U nakladatelství Portál se určitě nesetkáváte s tak neobvyklým názvem poprvé, ačkoliv je prozatím nejspíš nejdelší, který jsem měla možnost číst. Němečtí autoři Hans Rath a Edgar Rai si pro vás připravili prospěšné dílo, kterým chtějí poukázat na důležitost vzpomínek na dětství, které nás vlastně celý život formují. I z obyčejných událostí lze vykřesat tu správnou jiskru, žít z toho, že nám někdo věnoval svůj čas...

Už v úvodu sami autoři nazývají knihu rádcem, což je opodstatněné. Po celou dobu vám příjemným stylem psaní nenásilně radí, jak získat krásné zážitky se svými dětmi. Již dle očekávání jich je přesně 88. Některé návrhy jsou kreativnější, jiné nápaditější, další zas odvážnější nebo naopak obyčejné. Spisovatelé se snažili vystihnout tu správnou míru a předvést vám od každého něco, aby ve vás podpořili chuť něco zkoušet a vytvářet své vlastní nápady na kvalitně strávený čas se svými ratolestmi. Pro lepší orientaci samozřejmě má kniha obsah.

Rozumějme si správně: Děti jsou trucovití usmrkanci, kteří pořád všude překážejí, připravují nás o poslední zbytky nervů, skoro nikdy nespí a pořád do všeho kecají. Ale představují také velké, nádherné dobrodružství. A to jsme vám v této knížce chtěli 88x sdělit. (Str. 9)

Už podle takového úsměvného odstavce na konci úvodu čtenář chápe, že autoři se rozhodli brát vše trochu nadlehčeně a bez zbytečných stresů. O to přeci jen jde si své děti užít, aniž byste vyletěli z kůže, i přestože to s nimi není vždy jednoduché, ale rozhodně to za to stojí. A to vám Hans Rath a Edgar Rai opravdu ukazují v každém svém příspěvku.

Bez zbytečně dlouhého řečnění se tedy pouští do vysvětlování svých námětů, které nejsou zdlouhavé. Zábavným způsobem líčí podstatné informace, dělají zajímavé krátké přednášky a vy máte pocit, že s vámi konečně někdo soucítí a přitom vám dává sílu s těmi svými zlobidly skutečně něco prospěšného podnikat.

Jednoduché, všeříkající názvy vám jasně řeknou, oč se tentokrát bude jednat. Každý návrh je skutečně jiný, i když jsou všechny prezentované stejně poklidným a příjemným stylem. Občas je zdobí jednoduché, jemné a šedé ilustrace v podobě létajících balónů, protože právě kniha oplývá dávkou nadnesenosti stejně jako sám život.

Po 88 radách, co všechno můžete zažít se svým dítětem, je na čase, abychom vám připomněli, že jste možná ještě sami děti. (Str. 180)

V závěru, když pročtete všechny kvalitní rady, se vám autoři snaží vdechnout druhý dech, protože vám některé návrhy nemusí přijít tak jednoduché, jak si to představují. Nicméně mají pravdu. Každý je uvnitř ještě dítětem a jde o to užít si čas, který máme, tím nejlepším způsobem... Hraním s našimi milovanými, kteří jsou šťastní, když se jim věnujeme. A je potřeba, aby nás to také bavilo.

U titulu je vidět, že se nejedná o dílo ušité na míru českým čtenářům, což by bylo mnohem působivější. Ale i prostřednictvím této publikace si můžete vytvořit krásné vzpomínky, i když třeba nevyužijete všech návrhů.

Kreativní a zábavný rádce pomůže všem rodičům, kteří takovou šikovnou příručku, jež dává sílu a nápady, nutně potřebují. S ohledem na to, že děti vyčerpávají a občas už nemáme sílu myslet, se hodí prakticky všem, kteří mají své malé i větší radosti.

Vynalézt tajnou řeč? Společně vařit? Mluvit o sexu? Řešili s vámi rodiče podobná témata? Mnohým z nich totiž nedochází, že správná výchova není jen o tvrdé disciplíně a dodržování nesmyslných pravidel. Někdy stačí i pouhé maličkosti, které dětem utkví v paměti až do jejich dospělosti. I když se zprvu může jednat o obyčejné všední záležitosti, stávají se pro nás jedněmi z nejdůležitějších a nejsilnějších vzpomínek.

Pokud se divíte stejně jako já, proč studentka druhého ročníku, v relativně mladém věku, recenzuje knihu o výchově dětí, dovolte mi krátké vysvětlení. Vlastně to byla spíše náhoda, že si ke mně tato publikace našla cestu. Rozhodně totiž neplánuji být v nejbližší době těhotná, protože mám přece jenom ještě spoustu času, a hlavně bych na takovouto zodpovědnost nebyla vůbec připravená. Nicméně člověk nikdy neví, co mu osud připraví, a tak jsem si řekla, proč ne? Zajímalo mě z pohledu dospělého dítěte, jestli i mí rodiče praktikovali ve výchově některé z uvedených tipů. Jde totiž o 88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda. Mami, tati, jestli tohle čtete, ještě to můžete zkusit dohnat, máte na to pár let.

Hned ze začátku mě velmi zaujalo, že se do psaní pustili dva zkušení otcové a spisovatelé. Dle mého soudu jsou totiž knihkupectví přehlcená výchovnými příručkami všeho druhu, zejména však těch psaných z pohledu matek. Ovšem málokdy se dočtete, jak k rodičovství mohou přistupovat muži. Před pány se tedy hluboce skláním, protože jsem se u jejich poznatků velice pobavila, dokonce hned při otočení první strany.

„Rozumějme si správně: Děti jsou trucovití usmrkanci, kteří pořád všude překážejí, připravují nás o poslední zbytky nervů, skoro nikdy nespí a pořád do všeho kecají. Ale představují také velké, nádherné dobrodružství. A to jsme vám v této knížce chtěli 88krát sdělit."

Autoři Hans Rath a Edgar Rai

Čtenář navíc nemusí za každou cenu přečíst celou knihu, ale pohodlně si dle svého uvážení zvolí, co ho nejvíc zajímá. Hlavně se mi líbil jeden z tipů, který nese název Být nepořádný. Autoři v něm konstatují, že pokud se vaše dítě ne a ne naučit pořádkumilovnosti, měli byste mu dát volný prostor. Kéž by tohle četla moje máma pár let zpátky. Přesně jsem si totiž v tu chvíli vybavila situaci z dětství, kdy se mě máma snažila přesvědčit, abych si uklidila pokoj. Marně, nikdy se mi to nepodařilo a já mám doteď svůj binec v pokoji moc ráda.

Mít v mém věku dítě ve mně vyvolává nekončící úzkost. Proto když jsem knihou listovala dále, zastavila jsem se u zhruba 60. strany, kde stálo: „Skočte ze skály." Honilo se mi hlavou, že přesně to bych udělala, pokud bych měla být v očekávání. Samozřejmě žertuji, ale jen si to představte! Chytnete se se svým potomkem za ruku, a pokud vám naplno důvěřuje, skočí s vámi. Skočil by prakticky kamkoliv, protože jste přece jen jeho rodič, ke kterému vzhlíží a bezpodmínečně ho miluje. Pro mého tátu byl vrcholný adrenalinový pokus jít se mnou na horskou dráhu. Po tom cirkusu, který jsem vyvedla, mu vůbec nevyčítám jeho rezignaci nad podobnými zážitky.

Sice jsem nikdy nekradla třešně, neviděla s rodiči Paříž nebo nezdolala velkou horu, i tak si ovšem naprosto cením svého dětství. Bylo to mé zřejmě nejšťastnější období života, a za to vděčím skvělé výchově, kterou jsem díky svými rodičům měla. Po dočtení knihy mi vlastně přišlo, že většinu tipů jsem jako malá prožila a ani si to zpětně neuvědomuji. Určitě ji ráda založím do knihovny, a třeba ji někdy po čase zase vytáhnu, tentokrát už jako nastávající máma.