Dnešní uspěchaná doba s sebou nese řadu patologických jevů, jako je šikana, potloukání se po ulici, či účast v partách s asociálním chováním. Týká se to čím dál mladších dětí, nejen teenagerů.

Příručka „Hry a aktivity pro zkoumání emocí“ je určena pro děti školního věku, od 7 do 13 let.

Tato kniha obsahuje řadu her a aktivit, pomocí níž se děti naučí zorientovat ve svých pocitech. Je určena pro učitele, vychovatele a vedoucí dětských oddílů. Využijí je i učitelky i vychovatelky při volnočasových aktivitách ve škole. 

Každá hra je detailně popsaná. Co je cílem, čeho má být při hře dosaženo, potřebné pomůcky i celkový průběh hry.

Kniha je rozdělena do několika částí. Např. tvorba pravidel, poznáváme se navzájem, umět se vyjádřit a přátelství.

V příručce najdete hry, které upevňují vztahy mezi vrstevníky, podporující zdravé sebevědomí, ambice a motivace v kolektivu, hry podporující kooperativní myšlení. Pomocí dalších her se dokážeme cítit bezpečně na místě, kde jsme, pochopit druhého, získávat sebeúctu a emocionální vyrovnanost. Velice důležité je ve vztahu umět říci „NE“.

Pracovní listy, které v knize najdete, jsou určeny, jak pro individuální, tak i skupinovou činnost.

Při hrách je třeba zajistit dětem přátelskou atmosféru, prostředí, kde nic nedělají „za trest“, ale chtít se vzájemně poznat. Dbát na individuální rozdíly a věnovat zvýšenou pozornost dětem s ADHD nebo s jinými poruchami chování. Vzájemně respektovat názory druhých lidí, umět jim naslouchat. Ne vždy chtějí děti svůj názor prezentovat. Nutné to respektovat.

Při výsledcích testů je třeba zachovat mlčenlivost. Mohlo by pak dojít ke zklamání důvěry u dětí.

Pomocí her lze také posuzovat pozitivní a negativní vztahy ve skupině. Důvěra, upřímnost, vzájemnost a čestnost, by měla naprosto převažovat. Vnímání sebe samého ne vždy zcela odpovídá tomu, jak nás vnímají ostatní.

Příručka mě opravdu nadchla. Pro mou praxi s dětmi je naprosto přínosná. Práce s dětmi vždy vyžaduje připravenost, Mít něco v zásobě. Tyto hry nám pomohou odhalit mnoho věcí, které se před vámi mohou skrývat. Lépe tam porozumíte vašim dětem.

Nejvíce se mě líbila hra „Můj opuštěný ostrov“. Děti si na papír namalují svůj opuštěný ostrov, koho tam chtějí. Osoby, které na ostrově nechtějí mohou uvrhnout do moře žralokům. Tato hra pomáhá dětem určit, kdo je pro ně v životě důležitý.

Vanessa Rogers je držitelka magisterského titulu v oboru komunitní vzdělávání, aprobovaná učitelka a sociální pracovnice pro mládež a autorkou řady knih.

Emoce mohou komplikovat život jak dospělým, tak dětem. Vyzkoušela jsem, že vyjádřit pocity mohou děti velice hezky i prostřednictvím her.

Hry pomáhají žákům upevnit vztahy s kamarády, navázat nová přátelství a mimo jiné zajišťují, aby se v kolektivu cítili dobře. Herní aktivity, o nichž se zmíním, protože mi připadají zajímavé, jsem čerpala z knihy Hry a aktivity pro zkoumání emocí. Publikaci vydalo letos nakladatelství Portál a její autorkou je Vanessa Rogers. Spisovatelka je zároveň aprobovanou učitelkou a sociální pracovnicí pro mládež. Možná znáte její úspěšnou knihu Kyberšikana.

Publikace je primárně určena dětem školního věku, konkrétně věkové kategorii 7 – 13 let. Jedná se tedy o žáky základní školy. Jednotlivé popisované aktivity mají jasně dané schéma: Na začátku je představen cíl, jehož má být dosaženo (například napomoci dětem rozpoznat osoby, s nimiž si mohou promluvit, mají – li nějaké problémy či trápení), poté jsou vyjmenovány potřebné pomůcky (papír, psací potřeby, klubko vlny a jiné), následuje samotný průběh hry.

Zajímavá byla Hra s barvami, kdy se žáci zaměřovali na barvy a pocity s nimi spojené:

Děti si při ní uvědomily, že i barvy mohou být nositeli emocí.

Různé barvy pro ně představovaly různé věci, nálady a pocity. Jaké?

Například:

Červená barva vyvolávala v dětech: zlo, srdíčko z lásky, lásku, teplo...

Modrá barva: studená, mokrá, voda, dovolená u moře...

Zelená barva: uklidňující, nuda, voňavá, jaro, tráva....

Fialová barva: radost, nedočkavost, švestkový koláč...

Oranžová barva: dobrá na dělání úkolů, hodná...

Žlutá barva: teplo, slunce, horko...

Stejná barva vyvolávala u dětí různé emoce.

Hra Moje časová osa má za úkol, aby žáci diskutovali o všech zásadních věcech, jež se jim v životě přihodily. Zapotřebí jsou jen fixy a dlouhý arch papíru, který zachytí časovou osu. Žáci začínají bodem „narození“ a končí bodem „teď“. Zaznamenávají do svých os své důležité životní milníky tak, že pozitivní zapisují nad linku a méně pozitivní pod linku. Jednotlivé události je třeba s dětmi prodiskutovat.

Kniha může být výbornou inspirací a pomocníkem pro učitele, vychovatele i vedoucí dětských zájmových útvarů.