Nakladatelství Portál je věhlasné svými publikacemi, ať už se jedná o knihy, dotýkající se psychologie, nebo různé praktické příručky pro dospělé i děti. Tentokrát se Portál rozhodl pomoci zaneprázdněným lidem, kteří by potřebovali zorganizovat čas tak, aby jim i přes přehršel povinností i radostí stále zbývalo dost i na oddech.

Námětu se chopila Risa Williams, americká spisovatelka, klinická terapeutka a poradkyně v oblasti Time managementu a strategie stanovení cílů. Samozřejmě nevydala pouze tuto jednu publikaci, přestože s ní u nás debutovala. V zahraničí má na svém kontě několik oceňovaných knih a ke všemu se věnuje také podcastu o produktivitě s názvem The Motivation Mindset.

Autorka se zaměřuje na pět základních pilířů a rozvíjí je. Tedy hned po úvodu, který Je na čase promluvit si o čase.

Máte složitý vztah k času? Cítíte se často frustrovaní, protože „nikdy nemáte dost času“? Zdá se vám, že vám čas „protéká mezi prsty“, a proto se nikdy nepropracujete na konec svého seznamu úkolů? (Str. 11)

Jak se dozvíte tedy, kniha nabízí praktické techniky pro organizaci času, pomůže najít motivaci a dosáhnout cílů, rovněž i cítit větší emocionální spojení se svými úspěchy. Spisovatelka hovoří také o své předešlé knize, ve které se váže ke zvládání úzkostí a stejně tak se vyjadřuje i k jejímu vlastnímu vztahu k času a jeho zvládání. Sama kdysi potřebovala publikaci, která by jí pomohla organizovat čas a jelikož nenašla správný titul, prostě jej pro sebe i nás sepsala, vyzkoušela a zpracovala techniky. Jak tušíte, vše je opět založené na myšlenkových vzorcích, které je třeba změnit.

Pět základních kapitol...

Když chcete ovládnout svůj čas...

V této pasáži Williams rozvíjí podkapitoly s názvem Měřič intenzity úkolů, časový nárazník, úkolový zákusek, rozcvička pro mozek a řadící páka. Zní to zvláštně, viďte? Ale nebojte, pokud se snadno pohybujete v psychologii, budete i v této publikaci jako ryba ve vodě. Pokud ne, možná to bude trochu obtížnější čtení. Autorka se opravdu zajímá, zohledňuje i kupříkladu ADHD, které vám při organizaci času může priority zhoršovat a stresovat. Pomáhá nalézt správnou míru důležitosti, plánování pauz či nahlíží i na prokrastinaci.

Když si chcete zorganizovat práci...

Teorie nebyla snadná, na řadu přichází praktičtější část, dá se říct. V tomto případě seznamy, třídění, barevné kódování, časové kontejnery i denní zarážky a další. Autorka vás naučí správně odhadovat své časové možnosti, zjednodušit svůj rozvrh a zaměří se i na potíže se seznamy. Zkrátka nic není růžové a mohou se vyskytnout potíže, ale vypadá to, že Williams myslela opravdu na všechno a pomůže vám vychytat všechny vady ještě před začátkem díky vlastním zkušenostem.

Když se chcete cítit motivovaní...

Netušíte, co si pod motivováním představit? Žádný problém. Už v obsahu je znát, že spisovatelka přesně ví, o čem mluví. Zahrnuje tedy motivaci hudbou, kompas záměrů či drtit zdí. Zní to složitě, ale ve skutečnosti se jedná o velmi šikovné návyky, jak se vyrovnat s něčím, co vás odrazuje nebo vám nejde.

Když chcete dosahovat svých cílů...

Není to jednoduché a přesto, když už znáte své možnosti a máte motivaci, je potřeba ještě přistoupit k dalšímu levelu. Tentokrát se zaměřit na cíle samotné. Podle popisu zjistíte, že autorka nabádá ke krájení cílů, sponzoru, sledovači i plánovači. I když to vyznívá všelijak, jedná se prakticky o osobní růst a každodenní záměry. Je třeba vnímat sám sebe, své pocity a vyrovnávat se s nimi, protože i za novým úspěchem/neúspěchem mohou stát úzkosti. A tohle vše má Williams opravdu do puntíku vychytané a vybroušené až do malicherných obtíží, které by vás snad mohly odrazovat.

Když chcete cítit klid a sebevědomí...

Posledním podstatným milníkem jsou rozhodnutí, přepínače slov, frustrace i dobré věci. Je na řadě měnit své zavedené návyky, rozhodovací sebe mluvu, sledovat svá rozhodnutí. Hlavně si tedy spisovatelka uvědomuje, jak důležitou roli hraje psychika a že je tedy skutečně vnímat nejen cíle, ale i svá slova. Naučí vás, jak k sobě hovořit a vypomáhat si. Jak se poprat s frustrací a těšit se z dobrých věcí, zapisovat si je a pracovat s nimi.

Šikovné je, že máte možnost si hned vyzkoušet informace, které jste si v kapitolách pročetly a sepsat si je v pracovních listech, které jsou za každou podnětnou událostí k dispozici. Zkrátka nejen naučná publikace, ale rovnou i pracovní sešit, se kterým můžete pracovat, řešit s ním své osobní radosti i strasti. Líbivé je, že Williams nepočítá s tím, že se vše okamžitě podaří, ale naopak se zaměřila i na to, jak vypudit a zatočit s těmi překážkami, které vás mohou potkat. Autorka přesně ví, jaká úskalí vás čekají a nejenže varuje, ale naopak dává návody, jak se s nimi vypořádat. V jejím pojetí vyznívá organizace času velice prostě, lákavě a hned toužíte se do ní pustit. Vypadá to, že s tím Williams počítala a nabádá k ostražitosti a sebekázni, ale přitom vás naplňuje pozitivními myšlenkami a nadějí.

Mohu Jak zvládnout organizaci času: 25 metod a strategií doporučit všem, které téma zajímá. Snazší to budou mít ti, kteří znají alespoň základy psychologie, ale i přesto je kniha napsána velice příjemným způsobem, stravitelná pro široké laické publikum a přesto neodradí ani znalce. Není, co by jí mohlo být vytknuto, protože Williams cílí na vše a vidí i za roh. Mohu jen doporučit a zatleskat.

Osobně mám velice ráda organizaci času, protože mám nejen spoustu povinností, ale také se chci rozvíjet, mít spousty koníčku a svůj čas především věnovat svým dětem. To zní složitě, ale mám své vyzkoušené metody a opravdu se dá všechno stíhat. Chce to však organizaci. Já jsem se poprala s tímto problémem sama, ale nikdy není pozdě na zdokonalení návyků. S některými informacemi, které mi autorka představovala, jsem byla obeznámená, jiné pro mě byly nové a zapracovala jsem je do svého organizačního cyklu. Pomohla mi nejen zjednodušit některé případy, ale už mám i návody, jak se poprat s bloky, které občas přichází a jakým způsobem se motivovat. Hlavně zbožňuju psychologii a opravdu velice mě nadchlo, s jakou lehkostí s ní autorka pracovala a ukázala mi, čeho všeho se dotýká, i když mě to doposud vlastně ani nenapadlo, přestože se jedná o logické případy. Williams vytvořila velice poutavé čtení, které mě bavilo, získalo si mě a opravdu mohu doporučit.

Skvělá knížka o organizaci času, která ti nesebere moc času.

Pomůže zvládnout frustraci z úkolů, rozvrhnout si čas a nastavit si důležitost pro jednotlivé věci. A hlavně je to super impulz k vypadnutí z toho kolečka – Nestíhám, udělám to později a nemůžu, mám toho moc, nedávám to.

Jak se „donutit“, jak se odměnit a jak si rozvrhnout den, to všechno ti knížka poradí a přidá i pár vědeckých zajímavostí o tvém mozku. A taky rovnou nějaká ta „cvičení“.

Ať už máš ADHD nebo ne, tohle je super pomocník. A já děkuju @nakladatelstviportal za zaslání. I když tyhle „self help“ knihy moc nedávám, tahle byla fakt nápomocná a lehká k zařazení.

Dnes existuje tolik knih, které se zabývají duševními nemocemi, poruchami a vším tím, co je špatně. I sám autor této knihy Heinz-Peter Röhr je tvůrcem pár z nich: Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Závislé vztahy a dalších. Méně pozornosti už je věnováno cestě ke zdraví. Právě na ni cílí autorova nejnovější kniha Jak se vyléčit: osvobození duše od viny a studu.

Knížka se zaměřuje spíše než na zdraví tělesné, na zdraví psychické a jejich propojení. Bezpočet somatických poruch je totiž způsobeno naší psychikou, ať už vědomou nebo nevědomou. V případě, že usilujeme o komplexní zdraví, je potřeba pracovat i s ní. Autor v jednotlivých částech knihy nastiňuje, jakou roli může hrát spiritualita a víra. Skrze množství kazuistik demonstruje, že je třeba ve své uzdravení věřit, mít pozitivní přístup a hledat ve svém životě určitý smysl.

Říkáte si, no ano, to je jistě potřeba, ale jak toho mám docílit? Ať se snažím, jak se snažím, nejde mi to. Ústředním bodem knihy je práce na pocitu vlastní hodnoty. Ten je snižován skrze pocity viny, jež v sobě cítíme. Už Sandor Ferenczi rozdělil emocionální zneužívání, které právě tyto pocity viny způsobuje, do 4 kategorií dle vzniku: teror trápení, partnerská náhražka, narcistické zneužívání a týrání. I Heinz-Peter Röhr se pocitům viny věnuje. Přidává také popis takzvaných destruktivních programů snižujících pocit vlastní hodnoty a následné sebelásky. Jsou to tyto: nejsem vítán/a, jsem černá ovce – jsem nedostatečný/á, nemám právo na svůj názor, chci zůstat dítětem, nezažil/a jsem dostatek, nejsem normální. K těmto programům si během života vytvoříme anti-programy (nezdravé kompenzace k odstranění nepříjemných pocitů). Například pokud se cítíme nedostateční, snažíme se pracovat na 100% a splňovat všechny požadavky okolí, aby se nedalo říci, že jsme v něčem objektivně selhali. Abychom se anti-programů zbavili a žili šťastnější život, je potřeba zavést programy úplně nové, kterými tato destruktivní nastavení i anti-programy nahradíme. Nepředstavujte si to jako práci jednoduchou. Stojí hodně úsilí, výsledek je potom o to lepší. Budete si totiž sami rozhodovat o tom, kdo a co Vás urazí!

Celá kniha je napsaná srozumitelným jazykem, a pokud už se v ní nějaký odborný termín vyskytuje, je vzápětí vysvětlen. Proto si ji může přečíst úplně každý, kdo by si přál zlepšit svůj život. Kromě kazuistik se můžete začíst i do pohádek či úryvků z náboženských textů o vnímání hodnoty sebe sama. A kdyby se Vás toto téma tolik nedotýkalo, ve svém okolí si budete nepoměru sebelásky mezi lidmi rozhodně lépe všímat.