Nejen v Německu, odkud autor této knížečky pochází, ale v celém světě i u nás známý bývalý římsko-katolický kněz, je autorem množství nejrůznějších esejů a řady knih, které mu vynesly ideové konflikty s klérem a posléze zbavení kněžského úřadu. Mnoho píše a mnoho přednáší, doma i v zahraničí a patří k těm myslitelům, kteří jsou předmětem nadšení i zavrhování. V každém případě stojí za to jeho knihy číst, protože jsou druhem literární formy duchovního stimulantia.

Nepochybně stojí za to číst i tuto jeho knihu o stopách spásy, protože je to esej o nejlidštější ze všech lidských potřeb, o potřebě žít v míru se sebou samým a s jinými. Je to téma právě pro esej, pokus o vědecké zpracování by z něj setřel ono osobní krédo, k němuž se Drewermann těžce a složitě propracovával na cestě plné konfrontací křesťanství s ukazateli možných duchovních cest včetně analyticko-psychologické a dalších, zahrnujících různé aspekty spiritualismu, aby posléze zvolil tu cestu, kterou šel Ježíš, jeho životní vzor.

„Jde o to, nalézt v člověku onen bod, odkud můžeme pohnout jeho světem, ve jménu muže z Nazaretu vyvrátit jeho základy a s pohledem upřeným na něj, je přenést do nového, lepšího světa“.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Další knížka německého teologa a psychoanalytika Eugena Drewermanna je v češtině. V nakladatelství Portál vyšly Stopy spásy, soubor sedmi duchovně-psychologických esejů o znameních spásy okolo nás. Jsou to věci jako odpuštění nebo neodsuzování druhých či nebezpečí mamonu, které sice každý čtenář evangelia důvěrně zná, ale nikdy neuškodí si je poslechnout novým způsobem, s novými důrazy, a - jako to Drewermann dokáže - na pozadí hluboce promyšlené psychologické znalosti a kritické angažovanosti. V době Velikonoc neuškodí ocitovat závěrečné věty knížky, navíc velmi typické pro autorův přístup k tisíckrát opakované zbožné látce:

Velikonoční slavnost se nás ptá, v co vlastně věříme. Jsou tací, kteří říkají: „Je jedině dobře, když takový muž jako Ježíš zmizí." Ale podoby umlčování Ježíše se dají ovládat i pomocí rituálů a dogmatiky. Církevně schválená forma odstraňovaní Ježíše z cesty spočívá ve zbožném prohlášení, že on, jako syn Boží, jako vykupitel světa, nám sice přinesl Boží království, ale ono bohužel ještě nenastalo. Musíme tedy doufat, že jednou přijde, a nesmíme o ně zbrkle usilovat. Ve „vyznáních" tohoto druhu se o Ježíšovi mluví vlastně jen proto, abychom zabránili tomu, že by se ještě jednou dostal ke slovu. Žádný bankovní lupič není takový darebák, řekl o tom Sören Kierkegaard. Lupič může jen vyrabovat to, co je v pokladně. Ale lidé, kteří vytvářejí inflaci tím, že vydávají zcela bezcenné peněžní poukázky, ti rabují a ruinují všechno. A tak se chová křesťanstvo!

Musíme vskutku začít úplně od začátku, aby byla možná slavnost vzkříšení, aby skončila řeč o smrti a objevily se stopy spásy. Ti, kteří prohlašovali, že muž z Nazaretu by měl nejlépe zmizet, v podstatě jen prozradili, že to, co ovládají, je zničení samotného lidství, odstranění všeho, pro co stojí za to žít. Toto poznání je počátkem všeho.

Jan Spousta
Zdroj: www.getsemany.cz