Kniha významného českého psychologa, kterému již v Portálu vyšla publikace Partneři a rozchody (2005), oslovuje, kromě jiných, především ty intelektuály, kteří vedou vnitřní zápas o víru v lidství božího syna Ježíše Krista a o náboženskou víru vůbec. Lze si vůbec, v souvislosti s osudy Ježíše Krista, klást otázky, které se vtírají psychologům, zabývajícími se problémy psychodiagnostiky a psychoterapie, např. jak prožíval svůj původ ? Lidské stránky Božího syna potvrzují i stránky Bible (např. Ježíšův strach ze smrti, který prožíval na Hoře Olivetské a který překonal oním vnitřním imperativem „staň se tvá vůle, Pane“). Jak daleko však lze jít v psychologické analýze této výjimečné historické osobnosti, jíž Ježíš Kristus nepochybně byl ? Existují o něm i obsáhlé „charakterologické studie“ (např. čes. překl. Ch.E. Jeffersonovy knihy Ježíšův charakter, 1947), opírající se o svědectví evangelií. Avšak jak daleko, do jaké hloubky psychologické analýzy lze jít u osobnosti vystupující před dvěma tisíci léty a s prameny, které se opírají zejména o svědectví Kristových apoštolů ?

Čtenář, vycházeje nezbytně z těchto otázek, bude nepochybně pozorně sledovat zajímavé téma psychologické charakteristiky Ježíšovy osobnosti, tím spíše, že autor této charakteristiky se v úvodu své práce sám prezentuje jako člověk, který „má křesťanství rád“, „vždycky obhajoval víru“, ale má řadu výhrad k činnosti katolické církve a soudí, že „křesťanství není nic jiného než předávané svědectví“, což není zcela v souladu s katolickým fundamentalismem, který se opírá o tomistický racionalismus, ale který dnes doznal v tomto směru mnoho revizionismu.

Prozradit čtenáři k čemu autor v pojetí Ježíše Krista jako Boha i člověka dospěl, by bylo jako v úvodu k detektivce napsat již předem že vrahem je zahradník. Neboť autorova kniha je zdrojem dobrodružství duchovního hledání v jehož rámci se v ní vynořují otázky par excellence mysl vzrušující, jako např. otázka lidské nesmrtelnosti, „mentální reprezentace existence Boha“ (svádějící často k ateismu, ačkoli, již C.G. Jung zdůraznil, že existence „archetypu Boha“ neznamená psychologizaci božího bytí a nepopírá absolutní bytnost Boha) a dále ovšem problémy vztahu náboženství a korálky, současné situace katolické církve a řada dalších otázek. Je to nepochybně kniha podnětná, která věřící i nevěřící vede k přemýšlení nejen o Bohu, ale o víře vůbec.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný