Knížka, která netlačí na to, že se musíme chovat jinak. Přesto nebo právě proto tím, jak je napsaná nás láká, abychom změnu vyzkoušeli.

Pomocí jednoduchých otázek a instrukcí nás bezpečně vede k lepšímu porozumění vlastnímu hněvu. Nabízí spoustu způsobů, jak se v náročné situaci zastavit, získat prostor a v tomto prostoru zkusit svoje návyky změnit.

Nedává dobře míněné rady, které v teenagerském věku nechceme poslouchat. Nebo i kdybychom je poslechnout chtěli tak zkrátka nevíme, jak to udělat. Nerozčilovat se, nehádat se, nebrat si věci osobně. Kniha nám taky ukazuje, že není naší chybou nebo selháním, když se nám nepodaří změnit svoje chování napoprvé. Učí nás být k sobě laskaví a sami se sebou trpěliví.

Kniha je užitečná i pro dospělé a rodiče. Pro lepší pochopení, ale i pro zvládání hněvu např. plynoucího z interakce s dětmi v tomto věku.

Pokud se rozhodnete cvičení, která kniha doporučuje vyzkoušet, budete sami sobě a svým emocím lépe rozumět.

Mindfulness nám může pomoci k více lehkosti do náročných situací, do běžného života. Tak přesně o tom tahle knížka je a navíc se s ní lehce pracuje. Žádné zbytečné informace. Jen ty, které budete potřebovat. Formou, která vám bude vyhovovat.

Kniha má v podtitulu - pro teenagery. Ale rozhodně může být užitečná nejen jim. Jsou-li hněv a obtížné emoce vašimi častými hosty, tak rozhodně doporučuji.

Štvou vás naštvaní puberťáci? Pak je kniha Marka C.Purcella a Jasona R. Murphyho Mindfulness pro zvládání hněvu pro teenagery od @nakladatelstviportal přesně pro vás! Korona dopadá na duševní zdraví dětí podle statistik víc, než bychom si uměli představit. Chybějící sociální kontakty a změna životního stylu vedou k nárůstu úzkostí, deprese a přidružených jevů jako je hněv. Linka bezpečí registruje o 30% víc hovorů o násilí u mladistvých. Přesto, že je vždy na místě zvažovat odbornou pomoc, pokud příznaky narušují každodenní život, je i hodně preventivních kroků, které může každý rodič zkusit začlenit do života svých dětí tak, aby si uměly s negativními emocemi samy víc poradit a nenechaly je přerůst přes hlavu. Dospívání samo je složité období i bez corony. Tím víc vítám každou praktickou knihu s návody na evidence based snižování stresu. Aktivity v této knize vycházejí z ověřených postupů mindfulness a dialektické behaviorální terapie v podobě, kterou pochopí zřejmě především rodiče, aby pak mohli být dobrými průvodci pro své teenagery. Techniky na zvládání hněvu a hledání emoční rovnováhy by měly patřit k základní výbavě každého středoškoláka, což se podle současných výzkumů zatím úplně nenaplňuje. Ale já věřím, že jednou bude! A právě proto bychom my rodiče měli vést k emoční inteligenci od narození stylem výchovy a vztahu. Tím se děti učí vnímat svoje i cizí pocity, zároveň je dobře vyhodnotit a podle toho ovlivnit své chování tak, aby vedlo k autentickým a altruistickým vztahům. Ty jsou totiž základ spokojenosti v životě. A pokud netušíte, jak to udělat v oblasti hněvu, tahle kniha vás provede krok za krokem. Obsahuje dostatečné vysvětlení teorie emocí - jak rozlišit mezi zdravým a nezdravým projevem hněvu, i praktická cvičení, která můžete dělat spolu. A pokud to nepůjde snadno, aspoň hledat pootevřená dvířka, kterými se k jejich emocím můžete dostat blíž. Nebudou s námi mluvit vždy, ale čím více cestami to zkusíme - a tahle kniha je jednou z nich - tím častěji se potkáme. A tvoříme tím nejdůležitější základnu, která je podrží v horších chvílích. Já budu tuhle knihu určitě doporučovat v konzultacích všem rodičům právě pro skvělou návodnost.

Měla jsem posledně v @nakladatelstviportal šťastnou ruku, protože jsem si vytáhla další hrozně nápomocnou krásku. Občas se mě ptáte, jak to stíhám tak rychle číst - well, tady to zas tak těžký nebylo. Celá knížka je totiž cvičebnice pro dospívající s krátkými příběhy a úkoly, jak zvládat emoce, obzvlášť vztek, ale je to plný i dalších chuťovek, jako je sebereflexe nebo psychosomatika. Tyjo, kde bych dneska byla, kdybych tuhle knížku tehdy měla. Obzvlášť se mi líbila kapitola o pocitu, že jsem mezi mlýnskými kameny. S tím jsem se prala do nedávna a to je mi 26, mentálně dokonce aspoň 9, si myslim. Umím si ji parádně představit v kanclu školního psychologa nebo kohokoliv jiného, kdo pracuje s dospívajícími a jejich rodiči, jako zdroj "úkolů do příště". Kdyby ti moji červíci uměli číst a psát, hned jim něco nakopíruju na doma. Macurová approves a jde si vyplňovat.