Specifické mozkové poruchy nebo různé odchylky od běžného fungování mozku.

Podtitulek publikace naznačuje, jakou kategorií odchylek se autoři zabývají.Výběr témat vysvětlují autoři, kteří jsou pracovníci The Brainwaves Center, možností zkvalitnění života jedinců s uvedenými problémy. Doufají, že informace, předané knížkou, dodají všem, jichž se týkají, potřebnou sílu, porozumění a pochopení. K užité terminologii, označení „bytostí, které se nevymykají z normálu“ či „normální život“ lze mít výhrady. Ostatně o normalitě a abnormalitě ve společenských vědách bylo již dosti řečeno – člověka jako součásti lidského společenství lze těžko označovat za „normálního“ či „abnormálního“, jistě lze obtížně definovat i „normální život“.
Publikace hodlá seznámit čtenáře spíše čtivou než vědeckou formou s výběrem 10 témat (ADHD, alkoholismus, autismus, déja vu, dyslexie, lateralita, absolutní sluch, fotografická paměť, sezonní afektivní porucha a synestezie). V této souvislosti nepovažuji za seriozní uvádět procentuální údaje blíže neupřesněných výzkumů (např. s. 67). Pozorný, alespoň v základech informovaný čtenář bude zřejmě při přehlédnutí obsahu vnímat jistou nesourodost témat ( např. zařazení problematiky autismu pro svou složitost a závažnost je diskutabilní). Ne vždy jsou tvrzení, která uvádějí autoři, dodnes platná, přesná. Jednotlivá témata jsou zpracována totiž na základě odborných pramenů, která začínají rokem 1900 (s.51), přes r. 1968 (s.91), 1976 (s.90), 1982 (s.91) a další, k nejnovějším z r. 2000. Seznamy těchto pramenů jsou pečlivě uvedeny za každou kapitolou. Dlužno poznamenat, že v oblasti neurologie, psychiatrie, psychologie, ale i třeba speciální pedagogiky, časová „mezera“ šesti let může znamenat dosti podstatný posun ve vědeckých poznatcích .
Pokud si čtenář nebude klást přílišné nároky na přesnost a aktuálnost informací, lze publikaci doporučit jako spíše zjednodušeně, někdy i jen jednostranně informující o uvedených odlišnostech v oblasti změněných funkcí lidského mozku. Zřejmá snaha autorů po zařazení jen základních a podstatných informací není ve všech pasážích stejně zdařilá. Co když např. hloubavý čtenář začne pochybovat o svém duševním zdraví na základě neupřesněné informace, že „příliš mnoho déja vu může být příznakem duševní nemoci..“ (s. 49)?
Doporučovala bych větší obezřetnost při výběru publikací k překladům, zejména k jejich aktuálnosti.

PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.