Jedno optimistické české přísloví se nám snaží namluvit, že chytrost nejsou žádné čáry. Ale co když máme pocit, že naše inteligence poněkud pokulhává za průměrem? Pak je potřeba vyslechnout rady psychologů a osvícených pedagogů, kteří nám vysvětlí, že inteligence není jen jedna, všeobecně chápaná jako schopnost nosit ze školy dobré známky, ale že existují i jiné druhy, do kterých se můžeme svým typem "vejít". Thomas Armstrong, autor knihy, která vyšla v Česku pod názvem Každý je na něco chytrý, představuje jeden z pohledů na méně vnímané stránky lidských vloh.
Thomas Armstrong navazuje na teorii Howarda Gardnera, ale svým dílem nechce oslovit odbornou veřejnost, ani se nesnaží o populárně naučnou literaturu určenou pro dospělé. Cílovou skupinou čtenářů jsou děti ve věku od osmi do dvanácti let. Děti v tomto citlivém věku často zvažují své schopnosti - mnohdy velmi kriticky - a často potřebují povzbuzení z více stran. Thomas Armstrong se domnívá, že ke zvýšení sebedůvěry může vést pochopení teorie, obsažené v jeho knize. Jeho záměr je naznačený již názvem, který v originále zní (velmi volně přeloženo) Jste chytřejší, než si myslíte. Myšlenka, kterou chce autor sdělit, zní: Neexistuje jen jeden druh inteligence. Pokud se vám nedostává jednoho druhu, určitě je oblast, ve které jste dobří. Podle teorie, na které staví, může být člověk nadán inteligencí jazykovou, hudební, logicko-matematickou, prostorovou, tělesně-pohybovou, interpersonální, intrapersonální a/nebo inteligencí přírodovědnou. Není to jediná možnost, jak rozdělit různé druhy inteligencí, které se u lidí projevují, ale toto dělení je funkční a pro autorův účel použitelné. Pokud by autor pouze popsal zmíněné druhy inteligencí, nebylo by to nijak podnětné, vznikla by jen další nezajímavá a zbytečná kniha. Naštěstí Thomas Armstrong jde dále a snaží se odpovídat na otázky:
-jak poznat, který druh inteligence nám je dán a kterého se nám naopak nedostává,
-jak rozvíjet tu „naši“ inteligenci,
-jak prostřednictvím jednoho druhu inteligence zlepšovat ty, ve kterých pokulháváme.
Forma, jakou to činí, je pro populární odborná díla nezvyklá. Autor text rozdělil do osmi hlavních kapitol, z nichž je každá věnovaná jednomu z druhů popisované inteligence a přísně dodržuje stejnou strukturu. Důslednost z textu vytváří jakousi předimenzovanou excelovskou tabulku, ve které se můžeme pohybovat v řádcích a sloupcích. Přehlednosti je to určitě ku prospěchu, ale čtivosti jednoznačně neprospívá. U odborného textu je to v podstatě jedno, ale cílová skupina čtenářů hledá jiný žánr než suchou vědeckou přednášku. Z tohoto hlediska chybí v úvodu jakýsi „návod k použití knihy“, který by měl znít: přečtěte si všech osm krátkých testů, najděte si charakteristiku vlohy, kterou vynikáte, přečtěte si pouze informace o jejím rozvíjení, pak si najděte svou slabinu, která vám nejvíce vadí, a nechte si - za pomocí textu - projít hlavou možnosti, jak tuto vlastnost vylepšit. Pro takový postup je kniha naprosto ideální. Teprve pak, pokud čtenáře zaujme, je dobré ji prostudovat dále. Kontinuální čtení není vhodné, brzy unaví, unudí. Tato připomínka platí ale pouze v případě, že čtenář je subjekt, na kterého je kniha zaměřena, tedy dítě. Pokud v ní čte rodič nebo pedagog, jenž si chce udělat globální přehled, jiná metoda než start-cíl není. Snaha o srozumitelnost i pro mladší děti vede k tomu, že některé rady působí naivním dojmem a mohou, zejména náročnější čtenáře, odradit. Najít rozumný kompromis ale není jednoduché a autor má opravdu upřímnou snahu najít všechny, třeba i absurdní nebo očividné, varianty, které by mohly zaujmout.
České vydání
České vydání má výrazné klady, překvapivě ale i výrazné zápory. Oboje má zřejmě původ ve způsobu, jakým česká verze vznikala. Poměrně početná skupina lidí vnesla do knihy velkou dávku invence, ale i řadu nedokonalostí a chyb. Korektorkám unikla nějaká ta pravopisná chyba, prohozená ikona, popis, který v angličtině dává smysl, ale v češtině ne. Překladatel má samozřejmě plné právo na úpravu titulu knihy, ale v tomto případě naprosto nechápu, proč se kniha nejmenuje Jste chytřejší, než si myslíte. Další záhadou překladu je název kapitoly The Theory Of Multiple Intelligences, překládaná jako Teorie rozmanitých inteligencí. Podle slovníku je takový překlad možný, ale rozhodně nepostihuje záměr autora vysvětlit, že existuje určitý počet inteligencí. Překlad je podivnější o to více, že na zadní stránce obálky je použita správná formulace Teorie mnohočetné inteligence. Překlad slova smart jako chytrost je také správná, ale třeba ve spojení Chytrost na sebe (Self smart) působí poněkud neohrabaně. Tyto zdánlivé maličkosti ovšem snižují důvěryhodnost knihy a degradují snahu ostatních členů kolektivu, kteří odvedli velmi dobrou práci, především v převedení knihy do českého prostředí. Každá drobnost je pečlivě převedená do českých reálií, v dodatcích ke kapitolám jsou uvedeny cizojazyčné i české knižní a internetové zdroje tak, aby si doplňující informace mohly hledat mladší i starší děti.
Starší děti jsou schopny se v knize orientovat samy a najít si v ní potřebné informace o sobě samých i o tom, jak přistupovat k nadání, které mají nebo které jim naopak chybí. Mladší děti potřebují s orientací v knize pomoc pedagogů nebo rodičů. Při správném, nenásilném postupu je to příležitost, jak s dětmi začít zajímavou diskusi, ze které se rodič doví, co se potomkům honí hlavou a jak sami sebe vnímají. Každý je na něco chytrý je příručka, jež může odpovědět na otázky dětí ohledně jejich inteligence a zmírnit jejich nespokojenost s ní. Místy působí trochu naivně a pokud detailně čteme všechny kapitoly, mohou působit jednotvárně. Mnohé rady jsou v různých kapitolách stejné, ale to vyplývá ze způsobu práce s fakty, která je encyklopedická a přehledná. Text je srozumitelný, přístupný i mladším dětem a může být užitečný nejen jim, ale i jejich rodičům.
Jiří Lojín
www.cbdb.cz
