Smíšené pocity. Na jedné straně jedna (uz mála) z knih venovaná citlivým dětem. Na druhé straně kniha obsahuje rady, které mi nesedí. Např. mimoděk lhát dítěti nepokládám za dobré z důvodu možného odhalení dítětem a tím pádem snížení důvěry, systém odměn, které jsou kritizovanou vnější motivací.

Nicméně i přesto ji pokládám za přínosnou pro rodiče citlivých dětí. Některé rady se mi zdají obecné, pro všechny rodiče, prostě respektovat dítě, nastavovat hranice dítěti, které lze odůvodnit. Nezavíra dítě do betonu, naopak umožnit mu pohyb v přírodě, lese. Myslet i na sebe. Chápat potřebu dětí být v blízkosti s rodiči. U citlivého dítěte neplnění těchto všeobecných rad má horší důsledky.´

A k tomu se chovat speciálně k citlivým dětem. Chápat, že když se přesytí podněty, může zamrznout nebo naopak být vzteklé. Potřebuje méně podnětů, víc klidu (nebo „naopak“ více sportu, přírody). Brát citlivé dítě jako pozitivum, cvičit jeho citlivé smysl, obdivovat jeho schopnosti. Chápat jeho rozladění věcmi, které nevnímáte (citlivé děti dokážou vycítit rozladění jiných osob a tím taky trpět).

V závěru kniha jemně naznačuje částečnou korelaci citlivosti s ADHD/ADD nebo nadanými dětmi.

Kniha je stručná, občas dle mě obsahuje nevhodné rady, ale pokud jste schopni si z ní vzít jen to dobré, je přínosem.