Autorka knihy je francouzská odbornice na dětskou psychiatrii, napsala řadu popularizujících příruček a vystupuje v řadě rozhlasových a televizních pořadů pro rodiče. V popularizujícím duchu pak tato kniha podává velmi aktuální téma dětské agresivity a to zejména jejího vývoje od útlého věku až po dospívání. V netradičně pojatém popisu projevů agresivity (velmi aktivní jsou již některá embrya“) a jejich výkladu najde čtenář pozoruhodné rady jak na agrese dětí reagovat.(jak dětskou agresivitu usměrňovat vhodnými podněty). Agresivitu považuje autorka za „součást lidské přirozenosti“ a soudí, že agresivita hraje ve vývoji dítěte stejnou roli jako láska. Již v úvodu nacházíme její důležité konstatování o psychologickém významu agresivity, která: „Podporuje úspěch, jestliže zůstane v mezích, které dítě kontroluje. Úkolem výchovy není tedy agresivitu zcela odstranit, ale usměrnit ji, aby bylo možné mobilizovat tuto energii pro dosažení pozitivních cílů, jak pro sebe, tak pro ostatní“.

Tato teze pak představuje motto celé knihy: jsou v ní analyzovány projevy dětské agresivity od „prvního výkřiku“ novorozence, který je třeba „umět správně vyložit“, až do období dospívání, které je „přirozeně bouřlivým obdobím“ a „všestranně nebezpečným věkem“, kdy se projevují chyby rodičů v dosavadní výchově jejich dítěte, které se projeví jeho „extrémním chováním“ a „útočí na rodiče“ již svým neobvyklým oblékáním. Na snadném podléhání emocím se v tomto věku podílejí i hormony.

Každé věkové období dětského vývoje je autorkou výstižně charakterizováno, např. období 3.-89. měs. charakterizuje jako „blahoslavený věk“, období 9.-18. měs. jako „první provokace“ atd. Je to vtipné líčení zahrnující dobré rady zkušené odbornice, která na závěr své knihy pojednává také velmi aktuální téma vztahu agresivity dítěte a rozchodu jeho rodičů (již v útlém věku dítěte vzbuzuje rozchod rodičů jeho agresivitu) a zcela na závěr pak charakterizuje výchovou „zvládnutou agresivitu“ jako „usměrňování životní energie tak, aby se stala pozitivní silou“ ve vztahu k ostatním lidem, „kreativním prvkem v práci“ a aby „dítěti v dospělosti umožnila získat povolání, založit rodinu, přivádět na svět potomky a vychovávat je“; je to tedy „cesta životní energie a nikoli agresivity vedoucí k násilí, jehož důsledkem jsou rozvrácené domovy, utrpení rodičů, kamarádů a posléze manželky…vlastních dětí, a opakování tohoto pekelného řetězce v další generaci“. Je to kniha, která se dobře čte a přináší dobré rady.

Milan Nakonečný