“Co z něho nakonec vyroste, se dá předpokládat se stejnou pravděpodobností jako počasí v Chicagu." (Leman, 2016, 146).

Kniha Sourozenecké konstelace si mě získala hned od začátku, věnuje se pořadí dětí v rodině a jeho vlivu na jejich povahu. Přičemž její autor, Kevin Leman, všechna prezentovaná data už roky ověřuje výzkumy a z knihy je znát, že ví, o čem mluví. Co se tedy přesně v knize dá najít? Popis povahy jednotlivých sourozeneckých konstelací, mnoho příkladů z jeho praxe, ale i odkazy na Alfreda Adlera a útržky ze života autora. Dílo se také věnuje vztahům, které jednotlivé osobnosti vyhledávají a jaké můžou mít problémy v partnerství. Autor také upozorňuje, že konstelace nejsou zákon, tudíž se objevují výjimky. Jediné, co bych knize vyčetla, je její délka, občas jsem měla pocit, že se některé informace zbytečně opakují. Kniha se nesmírně snadno čte, protože, jak osobě autor rád píše, je benjamínek, tudíž rád lidi baví. Při čtení nenarazíte prakticky na žádné odborné výrazy, takže knihu si muže přečíst, jak laická veřejnost, tak i odborníci. Na závěr už snad jen popřeji budoucím čtenářům, ať vám toho kniha přinese alespoň tolik jako mě.

Přemýšleli jste někdy, jak vaši povahu ovlivnila skutečnost, zda jste se narodili jako první, druzí, třetí…? Zda máte bratry, nebo sestry a kolik let vás od nich dělí? V obecném povědomí stále není o těchto jevech mnoho známo, ačkoli psychologové provedli tisíce výzkumů na téma sourozeneckých konstelací a v angličtině vyšla již řada monografií. Lemanovy Sourozenecké konstelace vyšly vloni v češtině již poněkolikáté, tentokráte však v přepracovaném vydání. Najdeme zde nové kazuistiky, dotazníky, více informací o jedinácích. Zejména však se od původního vydání knihy Lemanovým narodily další dvě děti, což jistě přispělo autorovu porozumění a osobnímu zrání, a pro čtenáře je zajímavé i v tom, že autor s oblibou používá příklady z vlastní rodiny – tedy příklady, jež jsou z principu z první ruky, osobně prožité a zreflektované. Vtipné je například líčení benjamínkovských kousků, jichž se sám autor v dětství dopouštěl, aby rozesmál okolí a stal se středem pozornosti. Velmi cenné jsou i autorovy zkušenosti otce pěti dětí. Dále najdeme příklady ze života známých osobností vysoké politiky, showbusinesu, úspěšných podnikatelů i autorových klientů.

Prizmatem sourozeneckých konstelací se dá nahlížet mnohé, a Leman tak ve své knize činí. Dočtete se například, jak prodat auto prvorozenému, prostřednímu dítěti i benjamínkovi, či jak vám to bude klapat v manželství, když si vezmete člověka v takovém či onakém pořadí narození, to vše vztaženo k vaší vlastní sourozenecké konstelaci. Nechybí ani praktické rady, jak vychovávat jedináčka, jak se věnovat prostředním dětem a co žádat od benjamínků.

Slabší je Leman ve znalostech psychologických výzkumů i v interpretaci jejich výsledků. Rovněž statistiku zanedbává. Píše například, že se ve své praxi setkává zejména s jedináčky či prvorozenými, a pak s benjamínky; prostřední děti psychology buď nepotřebují, nebo nevyhledávají. Jenže psychologické vysvětlení trochu bledne ve světle otázky, kterou si autor ani neuvědomí: Kolik v populaci vlastně je těch prostředních dětí, když je v jeho pojetí „funkčním prvorozeným“ i dítě, které je první daného pohlaví a též dítě, které se narodilo pět a více let po svých předchozích sourozencích?

Zpočátku na mě též působilo trochu rušivě autorovo „vytahování se“: výčty vlastních úspěchů, správných tipů, citace různých poct od klientů i slavných osobností (fascinaci slávou a úspěchem Leman nezapře). Knihu proto doporučuji brát s jistým nadhledem a spíše jako inspiraci, nikoli jako tvrdá data.

Přesto mohu Sourozenecké konstelace doporučit prakticky každému. Jsou psány s humorem, hezky se čtou, mezi řádky mile hladí autorova láska k dětem, manželce a vlastně lidem vůbec. A jsem si skoro jistá, že si při čtení budete mnohokrát říkat: „Ano, to sedí! / To je přesně on! / To jsem přesně já!“

Pavla Koucká, psycholožka
www.skupinyprorodice.cz/

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál