Kniha mě zaujala svým podtitulem O Boží přítomnosti mezi námi. Jsem moc ráda, že jsem si tuto knihu přečetla a vím jistě, že se k ní budu vracet. Autor mě překvapil svým krásným lidským přístupem k víře a sdílení lásky k Ježíši mezi lidmi.

Je dáno, že jsme každý jiný. Což je jasné a úplně normální. Tím pádem můžeme mít jiný pohled a projevy víry než ostatní věřící. Někdo se bude modlit od rána do večera, někdo vidí Boha v přírodě nebo v kostele, a tam pobývá nejčastěji, někdo ho vidí v muzice a někdo všude kolem sebe. To je ten největší dar. Ale vždy máme tolerovat jiné projevy víry a nebýt kritičtí. V tom se mají věřící pořád hodně učit a v této knize je krásně ukázána jinakost. Jinakost vnímaní Ježíše ve všem kolem nás. To se mi moc líbilo. Pro mě je nejvíce ve víře to, jak se chováme k jiným lidem. A co si budem povídat, pokrytci jsou i mezi křesťany. Cituji z knihy:

„Křesťané vůči společnosti: „Jsme lepší než oni a chceme být lepší, nám na rozdíl od nich jde přece o něco podstatného, pracujeme na sobě, žijeme duchovně, svět je zkažený.“ Slepota tohoto myšlení spočívá v tom, že přece každému člověku jde o něco pro něj podstatného a každý chce být lepší, každý hledá nějakou spiritualitu, ale ne každý k tomu potřebuje být křesťanem. Jistě, díky životu podle evangelia mohu být jiný, ale to mě neopravňuje si myslet, že „jsem lepší“. Svět není zkažený, svět je jaký je.“

Moc se mi líbí autorovy názory i jeho výklady z Bible, které kniha obsahuje. V každé kapitole se věnuje nějaké osobě nebo události, připodobní to k nějakému úryvku z Písma, která zdánlivě nesouvisí s tím o čem začal, a pak se oklikou vrátí k tomu začátku, a vše to do sebe krásně zapadá. Chvílemi je čtení těžšího charakteru, vím, že se jsem něco úplně nepochopila, ale také vím, že se ke knize budu vracet a při druhém čtení, to zase uvidím a pochopím jinak.

Malinko mi vadilo zmínění politiky, a takové dvě poznámky na Zemana a Babiše. Přiznávám, že jsem na toto už alergická. Nevolila jsem je, ale vadí mi shazování těch lidí, co je volili a projev toho, že jen oni – ti co kritizují, tyto politiky – mají pravdu. Místo toho poučování by měli jít za těmi lidmi a ptát se, proč je volí. Podívat se jak žijí. Nejsou to hloupí lidé, třeba jenom mají úplně jiné obyčejné životy plné dřiny a mají jiný úhel pohledu, ale proč? To jen tak na okraj, zpět ke knize.

Je moc hezké, jak tento kněz vidí Ježíše všude, kde se podívá. Otevře to oči těm, kteří se snaží vidět. Ale i on má oči otevřené a příjmá vše nové kolem sebe. Jenom to, že si všimne sedřených rukou starého pána, když mu podává hostii a on mu řekne, že věří ve stejného Boha jako on, a ne v nějakého četníka, který vyhrožuje a jak ho ukazují někteří faráři. A o tom to je, Bůh je láska.

Dneska se trochu rozpovídám, protože je mi to velmi blízké téma a při knize jsem si vzpomněla na naše Spolčo. Jsou to děti malé i velké a setkávají se každý pátek. Hrají hry pod dohledem milé paní katechetky Evy, která je klidnou silou celého Spolča. Ale také dvakrát do roka nacvičí divadelní hru a pak vystupují a šíří lásku k Bohu všude kolem sebe. Slova složí Eva a melodie převezme ze známých písniček. V létě nacvičí hru o nějaké svatém. Tento rok to byla sv. Anežka, je to asi 40min. pásmo hraní a písniček a děti jsou prostě úžasné. Eva na podzim domluví pár vystoupení v jiných farnostech a jede se s vystoupením do světa. Já mám úlohu řidiče. Nějak jsem se k nim nachomýtla a se svým sedmimístným autem vozím děti na vystoupení, pokud mi to čas dovolí. Jedu s nimi moc ráda, ale někdy se mi moc nechce, jako to bylo v říjnu na sv. Václava. Měli jsme přespávačku. V sobotu děti vystoupili v malé vesničce u Šumperka. Bylo to v obecním sále, nejdřív mše a pak vystoupení. Našich dětí bylo hodně nemocných a ti co zůstali, měli se naučit ve velmi krátké době nové role, k těm svým. Hodně byla cítit nervozita. Ale ty děti to zvládly tak, že se lidé při závěrečném tleskání zvedli a paní starostka svým poděkováním na konci dojala nejspíše všechny. Bylo to nádherné a Boží přítomnost cítili myslím úplně všichni. Pak jsme se přesunuli do Dubu u Olomouce, kde jsme přespali a ráno měli děti po mši další krásné vystoupení. Pan farář byl plný energie a všechny nadchnul, když nám ukázal svou faru a co vše zvládl opravit a s jakým přístupem. On to dělá pro lidi a pro děti a bylo to cítit všude kolem nás. Z víkendu jsem přijela nabitá zážitky a posilněna krásou všech nových setkání.

Takže, proč to povídám? Jak jsem si četla v knize, stále jsem měla v hlavě Spolčo, které mi ač nevědomky, dává pocítit Boží přitomnost kolem mě. A mám pocit, že jsem to měla napsat, tak proto.

Přeju, ať máte kolem sebe co nejvíce takových lidí, kteří ukazují tu krásu kolem nás. A prostřednictvím této knihy to třeba budete více vnímat. Já si to myslím, takže z celého srdce knihu doporučuji všem i nevěřícím.