Jak se stát oblíbenou babičkou - autor recenze: Radka Mothejzíkováhttps://kultura21.cz/spolecnost/25421-nova-role-babicka-portal-recenzeKdyž se žena stane babičkou, ocitne se rázem v nové, velmi významné a krásné roli. Právě ona sama může velkou měrou ovlivnit, zda z ní bude babička, na níž se vnoučata a jejich rodiče budou těšit anebo se každá návštěva stane pro jednu či obě strany noční můrou. Aby mezi oběma póly panovala láskyplná a respektující atmosféra, je třeba se na některé věci připravit. Jednou z pomůcek se může stát tato příručka s názvem Nová role: babička od dvojice rakouských autorek.
Humor, uvolněnost a respekt
Gundi Mayer-Rönne je rakouská psycholožka zaměřená na systemickou rodinnou terapii, hypnoterapii a nenásilnou komunikaci. Důležité je pro ni i posilování role ženy v rodinné dynamice. Carina Manutscherije nakladatelská redaktorka a lektorka workshopů tvůrčího psaní žijící v Rakousku. Tyto dvě ženy spojily své síly a s hlubokým porozuměním složité dynamice vztahů mezi nejbližšími osobami se pustily do psaní knihy, v níž se zaměřují na tři základní kameny budování dobrých vztahů na ose rodiče – děti – vnoučata: na humor, uvolněnost a respekt. Pracují s pojmy všeobecná empatie, vyrovnaný vnitřní postoj a rozloučení s nefunkčními vnitřními přesvědčeními.
Vnitřní dítě, máma, táta, děda, bába, batolata
Důraz kladou též na práci s vnitřním dítětem babičky, které se může často „ozývat“ ve chvílích, kdy dcera/snacha přistupuje k výchově vnoučete jinak, než to babička zná. Zabývají se i vymezením hranic – o tom, nakolik role babičky ovlivní ženin život, a o potřebě spontánnosti v nečekaných situacích. Dále se dočteme o specifikách vztahu k vlastnímu dítěti, k vnoučatům a k nevlastním vnoučatům, o roli mužů v této situaci a o potřebě je vtahovat do soužití s vnoučaty a v poslední kapitole o rodinné vztahové krizi, která se může dostavit s příchodem nové generace, a jak se s ní vyrovnat.
Prarodičovská etiketa nejen pro novopečené babičky
Z vlastní zkušenosti vím, že být babičkou je skutečně krásné a povznášející. Ale také náročné. A protože jsem opravdu nechtěla nic pokazit, sáhla jsem preventivně po této příručce s příslibem návodu k vybudování veselého, uvolněného a respektujícího vztahu k vnoučatům. Nemohu říct, že by mě předkládané informace a postřehy nějak ohromily a že bych se dozvěděla nějaké převratné novinky. Přesto oceňuji pozitivní přínos tohoto souboru vztahových pravidel - jakési prarodičovské etikety. Ačkoli mnoho věcí člověk považuje za samozřejmé, v běžném režimu na ně zapomíná, a pak třeba udělá větší či menší přešlap, který může vyvolat zbytečné nepříjemnosti.
Když se ohlédneme zpět aneb Pryč se zastaralými stereotypy
Nejvíce mě však zasáhly řádky věnované „minulosti“, tedy tomu, jak rodičovskou roli vnímaly předchozí generace, potažmo celá společnost. Některým současným prarodičům to může dost nepříjemně zabrnkat na tu nejcitlivější strunu a otevřít potlačené vzpomínky. Z uvedených příkladů naštěstí vyplývá, že většinou to vede ke zlepšení stávajících vztahů a k nastolení většího vzájemného respektu nejen mezi dcerami a snachami, ale i tatínky - ať už se jedná o syny nebo zetě.
Čím více něhy, radosti, humoru, nezištné péče, bezstarostnosti, respektu a všudypřítomné lásky se bude mezi rodinnými příslušníky rozprostírat, tím líp. K tomu nám dopomáhej klidně třeba i příručky (nejen pro babičky).