Než jsem se pustil do recenze této učebnice, byl jsem zvědav, jak se autoři vypořádají s tím, že se na našem knižním trhu v posledních letech objevily významné a souhrnné publikace o psychiatrii. Autoři tuto skutečnost reflektují hned v úvodu knihy, když říkají: „...Dosud chyběl text, který by představoval psychiatrickou problematiku psychologům jinak, než jak se prezentuje medikům...“ Dále vysvětlují, že chtějí psychology seznámit s problematikou tak, jak ji potřebují pro účely vlastních vyšetření i pro správnou interpretaci lékařských sdělení. Nutno hned na úvod podotknout, že tento účel je z učebnice zřejmý a naplnění stanoveného cíle zdařilé.
Kniha je členěna na tři části. První se zabývá obecnými otázkami, druhá psychopatologií a třetí speciální psychiatrií. Měl-li jsem v průběhu čtení výhrady vůči tomuto textu, pak se týkaly hlavně první kapitoly: „Obecné otázky“. A to nikoliv vůči jejímu obsahu, který je velmi zajímavý, nýbrž vůči jejímu uspořádání. Vadilo mi, že se tu poněkud nesourodě prolínají teoretická pojednání jako „Transkulturální psychiatrie“ či „Pojetí normality“ s odbornými tématy „Etiopatogeneze...“ „Psychiatrická terapie“ a ryze praktickými otázkami „Etické problémy v psychiatrii“, „Psychiatrické vyšetření“, „Organizace psychiatrické péče“. Svým obsahem mě v této části knihy zaujalo dělení kapitoly Sociální psychiatrie na „explikační“ část, která se zabývá interakcí mezí sociálními a psychickými faktory a část „akční“, která se zabývá sociální psychiatrií v praxi. Podrobně a s ohledem na praktickou aplikovatelnost jsou rozpracovány kapitoly Psychiatrické vyšetření, Psychodiagnostika a Psychiatrické terapie (biologická, psychoterapeutická a sociální).
Druhá část knihy zabývající se psychopatologií obsahuje vše, co bych čekal od kapitol o obecné psychiatrii. Autor (M.Svoboda) upozorňuje, že se nepouští do teoretického výkladu psychických funkcí, neboť se to předpokládaní čtenáři (studenti psychologie) dovědí v jiných učebních předmětech. I tak je tato část knihy dostatečně detailní a je v ní patrná snaha o postihnutí hranice mezi širší normou a patologickými příznaky. Svou obsažností a podrobností pak vynikají kapitoly, které se zabývají poruchami pudů, emotivity a jednání.
Velmi zajímavě je pojata třetí část knihy, která se zabývá speciální psychiatrií. Je členěna do kapitol nosologicky dle MKN-10 a každá obsahuje obligátní subkapitoly: etiopatogeneze, epidemiologie, jednotlivé formy poruch, diagnostika a diferenciální diagnostika i obsáhlou část o terapii - jak farmakologické, tak psychoterapeutické a socioterapeutické. Avšak pro tuto učebnici nejcharakterističtější a nejpřínosnější jsou subkapitoly nazvné „Nejčastější otázky pro psychologa“. Ty jsou přímo určené cílové skupině čtenářů a jsou velmi dobře koncipované. Tato část učebnice obsahuje i samostatnou a zajímavou kapitolu s názvem: „Problematika psychiatricko-psychologického přístupu u vybraných subpopulací.“ Zabývá se aktuálními jevy a problémy, které jsou v učebnici jinak těžko zařaditelné: agrese a neklid, suicidální jednání, první psychotické epizody, komorbidita deprese, problematika menšin, týrané dítě, znásilnění, terorismus, péče o umírajícího.
Celkově hodnotím vydání této učebnice pro psychology a sociální pracovníky jako velmi zdařilý počin. Je vhodná nejen pro tuto cílovou skupinu, ale mohla by být stejně přínosná i pro zdravotní sestry od středních po vysoké školy a různé typy vyšších či vysokých škol se sociálním zaměřením. Zároveň by mohla sloužit jako repetitorium psychiatrie i pro lékaře nepsychiatrických oborů. a to obzvlášť v této době, kdy jsou například praktičtí lékaři zapojováni do psychiatrické péče, aniž je reflektována skutečnost, že jim k tomu chybí důkladnější znalost psychopatologie a psychiatrie.
Prim.MUDr. Juraj Rektor
Psychosociální centrum
Zdroj: Čs. Psychiatrie
- Mojmír Svoboda: Psychopatologie a psychiatrie - rec. J. Rektor