Tento traktát představuje jeden z nejdokonalejších filozofických výtvorů reprezentujících mahájánu. Objevil se v Číně v 6. stol. n. l. a patří mezi nejdůležitější filosofické a náboženské spisy východoasijského buddhismu, řadí se do školy jógáčára. Měl rozhodující vliv na prakticky všechny živé a důležité tradice jak čínského, tak i tibetského buddhismu. Znalci je považován za stručné shrnutí základních učení mahájány, avšak jeho styl je hutný, často až kryptický. Umožňuje tak řadu různých interpretací, takže se jeho komentáře dokonce někdy jeví tak, jako by byly napsány ke zcela různým textům. Do dnešní doby k němu bylo takových komentářů napsáno více než tři stovky. Traktát pojednává o mahájánové cestě k dosažení probuzení (bódhi), která začíná vírou či důvěrou (šraddhá), že tato cesta je správná a vede k probuzení. Za základní princip všech jevů (dharma) považuje vědomí bytostí. Text tak představuje pochopení závislého vznikání na základě neměnného lůna tathágaty. Důvodem, proč byl tento text napsán je přání zbavit bytosti všech druhů utrpení a pomoci jim, aby dosáhly absolutního štěstí neboli nirvány.