Kniha „Máma v pohodě. Sebepéče pro hrdinky všedních dnů“ se věnuje tématu vyčerpání matek a tomu, jak situaci napravit. Popisuje podobný jev jako „Cesta matky“, ale z jiného úhlu. „Cesta matky“ je psychoanalytický hloubkový pohled terapeutky na zkušenosti žen v mateřství, ve kterém se přes příběhy dostáváme k emocím, a na jejich základě se mění naše chování. „Máma v pohodě“ je spíše kognitivně-behaviorální pohled koučky, který se více opírá na kognici a snaží se pomocí úpravy chování a toho, jak nad problémem přemýšlíme, měnit náš emoční stav. Obě knihy mají otázky pro reflexi, zamyšlení a integraci na konci každé z kapitol.

Autorkami knihy “Máma v pohodě” jsou blogerka Daniela Gaigg, která píše blog o rodičovství Die kleine Botin a rodičovská koučka Linda Syllaby. Ve své práci se opírají na přístup Jespera Juula, kterého autorky hodně citují i v knize. Jesper Juul je zajímavý autor, kterého si ráda čtu a stejně ráda se s ním často nesouhlasím.

I z té knihy mám rozporuplné pocity. Část věcí, o kterých autorky píšou, je správná a je dobré si to uvědomit. Například, měli bychom odlišovat potřeby dětí od jejich požadavků, měli bychom si uvědomit, že perfekcionismus může mít negativní vliv na zdraví, že dítě potřebuje maminku, která je odpočatá, napojená a vřelá, má dostatek psychických zdrojů pro výchovu, že je dobré v rodině mít správnou hierarchii. Na druhou stranu mám otázky ohledně toho, jak ta hierarchie má vypadat, zda opravdu platí metaforické tvrzení “nejdřív masku sobě” (asi k tomu napíšu článek až budu mít čas), zda nám ke změně chování a emočního stavu stačí afirmace a rozhodnutí, že “nejdůležitějším člověkem v mém životě jsem já”. Pokud máte děti na domácím vzdělávání, cítíte se z mateřství 24/7 vyčerpání, ale stejně nechcete děti dávat do systému, tahle kniha vám návod a “zázračné tlačítko” pochopitelně neposkytne. Autorky předpokládají, že děti chodí do školy a matka do práce, v Německu to jinak ani nejde.

Vidím tuto knihu především jako zajímavý doplněk k terapii. Některá cvičení mohou být opravdu prospěšná a mohou poskytnout prostor pro reflexi. Teoretická část textu dobře zdůrazňuje potřebu brát sebe a vztah se sebou samotnou vážně a popisuje, jak ten vztah ovlivňuje stav dětí. Zároveň většina žen, se kterými se potkávám, vědí, že je dobré o sebe pečovat, že je fajn vytvořit prostor pro vlastní koníčky a péči o sebe, ale z nějakého důvodu to nemohou uskutečnit. Ani tato kniha neposkytne pro ně zázračné řešení problému absence vesnice vazeb nebo neuspokojivého stavu systému školství nebo celkové absenci energie pro hledání chůvy nebo jiné výpomoci. Je trochu smutné, že jako “hrdinky všedních dní” jsme odkázané na sebepéči místo toho, abychom byly zapojeny do přirozené sítě kaskádní péče, jak by to bylo přirozené.

Autorky zmiňují rovněž taková zajímavá témata jako mikrobiom střev, cyklické výkyvy hladiny hormonů u žen, rodinné konstelace, jógu, praxe dýchání a všímavosti. Na konci knihy najdete 52 kartičky na každý týden roku, například: “Nahraďte tento týden slovo “ale” slovem “a””, “Zaměřte tento týden pozornost na to, čeho si na sobě, svých dětech a svém partnerovi vážíte”, “Buďte si tento týden nejlepší kamarádkou, jakou si dokážete představit” atd.

Knihu bych doporučila především čtenářům a čtenářkám, pro které je blízká filozofie koučinku.

U Nakladatelství Portál vyšla kniha určená všem maminkám a ženám a myslím, že i nejen jim.

Maminka je žena, která dělá od narození své ratolesti tolik profesí, že si to prostý člověk málokdy uvědomuje. Je v ní najednou kojná, zdravotní sestřička, kuchařka, uklízečka a mnoho dalšího a vše se to bere jako normální věc. Jenže málokdo si uvědomuje, že ji to vše může vyčerpávat. Možná se tváří, jak ten nejšťastnější člověk na světě a taky jím je, ale i tak přijdou chvíle, kdy se cítí totálně vyčerpaná a na dně.

Tahle kniha nám dává náhled a hlavně podnět, jak to změnit. Jak se cítit dobře a nevyhořet. V jednotlivých kapitolách nám dává podněty k tomu, jak řešit témata jako třeba - Jak uspokojit nejen potřeby své rodiny, ale i ty své. Jak najít rovnováhu mezi tím vším a najít cestu k sobě. Jak nastavit hranice, aby náš život byl v rovnováze a ne na houpačce.

Tahle kniha byla pro mě terapií.

Nejsem v poslední době v pohodě a i když mám už dítko větší pubertou políbené, tak stále něco řeším. Nejsem vždy v úplné pohodě, i když se tvářím statečně a slzy pečlivě skrývám. Mám dojem, že k vyhoření mám jen kousek a snad i proto jsem sáhla po téhle knize.

Ukázala mi, co můžu pro sebe dělat, abych se cítila lépe. Jak nastavit hranice, aby nebylo tolik slz a zmizela frustrace ze svého žití. Dusím je v sobě, protože se bojím, že bych tím ublížila svým milovaným. Tím ubližuju sobě, ale vím, že jinak to v tuhle chvíli nejde.

Kniha mi pomáhá s tím břemene něco dělat. Na konci každé kapitoly jsou otázky, které vás mají přimět zastavit se a uvědomit si, co opravdu potřebujete jako žena.

Já na téhle cestě jsem na začátku. To uzdravení nitra bude chvilku trvat, ale i díky téhle knize mám ukázán ten správný směr. Jen neuhýbat z cesty. Naučit se mít rád sám sebe. Upřednostnit mé Já a být na chvilku i sobec. Nemusím být perfektní. Vím, že pro své dítě perfektní jsem i svými chybami, i když je občas těžké to přijmout a nesnažit se být ještě lepší.

Chci být prostě mámou v pohodě.

Čtenářky drží v ruce již druhou, česky vydanou, knihu od rakouských autorek Daniely a Lindy. Jedná se o literaturu z oblasti self-help. A jako taková pro mne byla příjemným a osvěžujícím počtením.

Každá kapitola knihy začíná krátkým rozhovorem autorek na jejich pravidelných setkáních u kávy. Jsou to jen krátké úryvky z jejich rozhovorů, sloužící jako jakýsi úvod ke každé kapitole, aby také čtenářka mohla být u zrodu myšlenky, která pak zadala možnost rozepsat se o ní v následující kapitole. Zároveň však nesou tyto rozhovory i jiné poselství. Poselství toho, jak důležité jsou pro nás sociální vazby i mimo rodinný a pracovní kruh. Jak důležité, inspirující a občerstvující pro nás je potkávat se s přáteli a blízkými, a možnost mluvit s nimi o niterných a intimních věcech, týkajících se našich životů. Že právě i tato setkání mohou přispívat k naší duševní pohodě a stát se tak součástí sebepéče.

Každá kapitola poté končí několika podnětnými otázkami, které vybízí čtenářku k zamyšlení se nad tím, jak to v životě má ona, či radami, které rozvíjí fantazii o tom, jak by to případně mohlo (nebo nemohlo?) být jinak.

Zpočátku je kniha věnována více teoretickým informacím. Čtenářka se například dočte něco více o dětských potřebách. Ty jsou však zasazeny do kontextu potřeby pečovat o sebe samotné, abychom měly dostatečné množství energie, náladu a chuť věnovat se také potřebám našich dětí a zvládat náročnou koordinaci managementu okolo domácnosti. Někdy nás mohou naše představy „o roli dost dobré matky“ vést až na pokraj vlastního vyčerpání. Jakoby byl náš celoživotní úděl v tom mít děti s dokonale saturovanými potřebami, perfektně čistou domácnost, ukázkové partnerství ale často také oslnivou kariéru k tomu. A tahle vidina, intenzivně podporovaná společností, nás samotné občas odstřihne od prožívání vlastních potřeb. Vlastně je to vcelku logické: když se nám narodí dítě, je jeho závislost na nás nepopiratelná. Celý náš život se najednou podřizuje rytmu a potřebám toho malého tvorečka. Ale postupem času, jak začíná růst autonomie dítěte, jako bychom se už nedokázaly vrátit zpátky k vlastním potřebám. Jako by nám nešlo vnímat, že je možné si opět vytvářet prostor pro sebe samotné a tím podpořit autonomii dítěte i rodinného systému jako takového.

Kniha se následně přes osobní zkušenosti autorek přesouvá k praktičtější části, která více vybízí k vlastnímu zapojení se. Tato část je rozdělena do 4 hlavních kapitol, nazvaných jako cesty k sebepéči. Jako první se autorky věnují praktické cestě , která je věnovaná péči o tělo. Přizváni jsou i odborníci jiných profesí, například příspěvek od odbornice na výživu (která klade důraz taktéž na vyváženou stravu přispívající k osobní pohodě člověka). Nechybí ani recept na „pomazánku pro dobrou náladu“ :). Je zde tedy kladen důraz na pestrou a vyváženou stravu, kvalitní spánek a pohyb (nikoliv však nutně v podobě sportu). Jako další je cesta mentální (duševní), zabývající se pozitivním vztahem k sobě samé i pozitivním laděním vlastní mysli, třeba k vědomé snaze obracet naši pozornost k věcem, které nám činí v běžném životě radost spíše než k (mysli přirozenější) tendenci věnovat se věcem negativním. Třetí cesta je emoční, tedy cesta jak si všímat vlastních pocitů, bez hodnocení je přijmout a zůstat tak s nimi ve spojení (ve smyslu uvědomění si vlastních pocitů). Poslední kapitola se pak věnuje cestě celostní, tedy cestě propojující tři cesty předchozí. V této kapitole je kladen důraz na schopnost být tady a teď, uvědomění si přítomného okamžiku, které lze nejlépe trénovat za pomocí meditace (mindfulness). Dále v této kapitole naleznou čtenářky krátkou sestavu cviků šiacu, které dle autorky této krátké sestavy (lektorka šiacu) slouží k podpoře toku životodárné energie čchi v meridiánech. A pokud jste skeptickými čtenářkami, které nevěří na existenci meridiánů, může být toto cvičení (či jakékoliv jiné cvičení zabírající cca 10 minut) pouze časem, kdy se vědomě věnujete nějakému pohybu, jehož smyslem a cílem je procítit vlastní tělo, zklidnit mysl a soustředit se více na svůj dech a pomalé pohyby.

Myslím si, že nejdůležitějším poselstvím knihy je, že sebepéče není projekt, který lze jednou začít a jednou dokončit, nýbrž životní styl, který je nutné pěstovat a rozvíjet. A jak obě autorky v knize několikrát zmiňují, péčí o sebe samotné učíme nejlépe vlastní děti tomu, že i na jejich potřebách záleží a je důležité se o ně celý život starat, abychom mohli žít šťastně a spokojeně (nejen) v našich vztazích. Knihu určitě doporučuji všem matkám, které se při péči o vlastní děti cítí vyčerpané nebo dokonce vyhořelé. Osobně jsem ráda, že ji mohu zařadit do své knihovny sloužící klientům, kterým může přinést mnoho informací i podpory na jejich cestě rodičovstvím.