Knížka je vyprávěním tří dětí, jejichž rodiče se rozvedli, našli si nové partnery a založili nové rodiny. Vyprávění se odvíjí od otázek, které kladou děti v rozvodové situaci. Sourozenci Melanie, Annie a Steven na otázky odpovídají ze své zkušenosti, protože už si tím prošly. Jde vlastně o rady pro děti, jak přežít. Kniha je nejen obsahem, ale i graficky připravena pro dětského čtenáře – větší písmo, větší řádkování a drobné komiksové příběhy doprovázející text. Když jsem ji četla, tam mi připadala zároveň jako vhodné čtivo pro rodiče. Často zažívám klienty, kterým jako by unikalo, jak se v rozvodové situaci cítí jejich děti. Při čtení vyprávění sourozenců Fordových by rozvádějícím se rodičům mohlo dojít, jak zásadně mění životy svých dětí, co všechno musí děti řešit a jakým životním nejistotám jsou vystavené.
Při čtení knížky se může dítě identifikovat s tazatelem a jakoby vstupovalo do rozhovoru se sourozenci. A nedostane vždy jednoznačnou odpověď. Snad každé dítě rozvádějících se rodičů si klade otázku, jestli by se snad rodiče mohli dát znovu dohromady. Steven nevěří, že by se to mohlo stát a Annie a Melanie se svěřují se svou zkušeností, kdy si moc přály, aby se rodiče k sobě vrátili, ačkoliv věděly, že už to není možné. Čtenář/ka tak může zjistit, že je naprosto běžné a normální, když si dětí přejí obnovení vztahu mezi rodiči. Na druhou stranu dostává realistickou odpověď, že se s touto variantou nedá příliš počítat a dítě si tak může začít zvykat na fakt rozchodu rodičů. Vypravěči často zmiňují i zkušenosti svých kamarádů a kamarádek. Například jak říkají svým nevlastním rodičům – jedna kamarádka říká nevlastní matce „máma Jennifer“, jiná říká svojí Mimi, ačkoliv se jmenuje Stephanie.
Líčením jmen jsem se dostala k bodu, který by malému čtenáři mohl komplikovat identifikaci s hrdiny knížky a jejich kamarády. Všechna jména jsou převzatá z anglické verze. Počeštěné verze jmen by usnadnily čtení dětem, které ještě neměly angličtinu a obtížně abstrahují zkušenost amerického dítěte na zkušenost vlastní. V textu se také objevují pojmy, které se plně neusídlily v naší řeči. Jde o to, jak říkat nové rodině a nově poskládaným členům. Nové pojmy jsou však dobře vysvětleny – nové rodině můžeme říkat „pospojovaná“, „patchworková“ nebo „bonusová rodina“. Právě pojem „bonusová rodina“ možná sarkastickému našinci bude znít jako typicky americká pozitivní konotace poněkud nevěrohodně. Na druhou stranu matka dětí, pořadatelka díla Jann Blackstone-Ford, tento pojem razí s cílem pomoci rodinám udělat z porozvodové situace to nejlepší možné.
Vyprávění sourozenců v knize odráží různé obavy a trable, kterými si děti během rozvodu a během života v nové rodině procházejí. Je to poměrně smutné čtení, ale každý příběh nabízí cestu k řešení dané situace. Škála strategií je pestrá, což je knížce velmi cenné, nenabízí jedno univerzální řešení. Někdy vyprávění končí konstatováním, že se člověk dostane do situací, které jsou nepříjemné, ale prostě to tak je. Třeba když Annina babička říká, že má ráda všechny, ale pak Annie podstrkuje extra peníze.
Knihu Jak přežít, když se rodiče rozvádějí lze doporučit pro přečtení rodičům a pro společné čtení dítěte s někým, kdo je natolik blízký, aby se mohlo zeptat na věci, které nejsou jasné. Myslím, že se může uplatnit i v knihovnách psychologů a výchovných poradců jako doplněk práce s dětmi. V každém případě jde o cenné rozšíření titulů pro děti, které řeší nějaké životní trable. Kniha cílí na děti mladšího školního věku, ale lze ji využít i při práci s mladšími nebo staršími dětmi.
Simona Hoskovcová
Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál
