Provokativní název tohoto útlého svazku, který vydalo nakladatelství Portál, by samozřejmě mohl přitáhnout ty čtenáře, kteří věří, že nějaká přesně stanovená formule může něco změnit. Doufají, že když vyřknete ta správná slova v přesně stanoveném pořadí, něco se změní. Nezmění.

Autor knihy Jim Manney dobře ví, že tak to nefunguje. Chce vás jen chytře nalákat. V mém případě se mu to podařilo. Ve stručných odstavcích ukáže postavu Ignáce z Loyoly a jeho životní cestu. Umí jednoduše nastínit kontext a zpřítomnit jeho myšlení. Nebojí se vlastních příběhů, protože sám na sobě nebo na svých přátelích nejlépe demonstruje, jak se modlitbu examen modlit a jak její dlouhodobé používání člověka promění.

Tato modlitební forma slouží k večernímu ztišení a zhodnocení zážitků celého uplynulého dne. Skládá se z těchto konkrétních částí:

• Požádejte Boha o světlo
• Děkujte
• Zhodnoťte uplynulý den
• Postavte se čelem ke svým nedostatkům
• Pohleďte vstříc následujícímu dni

Tento modlitební postup může na někoho působit formálně, nebo dokonce může rychle přestat bavit. Autor doporučuje nepřestávat. Jen tak se dostaneme do hloubky a jen tak se naučíme osobnímu vztahu s Kristem, o který jde především. Nic menšího není cílem. Denně se setkávat s Nejvyšším, předestírat mu svůj život a ztišovat se k naslouchání jeho postřehům. To je cílem modlitby zvané examen.

Tato drobná publikace vydavatelství Portál je další z řady stručných a hlubokých návodů, jak se ve vztahu k Bohu posunout, jak jej rozvíjet a jak mu být podobnější.

Na první pohled jsem si knihu vybrala díky nadpisu. Zní hodně zajímavě. Přemýšlejte nad těmi slovy v hlavě. Přijde mi to úžasné. Svým způsobem se modlíme každý. Ať je to pro útěchu, posílení nebo potěšení, kdy si v hlavě promítneme, co se nám ten den stalo. Říká se, že modlitba je svým způsobem meditace. Není to jen pro věřící o Bohu, je pro všechny, kteří chtějí vnitřně růst.

Autor je znalec spirituality Jim Manney, který představuje 500 let starou formu, která změnila jeho vnímání modlitby. Jde o modlitbu zvanou examen, kterou rozvinul sv.Ignác z Lyoly, aby přivedl člověka k neustálému vědomí Boží přítomnosti. Říká, že Bůh není někde nahoře, ale je osobně přítomen v konkrétních životech nás všech. Díky pěti jednoduchým, ale účinným krokům se můžeme každý den setkávat s Bohem, jehož blízkost může vše změnit.

Tato modlitba není až tak o zpytování svědomí, ale je o Boží přítomnosti v reálném světě. Přistupuji k modlitbě s vděčností, ne s vinou. Což je úžasný krok. Obsahuje pět bodů, které jdou popořadě a zaberou max. dvacet minut denně. Mě se hodně líbí bod dvě. Děkujte. Opravdu v dnešní době chybí vděk za ty úžasné věci, které denně prožíváme. Nic není samozřejmostí, a i to, že prožijeme obyčejný den je nádhera. Je to dar a měli bychom si to denně uvědomovat. Examen pochází z latinského slova a znamená zkoumání či posuzování něčeho. A o tom to je. Každý okamžik každého dne se považuje za požehnaný čas.

Tato kniha je křesťanská, ale velmi blízkým způsobem. Duchovní život, který posiluje může vést každý. Hlavní myšlenka sice je cesta k Bohu. Když budu pozorný k hnutím svého vnitřního života, můžu slyšet Boha. Zásadní místo je ale v tom, co sami prožíváme. Vzpomínky mohou být nespolehlivé, ale své pocity musíme brát vážně, bez iluzí.

V examenu nejsou žádné hořící keře nebo dunivé hlasy z hory Sinaj. Bůh se zjevuje v tichém šepotu našich vzpomínek, myšlenek a pocitů, jež jsou vedeny Duchem. Je zde srozumitelně rozepsáno, jak vnímat určité části modlitby. Text vede k rozjímání a k náhledu z různých stran na určité pocity či činy. Kniha má svou hloubku a chce na čtení klid. Vždy jsem si dala pár stránek před spaním a knihu četla přes měsíc. Jsem ráda za její sílu. Přinesla mi několik jiných náhledů na vnímání jistých událostí a mám ještě větší vděk za to, jak to je. Jsem ráda za tyto knihy. Čím jich bude číst více lidí, tím více bude na světě fajn. Kéž by jich přečetlo co nejvíce lidí.

Hodnocení: 90%

Otázka víry (ať už té v Boha či jiné) bývá často ošemetná. Jak to mám nastavené já? Věřím, ale nemám ráda, když mi někdo diktuje, ba skoro nařizuje, jak mám věřit. Snaha o organizaci náboženství napříč mnoha národnostmi i způsoby víry v historii prakticky nikdy nevedla k ničemu dobrému. Církve mezi sebou bojují. A kde nejsou boje, tam je vzájemná nevraživost a tak dále. I z víry se vytratila tolerance.

Ano, modlitba, která mi změnila život nebude publikace pro každého. Určitě ne všichni se chceme nimrat v tom, co modlitba je, v čem tkví její podstata a jak by měla být správně interpretována. Jim Manney otvírá jinou cestou. Ukazuje, že na modlitbu jako takovou se dá nahlížet i odlišně. Představuje examen.

Co si pod tím pojmem představit? Jde o jezuitskou modlitbu, jejíž hlavní podstatou je zpětný pohled. Examen ale nejde do minulosti v řádu let, jde spíše o jakousi rekapitulaci uplynulého dne. Konkrétně za co poděkovat, za co cítit vděčnost, úlevu, radost, smutek, zklamání – nijak neomezuje a nenutí k žádostem o odpuštění, nevynucuje pokoru.

Dává nám samotným prostor uklidnit mysl, zhodnotit den a sám uvnitř sebe si vyvodit to dobré, i to špatné. Zároveň nám vysvětluje, že Bůh není izolovaný tam nahoře, ale je přítomen každý okamžik každého dne. Jim Manney nás postupně provede pěti kroky, které examen obsahuje. Do větší hloubky bych nezacházela. Od toho už je tady modlitba, která mi změnila život.

Rozhodně nejde o knihu, kterou přečtete na posezení, i když má notýskovou velikost a pouhých 128 stran. Jedná se o špetku náročnější čtení a na to je potřeba specifická nálada. Já si ji dávkovala postupně. Představovala pro mě balzám po dlouhých a náročných dnech. Ne ve všem s autorem souhlasím, ne vše souzní s mým vnímáním. Ovšem dělá mi dobře se jednou za čas v obdobných tématech porochňat a sama se sebou diskutovat, polemizovat, přemýšlet nad textem a jet zase na jiné notě, než co mi zpravidla poskytuje beletrie.