Tichá děťátka se moc neřeší a hádejte proč. Dám vám tři pokusy. Ale potřebovat je nebudete. Já jsem měla to štěstí, že za mnou jedni osvícení rodiče přišli, a chtěli se edukovat. Co s tím naším děťátkem, když paradoxně nezlobí? Když si prostě tiše hraje, spíš mlčí, moc se mu nechce ven za dětmi, i když se mu nic závažného neděje? Co když máme doma citlivé a tiché děťátko? Žijeme v době, kdy se věnujeme nejen dětem, které mají problém, ale snažíme se rozvíjet i ty, které si tak nějak v tichosti dělají svůj byznys, a to je hrozně boží. Tichá Síla se snaží přiblížit skrytý vnitřní svět těhle děťátek pomocí příběhu autorky i jiných tichých dětí, komiksů, a nápadů, jak ten svět moc nepushovat překračováním jejich hranic a citlivě je stimulovat k dalšímu rozvoji. Je to ohromně čtivý, v mém oblíbeném americkém stylu, kde je plno omáčky, takže se buď můžete nechat bavit příběhem nebo ho přeskočit rovnou k tomu důležitému, což je většinou přehledně shrnuto na konci. Čtení zdarma, bych řekla, ale chápeme se. Dospělým introvertům bych spíš doporučila její druhou knihu, Ticho, ale tuhle řadím do edice "na co odkážu rodiče, až se budou ptát". Někdy musím udělat souhrnný post na to, co je dobré mít na tyhle případy v knihovničce, ještě v tomhle životě, přísahám.

Druhá kniha Susan Cainové Tichá síla: Tajné přednosti introvertních dětí je podle mého názoru ještě důležitějším počinem, než kniha první. Pro mnoho dětí není jejich zkušenost s tím, jak se odlišují od extrovertních vrstevníků, lehká. Soudy a vyjádření ke své osobě, které absorbujete jako dítě, s vámi mohou bohužel zůstat celý život.

Mnoho introvertních dětí i rodičů těchto dětí by jistě přivítali, kdyby jim někdo řekl, že je v pořádku takový být a není důvod na tom něco měnit. A to je přesně to, co tato kniha nabízí: (sebe)přijetí. Stejně jako první kniha Susan Cainové není ani tato zaměřena proti extrovertům. Je vlídnou oslavou všech lidí, kteří dávají přednost přistupovat k životu klidnějším a rozvážnějším způsobem.

Tichá síla je rozdělena do čtyř částí: Škola, Společenský kontakt, Koníčky a Domov. Každá část obsahuje několik kapitol, které rozvíjejí hlavní téma. Cainová dává spoustu dobrých, praktických rad, ale nikdy nesoudí a nikoho do ničeho nenutí. Zde jsou některé z rad, které mne zaujaly:

? Introverti jsou velmi dobří posluchači a dokáží se soutředit. To z nich také dělá i dobré lídry.

? Pokuste se nalézt taktiky, které vám pomohou snížit sociální úzkost: mluvte jako první nebo mluvte jako poslední; nebo se posaďte dopředu, abyste nevnímali, jak vás ostatní sledují.

? Dělejte to, co vás opravdu baví, neboť nadšení a zápal pro věc mají tendenci potlačovat strach.

? Je v pořádku, pokud chcete, aby vaše vztahy vznikaly pomalu, ale byly pevné.

? Překračujte svoji komfortní zónu, ale jen tak daleko, aby na stupnici od 1 do 10 dosahovala úroveň vaší úzkosti kolem 5 - 6.

? Pokud vaše dítě miluje školu, ale bývá po návratu domů unavené, může to být proto, že je vyčerpáno tím, že bylo posledních několik hodin neustále „v pohotovosti“. Ujistěte se, že má vaše dítě dostatek času na odpočinek a nabití energie.

Jednou z nejlepších věcí na této knize je, že všechny tyto rady nejsou pouhým teoretizováním, ale jsou předkládány prostřednictvím osobních příběhů. Většina příběhů pochází od introvertní dětí (od střední až po vysokou školu), ale některé příběhy jsou také od slavných dospělých (např. Gándhí, Beyoncé, Steve Wozniak, Bill Gates, Eleanor Rooseveltová atd.). Všichni tito lidé prožívají různou sílu introverze. Někteří jsou vyloženými samotáři, zatímco jiní jsou v záři reflektorů. Existuje spousta odstínů a variant, což znamená, že každý introvert, který bude číst tuto knihu, v ní najde něco užitečného.

Tichá síla je praktickou a pozitivní knihou pro introvertní děti - a myslím, že je velmi užitečná i pro dospělé, především pak rodiče, ať introvertní nebo ne. Nepřijetí může být pro dítě velmi zraňující. Domnívám se, že je důležité, aby dospělí pochopili, že být tichým dítětem je naprosto v pořádku. Takové děti mají svůj vlastní jedinečný způsob, jak prožívat svět a vyjadřovat se, a i tak výrazně přispívat do rozhovoru. Stačí jen zavřít ústa, otevřít uši a naslouchat.

Je typickou introvertkou, které její tichá povaha mnohokrát znepříjemnila život. Přesto, nebo spíš právě proto dokázala napsat bestseller Ticho, který byl přeložen do více než čtyř desítek jazyků a v New York Times se udržel čtyři roky na seznamu nejlépe prodávaných titulů. Její přednáška v rámci cyklu TED má na youtube rekordní počet zhlédnutí – více než 17 milionů. Aktivně přednáší ve firmách, školách i jiných skupinách po celém světě. Dokonce patří podle časopisu Inc. mezi padesát nejlepších expertů na vůdcovství a management na světě. Je spoluzakladatelkou organizace Quiet Revolution, která pomáhá introvertům po celém světě objevovat jejich netušené silné stránky. Řeč je o úspěšné spisovatelce Susan Cain, které nyní vychází nová kniha Tichá síla: Tajné přednosti introvertních dětí.

Mimořádně úspěšnou knihu Ticho vydala Susan Cain už v roce 2012. V té době rozpoutala doslova revoluci, protože dokázala ve společnosti výrazně orientované na extroverzi „vytáhnout na světlo“ přednosti, kterými svým jemným a méně nápadným způsobem obohacují svět introvertní lidé.

Upozornila na celou řadu výzkumů i skutečných příběhů známých osobností, které dokazují, že introverti mohou být stejně tak dobrými (ne-li dokonce lepšími) vůdci, umělci, přáteli apod. jako lidé extrovertní. Laskavým a povzbudivým způsobem přinesla světu poselství, že introverti jsou stejně zajímaví, jako výraznější a hlučnější extroverti. Nikdo není lepší či horší, jediný rozdíl tkví v úrovni stimulace, která je pro každý typ člověka jiná. Pokud tedy tichý člověk dá přednost večeru o samotě před bujarým večírkem plným lidí, nevypovídá to nic o jeho společenskosti či zábavnosti. Znamená to jen, že potřebuje svou energii načerpat o samotě, opačným způsobem než extroverti.

Susan Cain uvádí, že po vydání Ticha obdržela od čtenářů velké množství pozitivních reakcí. Mnozí z nich si prý posteskli, jaká je škoda, že si podobnou knihu nepřečetli jako děti či dospívající, kdy jim jejich introverze přinášela nemalé problémy. Hlubší pochopení sebe sama v nižším věku by jim bývalo ušetřilo mnohá trápení. Právě tyto reakce se staly pro autorku podnětem k napsání Tiché síly.

Jak podtitulek Tajné přednosti introvertních dětí napovídá, jedná se o knihu určenou především introvertním dětem a dospívajícím, jejich rodičům a lidem, kteří s nimi přicházejí do kontaktu v rámci zaměstnání. Osobně si však myslím, že bavit bude každého, koho dané téma zajímá, a to bez ohledu na věk. Susan Cain sice v knize uvádí téma introverze zejména na příbězích dospívajících, ale celkové sdělení je zajímavé a podnětné i pro čtenáře, kteří ze školních lavic už „před nějakým tím pátkem“ vyrostli.

Kniha Tichá síla velmi zřetelně čerpá z autorčiny dříve vydané knihy Ticho. Obsah některých kapitol je prakticky totožný, i přesto jsem se při čtení nenudila. Na rozdíl od dříve vydaného Ticha uvádí Susan Cain v Tiché síle mnohem více reálných příběhů. Kniha má rychlejší spád, kapitoly jsou kratší a „údernější“. Jiná je i celková struktura, knihu tvoří čtyři části představující různá prostředí, ve kterých se děti a mladiství nejčastěji pohybují: škola, společenský kontakt, koníčky a domov. Každá část je pak dále rozdělena do kapitol a podkapitol pojednávajících o určitém konkrétním tématu.

Tichá síla zaujme především čtenáře, kteří se tématem introverze a extroverze zatím hlouběji nezabývali. Ostatní v ní příliš nových informací nenajdou. Pokud však máte náladu na knížku plnou milých inspirativních příběhů a autorčina laskavého pohledu na svět, určitě s Tichou silou nesáhnete vedle.