Kurz duševní rovnováhy

Vyhoďte všechen Neurol! Přichází řešení Vašich duševních potíží! Tadááá! Vyřešíme všechny Vaše problémy do 14 dnů! Naštěstí takhle úvod do knihy, která si dělá ambice vyřešit lehké formy neurotických poruch bez prášků a psychologů, nevypadá. A jak teda? A hlavně - dokáže pomoct?

Věděli jste, že určitým projevem neurózy si někdy projde 15 lidí ze 100 lidí? U toho čísla se chvilku zastavme, protože tady nemluvíme o pár šílencích, které občas potkáme na ulici a obloukem se jim vyhýbáme. Mluvíme tady o naší rodině, blízkých přátelích, možná přímo o nás, prostě o normálních lidech, kterým jejich problémy přerostly přes hlavu. Může se to stát komukoliv. Bez varování, často bez jeho přímého přičinění. A pokud jste si tím sami prošli, ať už bezprostředně nebo zprostředkovaně přes vašeho milovaného, víte, že to je sakra nepříjemný, táhnoucí se problém, který se často setkává s nepochopením druhých. Dívají se nás skrze prsty nebo si mezi sebou šuškají: „Sakra, do toho bych to nikdy neřek,“ místo toho, aby si nás vzali stranou a snažili se nás podpořit: „Hele, nemáš se za co stydět. Vážně.“

Jak řešit neurózu?

Můžeme si vyhledat psychologa, jenže to nemusí být tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Může mít plno, nemusíme si sednout nebo se k tomu prostě neodhodláme. Prášky nic neřeší a laicky dávkované medikamenty často problém jen zhorší. Pokud si tím někdo z našeho okolí neprošel, těžko nám s tím kdo poradí. A tak se zamračeně díváme na bílý přebal knížky se třemi vajíčky uprostřed a říkáme si: „Má to cenu?“, „Stejně se mi to nepodaří.“, „Už tolikrát jsem to zkoušel!“, „Navíc, je to jen kniha. Obyčejná kniha.“, „Vždyť vlastně ani nečtu.“

Jsou to typické příznaky právě tohoto druhu poruch. Nízké sebevědomí, nechuť cokoliv dělat, případně to vzdát hned na začátku. A i když jsme my, nebo náš „porouchaný“ kamarád, nemuseli problém způsobit, stojíme na začátku jeho řešení. Většina lehkých forem neurotických poruch (takhle se tomu prý teď říká, my Ostraváci říkáme, že někomu prostě jebe) se dá totiž úspěšně vyléčit hned v zárodku. Stačí se jen s odstupem podívat na svůj život, naučit se rozlišovat od sebe věci, které nám dělají dobře a které nám naopak přitěžují a vnést si do života trochu řádu. Nebojte, neznamená to třídit si ponožky do šuplíku podle barev.

Jak kurz funguje?

A přesně tohle tahle útlá knížka dělá. Nezatěžuje vás zbytečnou teorií (něco málo tam najdete), ale snaží se přimět člověka, aby na sobě začal pracovat. Den za dnem. Interaktivně, pomocí kvízů, konkrétních rad (které opravdu pomáhají), technik a každodenních úkolů. Kurz je rozdělený do čtrnácti dnů, takže nezabere hodně času. K většině z nich také stačí obyčejná tužka a papír. Snažíte se pochopit, proč k problémům došlo a přitom se zbytečně neňahnat v minulosti a dát do pořádku základní věci, který by měly váš problém nejet vyřešit, ale do budoucna se ho i vyvarovat (na rozdíl od prášků, které řeší jen příčinu).

Musím obzvlášť vyzdvihnout autorčin styl psaní, kdy nepoužívá příliš odborných výrazů, za každou cenu se vás nesnaží napastovat do nějaké kategorie šílenství a mluví jednoduše a jasně. S pomocí příkladů a jednoduchých srovnání. Zachází s vámi tak, jak si zasloužíme. S úctou, pochopením, ale s jasným zdůrazněním věcí, kterými si škodíme a které je třeba změnit.

V čem by kniha mohla být lepší

Nic není dokonalé a tenhle kurz taky ne. Autorka sice píše, že v životě je důležitá radost, ale vtipem kniha moc nesrší. Možná by byla pro spoustu lidí stravitelnější, kdyby se v ní sem tam objevilo nějaké úsměvné slovní spojení nebo popis groteskní situace (nic není lepšího, než udělat si ze sebe legraci). Také tabulek je někdy až moc. Komu by se chtělo neustále něco vypisovat? Možná spojit příjemné s užitečným a vymyslet nějakou hru. Možná přidat pár příkladů pacientů, kteří podobný problém vyřešili. Čtenář si k nim automaticky vytvoří vztah a následuje jejich příkladu. Pokud se jim problém podařilo vyřešit, proč by se to jemu nemohlo podařit? A jako třešnička na dortu…

Proč místo neustálého vypisování do archů, hledání co vlastně dneska dělat, atd., nevytvořit jednoduchou aplikaci pro chytré telefony, která by s tím člověku trochu pomohla?

Závěr

Tyhle mínusy prosím berte s rezervou. Dávám knize upřímných 80% a to jsem hodně náročný člověk. Autorce se podařilo naplnit to, co slibovala na začátku knihy. Je to opravdu kurz, kde se více než čtení, učíte pracovat sami se sebou a mít se rádi. Učíte se odměňovat sami sebe za maličkosti. Snažíte se život brát konstruktivně, ani ne moc růžově, ani zbytečně černě. Prostě tak, jak je. Každý člověk řeší nějaké problémy, i ten zdravý. Tahle knížka z vás neudělá boháče, ani Dalajlámu. S trochou snahy a důvěrou v ní nás zařadí mezi normální lidi, kteří dokážou normálně fungovat. Abychom se alespoň občas těšili do práce nebo na manželku, abychom se nemuseli nutit jít osprchovat, nebo vůbec vstát z postele. Nehodí nás z lavoru do širého oceánu, kde budeme zažívat nekonečné štěstí, ale do úhledného malého bazénu s čistou vodou, kde se zase budeme cítit ve své kůži a budeme mít zase chuť překonávat běžné strasti života.

Jakub Trpiš
Zdroj: Úspěšně.eu

Jaké problémy dnes lidé nejčastěji řeší pomocí psychologa?
Největší podíl mají dvě skupiny potíží - úzkostné a mezilidské. Úzkostné potíže zahrnují tyto projevy: nejistotu v komunikaci a nadměrný stud, panické ataky, strach z různých věcí a situací, psychosomatické potíže, poruchy spánku, sexuální dysfunkce a další. Mezilidské potíže, to bývají obtížně řešitelné situace doma či v práci. Pak ovšem existuje ještě neobyčejně pestrá paleta lidí
s jinými problémy - například nutkavým lhaním, závislostmi, koktáním či žárlivostí. Něco jde řešit snadněji, něco odolává, ale platí, že dobrý psycholog umí aspoň trochu pomoci každému klientovi, který je motivovaný a trpělivý.

Myslíte si, že lidé žili i v dřívějších dobách ve stresu a napětí, nebo je to něco, co je typické pro moderní dobu? Anebo jen hůře zvládáme se s tím vypořádat?
Myslím si, že množství problémů je pořád stejné, jen se mění jejich obsah. V naší části světa nyní téměř neznáme existenční starosti, jako je hrozící smrt hladem či mrazem, zato je náš svět složitější
a pro běžného člověka prakticky není možné sledovat rychlý technologický pokrok. Rovněž je těžké vyznat se v ohromném množství informací a vybírat z nich ty podstatné. Co nás dnes také stresuje, to jsou možnosti, které máme. Pokud se člověk před půl tisíciletím narodil do rodiny kováře, věděl, že
z něj bude pravděpodobně taky kovář a dovedl předvídat svůj životní styl. Nikdy by ho nenapadlo, že by se mohl stát vojevůdcem či králem. My si dnes ale myslíme, že z každého se může stát úspěšný podnikatel nebo třeba prezident; pokud se tyto aspirace nedaří naplnit, máme často tendenci brát to jako selhání své nebo systému.

Součástí knihy Kurz duševní rovnováhy jsou také odkazy na audionahrávky. Co čtenářům přinášejí?
První nahrávka obsahuje instrukce k relaxačnímu dýchání, které pomáhá v sebekontrole a odvedení pozornosti od nežádoucích, otravných myšlenek. Na druhé nahrávce je autogenní trénink, který pomáhá k fyzickému a následně i duševnímu uvolnění. Jde o desetiletími prověřenou metodu, která člověka vrací k vnímání vlastního těla a k dokonalému soustředění.

Proč kladete takový důraz na „domácí úkoly“, které jsou součástí každé lekce? Nestačilo by, kdyby si čtenář vše z dané lekce přečetl a vyplnil testy, cvičení a další aktivity?
Úkoly zpravidla vedou čtenáře, aby právě přestal být pouhým čtenářem a ty nejpodstatnější momenty si hned vyzkoušel v praxi. Všichni víme, že je velký rozdíl mezi plánem a jeho realizací. Mnohým lidem je jasné, co by pro ně bylo dobré, ale odkládají praktické uskutečnění „až na někdy“. Řešením je konkrétní úkol v jasně daný čas, který člověku dává možnost vyzkoušet si, jak příjemné je něco opravdu udělat, a ne o tom jen snít. To je posláním úkolů v Kurzu duševní rovnováhy.

Nedávno vyšel v médiích článek s textem ironizujícím knihy typu „sám sobě psychologem“. V čem se od nich Kurz duševní rovnováhy liší?
Knih na téma „Jak se zbavit tohoto a získat tamto“ je opravdu hodně; některé jsou moudré
v uvozovkách a některé opravdu, jenže slabinou všech je to, že málokdy pohnou čtenáře k akci. Člověk si ty hezké myšlenky přečte, pokývá hlavou, jak se v tom poznává, ale tím to končí. Kurz duševní rovnováhy je interaktivní knížka - člověk s ní aktivně pracuje, zapisuje do ní a dotváří její obsah. Tím, že je aktivní, má na rozdíl od pouhého pasivního čtení mnohem větší pravděpodobnost, že od knížky získá, co žádá, tedy zlepšení svého života.

Jitka Pourová, Portál