Otázka víry (ať už té v Boha či jiné) bývá často ošemetná. Jak to mám nastavené já? Věřím, ale nemám ráda, když mi někdo diktuje, ba skoro nařizuje, jak mám věřit. Snaha o organizaci náboženství napříč mnoha národnostmi i způsoby víry v historii prakticky nikdy nevedla k ničemu dobrému. Církve mezi sebou bojují. A kde nejsou boje, tam je vzájemná nevraživost a tak dále. I z víry se vytratila tolerance.

Ano, modlitba, která mi změnila život nebude publikace pro každého. Určitě ne všichni se chceme nimrat v tom, co modlitba je, v čem tkví její podstata a jak by měla být správně interpretována. Jim Manney otvírá jinou cestou. Ukazuje, že na modlitbu jako takovou se dá nahlížet i odlišně. Představuje examen.

Co si pod tím pojmem představit? Jde o jezuitskou modlitbu, jejíž hlavní podstatou je zpětný pohled. Examen ale nejde do minulosti v řádu let, jde spíše o jakousi rekapitulaci uplynulého dne. Konkrétně za co poděkovat, za co cítit vděčnost, úlevu, radost, smutek, zklamání – nijak neomezuje a nenutí k žádostem o odpuštění, nevynucuje pokoru.

Dává nám samotným prostor uklidnit mysl, zhodnotit den a sám uvnitř sebe si vyvodit to dobré, i to špatné. Zároveň nám vysvětluje, že Bůh není izolovaný tam nahoře, ale je přítomen každý okamžik každého dne. Jim Manney nás postupně provede pěti kroky, které examen obsahuje. Do větší hloubky bych nezacházela. Od toho už je tady modlitba, která mi změnila život.

Rozhodně nejde o knihu, kterou přečtete na posezení, i když má notýskovou velikost a pouhých 128 stran. Jedná se o špetku náročnější čtení a na to je potřeba specifická nálada. Já si ji dávkovala postupně. Představovala pro mě balzám po dlouhých a náročných dnech. Ne ve všem s autorem souhlasím, ne vše souzní s mým vnímáním. Ovšem dělá mi dobře se jednou za čas v obdobných tématech porochňat a sama se sebou diskutovat, polemizovat, přemýšlet nad textem a jet zase na jiné notě, než co mi zpravidla poskytuje beletrie.

Examen je zhruba 500 let starý způsob modlitby, kterou rozvinul sv. Ignác z Loyoly. Cílem této modlitby je přivést člověka k neustálému vědomí Boží přítomnosti. Modlitba Examen nás zve ke vztahu s Bohem, který si přeje být osobně přítomný v konkrétních životech nás všech. Tolik úryvek z anotace knihy MODLITBA, KTERÁ MI ZMĚNILA ŽIVOT, která vyšla v nakladatelství Portál.

Autor popisuje 5 jednoduchých a zároveň velmi praktických kroků modlitby Examen:

1. Požádejte Boha o světlo.

Chci se na svůj den dívat Božíma očima, nejen svýma vlastníma.

2. Děkujte.

Den, který jsem právě prožil, je Božím darem. Jsem za něj vděčný.

3. Zhodnoťte uplynulý den.

Pečlivě se ohlížím za právě prožitým dnem, vedený Duchem svatým.

4. Postavte se čelem ke svým nedostatkům.

Postavím se čelem k tomu, co je špatně – v mém životě i ve mně.

5. Pohleďte vstříc nadcházejícímu dni.

Ptám se, kde potřebuji Boha v nadcházejícím dni.

V knize nenajdete univerzální návody, ani rady. Autor především předává své vlastní zkušenosti s tímto způsobem modlitby. Text nic nevnucuje, ale velmi jemně zve k praktikování této modlitby. Autor uvádí to, co modlitba Examen přinesla do jeho života a do života jeho přátel, kteří s touto modlitbou udělali zkušenost. Zmiňuje také různé překážky, které nás mohou potkat, když se na cestu této velmi praktické modlitby pustíme.

Knihu doporučujeme především těm, kteří s modlitbou Examen nemají zkušenost. Užitečné informace ale může přinést i těm, kteří s touto modlitbou už začali a postavili se jim do cesty různé překážky.

Přejeme příjemné čtení.

Drobná knížečka Jima Manneyho s názvem „Modlitba, která mi změnila život“ má dost možná také potenciál měnit životy. Nenajdete v ní totiž vyčerpávající teologické úvahy o modlitbě a jejích úskalích. Právě naopak. Díky tomu, že autor v ní popisuje teorii a praxi ignaciánské modlitby examen na základě vlastní zkušenosti, budete mít možnost hned od začátku examen zažívat, spíše než být nezúčastněným pozorovatelem. Právě autorova osobní zkušenost a „praktické tipy“ ukazuje, že udělat z modlitby každodenní zvyk je snazší, než se může na první pohled zdát. Kniha čtenáře dokonale přesvědčí o tom, že modlitba není pro hrstku vyvolených, kteří byli obdařeni výjimečnými schopnostmi. Examenu se totiž může věnovat kdokoliv, kdekoliv a kdykoliv – ve frontě na pokladu, v dopravní zácpě nebo třeba na nudné poradě. Klidně i vy sami, právě teď.

V prvních třech kapitolách autor shrnuje základní principy examenu, jeho historii a myšlenky, na nichž ignaciánská modlitba staví. Stručně také načrtá životní příběh sv. Ignáce z Loyoly a umožňuje tak čtenáři nahlédnout, v čem je ignaciánská modlitba výjimečná spolu s tím, proč jej právě tento způsob modlitby oslovuje. V následujících pěti kapitolách Jim Manney vysvětluje jednotlivé kroky modlitby examen:

1. Požádejte Boha o světlo.
2. Děkujte.
3. Zhodnoťte uplynulý den.
4. Postavte se čelem ke svým nedostatkům.
5. Pohleďte vstříc nadcházejícímu dni.

U každého kroku objasňuje jeho účel a jeho roli v celé modlitbě. Zaměřuje se také na popis toho, jak k danému kroku přistoupit. Hned na začátku kapitoly věnované prvnímu kroku autor naplno ukazuje, co všechno examen umožňuje a podporuje čtenáře v tom, aby vnímali a přistupovali k examen jako k osobnímu aktu vztahování se k Bohu, spíše než formální struktuře: „Nemodlím se examen úplně stejným způsobem jako Ignác. Začínám jinak. Má to svůj důvod.“ Tím důvodem je to, že Ignácův postup autora od modlitby odrazoval: „Jakmile získáte s touto modlitbou zkušenost, neváhejte si ji přizpůsobit. „Cokoli funguje“ je ignaciánské heslo.“ (str. 41) Právě tato a další „vychytávky“, na které autor přišel při své vlastní praxi examenu, boří bariéry, které někdy můžeme při modlitbě vnímat: nejde o dokonalost či přesnost, jde o čas strávený v boží blízkosti. Cokoli nám v tom může pomoci, funguje.

Zároveň však autor obtížnost modlitby nijak nebanalizuje. Podstatou examenu je posouzení svého chování a odhalení vlastních nedostatků. To nemusí být zrovna příjemný pohled. Examen od nás nevyžaduje nic menšího, než být „skuteční“ (str. 63). Bůh totiž pracuje s tím, co je – ne s tím co bylo, mohlo být, nebo co by mělo být. V kapitolách věnovaných třetímu a čtvrtému kroku nám autor vysvětluje, že při praxi examenu je naším úkolem přistupovat ke svým nedokonalostem a pochybením bez soudu, aniž bychom před nimi zavítali oči – zkrátka vidět to, co je skutečné.

„Bůh nás zve, abychom se podívali na to, co je v našem životě špatně.“ (str. 86) Examen však nevidí Boha jako nelítostného soudce. Právě naopak. Pokud se na sebe a svá selhání dokážeme podívat božíma očima, získáme svobodu podívat se na to, co je špatně a vedeni Duchem svatým udělat to, co je potřeba k nápravě. A to je pointou examen: „Pohled na naše hříchy a viny nám umožňuje nést za ně odpovědnost. Můžeme je mít, ale ony už nemají nás. Jsme stále více schopni dávat své celé já Bohu, a stávat se tak lidmi, kterými nás Bůh stvořil.“ (str. 89) Pozornost examen je zaměřena na to, co můžeme změnit, abychom se přiblížili tomu člověku, kterým máme být. A právě k tomu slouží poslední krok examen.

V poslední kapitole autor vysvětluje, že pravidelná praxe examen nás může přivést k jinému způsobu vnímání boží přítomnosti v našem životě, takže nakonec budeme schopni dívat se na svou každodenní realitu božíma očima, hledat boží působení v obtížných chvílích, nejen v 15 minutách, když před spaním procházíme pěti kroky modlitby. „Boha najdete na místech, kde by vás nikdy nenapadlo ho hledat“ (str. 115). Kdykoli se můžeme zaměřit na to, co nám Bůh říká a ptát se, jak na jeho výzvu reagovat. Kdykoli se můžeme zamyslet nad tím, jak se tím, co právě děláme nebo jak se rozhodujeme, přibližujeme nebo oddalujeme Bohu.

Examen je nástrojem, jak si vypěstovat citlivost ke zprávám od Boha i k tomu, jak s nimi naložit. Když budeme vytrvalí a pozorní, přinese nám spoustu překvapení. Některých příjemných, některých méně. Jim Manney nás proto vyzývá, abychom se nechali překvapit a sami překvapili Boha, nebo sami sebe. Jeho laskavý průvodce dodává odvahu vydat se na cestu modlitby, aniž bychom se ztratili nebo nám v polovině došly síly. Ať už naše cesta povede kudykoli, pokud se na ni vydáme s Jimem Manneym, zaručeně dojdeme tam, kam máme.