Kniha má velmi odvážný název, jistě by mnoho nejen dětí, ale i dospělých uvítalo, kdyby věděli, jak na kamarádství. Autor zahajuje knihu úvahou nad tím, kdo je kamarád, co je přátelství. Nabízí dětem deset kroků k navázání a udržení kamarádství, navazuje tipy, jak prohloubit kamarádství a také jaké pasti na nás číhají (hrubé chování, neomalenost).

Nejprve obecněji vede děti k tomu, aby rozvíjely své sociální dovednosti, seznamuje je mmj. i se společenskou etiketou.

Jen nerozumím tomu, proč se v knížce nepracuje spíše s pojmy kamarád, kamarádství, proč se přejímá výraz přátelství – anebo proč se neodliší kamarádství a jeho vyšší stupeň, přátelství. Děti asi těžko v běžném životě odliší pojmy vzdálenější, blízcí a nejlepší přátelé. A není přítel vždycky někdo blízký?

Následují tipy, jak někoho pozvat, jak reagovat na pozvání.

Autor průběžně nabízí dětem krátké kvízy, aby zjistily, co vědí. Uvádí tipy, jak se zachovat, formou komiksových obrázků jsou tipy jasné, názorné, dobře zapamatovatelné. Neopomíjí ani upozornění, co není právě šikovné.

Autor se výstižně zastavuje u tématu kamarádů „s poruchou“, doporučuje dětem, co mohou udělat – zeptat se, co porucha obnáší, současně ho vést k tomu, aby více respektoval hranice, prostor druhého. Autor uvádí názorné, konkrétní příklady. Ale stejně považuji pomoc dospělého za nezbytnou.

Autor příhodně seznamuje děti s různými potížemi a projevy (deprese, autismus, porucha pozornosti s hyperaktivitou, bipolární porucha).

Děti se pak mohou zamyslet nad tím, co udělat, když se vyskytnou potíže, když někdo někomu ublíží, když je dobré někomu odpustit. Získají inspiraci, jak o problémech mluvit, co udělat. Autor neopomíjí ani fázi ukončování kamarádství, otevírá i otázku, že příčinou ukončení kamarádství může být sám čtenář. Pomáhá dětem, jak si poradit, když kamarádství skončí z podnětu druhého.

Na závěr motivuje děti k aktivitě, aby si více všímaly okolí a druhých, aby se nebály být ti aktivní. Vede je k prosociálnímu chování, sebereflexi. S tím souvisí i dodatek k šikaně: dát šikanovanému najevo, že mu to není jedno, že vidí, co se děje, a vymezí se vůči tomu.

Myslím si, že by kniha měla mít věkově vymezené čtenáře, protože doporučení z vývojového hlediska zpravidla nezvládnou děti do deseti jedenácti let, a to nejlépe s pomocí znalého a ochotného dospělého.

Podle mého názoru se kniha může stát výborným pomocníkem třídních učitelů, speciálních pedagogů, vedoucích kroužků apod. Najdou zde inspiraci, vysvětlení přiměřené věku; seznam témat, která se mezi dětmi jistě objeví.

V českém produkci je kniha autorovou prvotinou. V angličtině vyšly další knihy na podobná témata: What to Do When You´re Scared and Worried: A Guide for Kids, 2004; ADHD: A Teenager´s Guide, 2007; Siblings: You´re Stuck with Each Other, So Stick Together, 2010; What to Do When You´re Cranky & Blue: A Guide for Kids, 2013.

Dagmar Brejlová, psycholožka, psychoterapeutka a překladatelka

www.brejlova.cz/

Jak přežít, když nemám kamarády? To je otázka, kterou – i když to přiznám jen s určitým smutkem – pokládá určitě spousta dětí. Někdy si ji pokládají určitě zcela zbytečně, protože kamarády vlastně mají, jen to pořádně neví. Autorem knihy Jak přežít, když nemám kamarády je James J. Crist, vydalo ji nakladatelství Portál a dětem bude určitě nápomocna.

A to nejen dětem, které kamarády nemají. Kniha je vlastně také takový rádce. Poradí, jak si kamarády udržet, jak se neostýchat, jak poznat, kdo je přítel a kdo ne, a odpoví na spoustu dalších otázek.

Když přišla nabídka na recenzi této knihy, přiznám se, že jsem zajásala. Syn je spíše introvert, kamarády sice má, ale ne mnoho. Obtížně si k nim nachází cestu. A musím říct, že když kniha přišla, i on zajásal. Už to pro mě bylo malé vítězství.

Když si knihu začal číst, začal hodně přemýšlet. O sobě, o spolužácích, o kamarádech. Kniha přišla v pravý čas ještě z jednoho dalšího důvodu. Ve škole se krátce předtím objevila šikana a bylo důležité ji řešit. Syn se během šetření dozvěděl, že ač to netuší, má ve třídě víc kamarádu, než si myslel.

O to víc se do knihy začetl a my s ním. Hodně jsme si povídali, zkoušeli si vzpomenout na podobnou situaci.

Kniha je rozdělena do 10 kapitol:

• Proč je tak důležité mít přátele?
• Deset kroků k navázání a udržení nových přátelství
• Sedm tipů k prohlubování přátelství (a čtyři pasti, kterým se vyhnout)
• Rozvíjej své sociální dovednosti – a svá přátelství
• Jak dávat dohromady skvělá setkání
• Jak autismus, ADHD a jiné poruchy můžou ovlivnit přátelství
• Jak zvládat spory, raněné city a jiné problémy v přátelství
• Když přátelství skončí
• Další krok: buď tím nejlepším přítelem, jakým můžeš být

Každá tato kapitola má ještě své podkapitoly. Kniha je tak velmi přehledně rozdělena.

Kniha čtenáři nejen poradí, jak se zachovat v určitých situacích, jak si získat nové přátele, jaké jsou úrovně přátelství, ale také se dozví, na co si dát pozor, čemu se vyhnout.

Přiznám se, že knihu jsme rozhodně ještě neprošli celou. Není to kniha, kterou si jen přečtete. Je to kniha, s kterou je třeba pracovat, povídat si o ní. Obsahuje také několik kvízů.

Za nás ji hodnotím jako přínosnou. Nejen pro pomoc v naší situaci, ale také proto, že spolu s dítětem při jejím čtení strávíte společný čas povídáním a hodně se i dozvíte. Někdy je těžké položit  správně otázku na kamarády a dění ve škole, v kroužku, jen tak venku.