczakova diagnóza společnosti, v níž si jako metafory zvolil závažné duševní poruchy. Těžko se jim divit, když ani po těch nejhorších traumatech nepřišla odborná pomoc – možnost odsoudit diktátory a pokus o národní sebereflexi. Nejen ve střední Evropě dobře víme, jak bolestné je vracet se k vlastním kostlivcům ve skříni a že to často neděláme úplně dobrovolně. Po přečtení Benedyczakovy knihy je jasné, že jiná cesta z pekla národních nočních můr nevede. Rozumět Rusku je v dnešní době klíčové, protože nás to zbavuje mylné představy o tom, že stačí odstranit Vladimira Putina.