Přinášíme vám recenzi knihy autorky Yaldy T. Uhls, která řeší, jaký vliv mohou mít současná média na naše děti. Recenzoval Michal Vybíral, odborný garant projektu LOMu Muži proti násilí.

Tentokrát doporučujeme knihu Mediální mámy, digitální tátové. S elektronickými médii (mobilní telefony, počítače, televize), hrami a sociálními sítěmi se potkávají všichni rodiče. Jako tátové společně s matkami hledáme a vytváříme svůj postoj a odpovědi na otázky: Kdy a jaká média vpustit do života svých dětí? Na jak dlouho? Co ano a co ne? Jakým způsobem zprostředkujeme a umožníme kontakt s těmito fenomény svým dětem? Jak využít média pro učení a zábavu tak, aby to bylo pro naše děti bezpečné? Jak zacházet s vytvářením svého mediálního obrazu a s komunikací na sociálních sítích? Jaký vliv má zobrazované násilí na vývoj dětí? Mnohé z těchto otázek neřeší jen kniha, ale i my samotní. Zároveň si je pokládáme i s účastníky na našich vzdělávacích a rozvojových workshopech (Agrese je ok, Cesta pro otce a syny/dcery atd.). Výše uvedená kniha nám v tom může být užitečným původcem. A to hned z několika důvodů:

1. V knize se objevuje velké množství citací různých výzkumů. Díky tomu můžeme mít větší orientaci v tom, jak média skutečně ovlivňují vývoj dětí. Viz několik shrnutí vybraných výzkumných poznatků:

Děti mladší tří let se nejlépe učí v reálném světě, ne při sledování obrazovky (s.57).

Podněty, které poskytují sociální média – lajky, komentáře, sledování – působí jako vnější odměny a motivují lidi, aby pokračovali v tom, co dělají (s. 143). Pozn. recenzenta: Bez ohledu na to, jaké jsou jejich skutečné potřeby!

Zdá se, že esemeskování dovednostem v psaní neškodí. Ve skutečnosti může zlepšovat tvůrčí psaní. Zároveň platí, že zapisování poznámek ručně oproti zapisování do počítače zlepšuje porozumění danému tématu (s. 167).

Četba na internetu zlepšuje učení se jazyku u malých dětí (s.167).

Videohry rozvíjejí prostorové dovednosti – učí se v nich snadno a přispívají k úspěchu v technických oborech (s.209).

2. V závěru kapitol autorka nabízí jasná a praktická doporučení:

Je v pořádku, pokud děti mladší tří let sledují několik minut denně obrazovku (s.57).

Pokud úkol, činnost dítěte vyžaduje hlubší zamyšlení (např. psaní úvahy), pak by děti neměly mít přístup ke svým zařízením připojeným k internetu (s. 168). Pozornost je totiž omezená a dělání více činností najednou rozptyluje.

Vyvažujte čas, který vaše dítě tráví hraním videoher, jinými aktivitami (s. 210).

Pečlivě zvažujte obsah, i když důkazy naznačují, že i „násilné“ hry pomáhají rozvíjet kognitivní dovednosti a nejspíše nevedou k agresivnímu chování dítěte, obsahují mnoho dalších potenciálně škodlivých rysů, jako je např. nesnášenlivost k ženám a chování oslavující trestné činy (s.210).

Sledujte vlastní návyky týkající se médií – i velmi malé děti vás sledují a učí se, takže se snažte dát jim ten nejlepší příklad (s. 58).

3. Kniha nepůsobí černobíle, nehájí jednostranně média a jejich „kladné stránky“, ani není proti „médiím a jejich škodlivosti“, autorka se pokouší se o vyvážený pohled (dle mého mínění úspěšně) podložený výzkumy, osobní rodinou zkušeností a vlastní lektorskou činností.

Není nutné číst knihu od začátku do konce, je možné si vybrat témata a úseky, které jsou pro nás a naše děti právě aktuální. Základním smyslem knihy je pak vést a inspirovat nás, rodiče, k vědomému a odpovědnému zacházení s elektronickými médii a následně učit své děti tak, aby ovládaly média ony, nikoli média je! A na závěr: autorka v přílohách uvádí dvě doslovné smlouvy mezi rodinou a dětmi – první je tzv. Rodinná mediální smlouva mezi dětmi a rodiči o bezpečném používání médií, druhá je Smlouva na mobil (zaměřená na používání nového iPhonu 13letým synem). Nemusíme se vším souhlasit, něco nám může přijít přehnaně podrobné a kontrolní, ale rozhodně nás mohou obě smlouvy inspirovat k vlastnímu rodinnému odpovědnému a bezpečnému zacházení s elektronickými médii a elektronickou komunikací.

Kniha doktorky je rozhodně zajímavá a inspirativní četba.