Německá spisovatelka Julie Leuze získala díky spolupráci s rodiči množství tipů a rad, které pomáhají při výchově vysoce citlivých dětí, jak již napovídá název knihy. U nakladatelství Portál se jedná o další jedinečný titul, který pomáhá.

Kniha samozřejmě začíná obsahem, který je poměrně rozvětvený a nabízí spousty náhledů na různá témata, týkající se právě vysoce citlivých dětí. Úvod je jednoduchý, ale více zaujme kapitola ještě před samotným podstatným "školením". Jmenuje se, Co je vysoká citlivost?

Jelikož to není běžný pojem, který by byl mezi lidmi běžné znám. Sice se používá termín citlivější dítě, apod., ale vlastně to přímo nemluví o tom, co vás o skutečně vysoce citlivých dětech naučí tato kniha. Autorka už v úvodu tedy ukazuje, co si pod pojmem představit a že vysoce citlivých lidí je na světě "asi jen" 15 %.

Publikace se dělí na tři základní pasáže, které vám blíže přiblížím.

Kojenecký věk se zaměřuje na intenzivní blízkost, kterou některé děti potřebují. Také na navození vnitřního klidu, denní rituály a také neodříkání pomoci z venčí, kdy si sice rodič říká, že to musí zvládnout sám, ale nemusí. Pomoc je na místě, především, když máte citlivější miminko, které je hodně uplakané.

Malé dítě má osm podkapitol, které se ještě dělí dále. Obsáhnout vše v jedné recenzi je zhola nemožné, ale alespoň letem světem vám povím, čemu se autorka věnuje v této pasáži. Zaměřuje se na vjemy, které mohou dítě ovlivňovat, představuje malého rádce pro rodiče jako první pomoc, pomáhá pracovat se silnými dojmy a samozřejmě myslí také na přechod z domova do školky. Spánek byl probírán u nemluvňat, ale i u malých dětí je potřeba spánkovou hygienu řešit, pokud nemohou spát či dokonce mají noční můry, což je v nízkém věku vlastně bohužel běžné. V poslední kapitole dokonce autorka pomáhá rodičům přijmout svou vlastní citlivost...

Vysoce citlivé dítě a škola je sice menší, ale neméně propracovaná kapitola. Může se vám, stejně jako mně, líbit, že autorka nebere vše jako danou věc, ale přemýšlí nad problémem. Je vaše dítě vysoce citlivé nebo může být na vině i něco jiného? Co ho může ještě trápit? A samozřejmě se zaměřuje také na kolektiv a případnou šikanu.

Velkým přínosem pro mnohé budou části, označené nápisem Ze zkušenosti rodičů. Jak napovídá název, tak se skutečně jedná o pravdivé zkušenosti, které během výchovy zaznamenali rodiče. Jelikož titul sepsala německá, tedy evropská spisovatelka, tím bližší je publikace českým čtenářům, jelikož mentalita na jiných světadílech se někdy liší stejně jako výchova.

Dalším podstatným elementem pro mnohé budou části s nadpisem Návrhy řešení, které jsou vlastně odpověďmi na mnoho rodičovských otázek. Autorka se zabývá danými problémy, ale také přichází s řešením, které pochází přímo od rodičů, kteří se s problémem potýkali. Není v tom tedy jen teorie, ale opět zkušenost.

V textu naleznete i různé příklady problémů, se kterými se rodiče vysoce citlivých dětí museli anebo stále musí potýkat. A také máte možnost vidět několik úhlů pohledů rodičů, kteří upřednostňují různou výchovu. Líbivé je, že Julie Leuze nikoho nesoudí, pouze předkládá informace a je na vás, abyste si udělali vlastní obrázek. Věřím, že dojdete k tomu, co se vám snaží autorka povědět. Je v tom poznat i spousta (ne)vyžádaných rad od lidí, kteří nikdy neměli šanci pracovat s vysoce citlivými dětmi a tak jejich rady ne vždy pomohou, i tohle kniha zobrazuje.

V této knize jste slyšeli hlasy mnoha rodičů vysoce citlivých dětí, k tomu názory odborníků, vědců a autorů. Doufám, že jste nalezli posílení pro své všední dny s dětmi a budete mít užitek z toho, co jste dočetli. (Str. 175)

Tato kniha nevyřeší váš problém. Nedokáže obsáhnout ani celé téma, kterému se věnuje, na to by bylo potřeba mnohem více knih než jen jedna, ale skutečně pomáhá rodičům nalézt klid a rovnováhu. Dává rady, které už využili mnozí před vámi, kteří se potýkali se stejnými problémy a měli stejné obavy jako vy. Nečekejte zázraky, ale můžete očekávat odrazový můstek do lepšího života, který s tímto rádcem přijde. Nebude to snadné, ale přečíst si publikaci a řídit se jejími radami bude myslím to nejlepší, co pro své dítko uděláte.

Smíšené pocity. Na jedné straně jedna (uz mála) z knih venovaná citlivým dětem. Na druhé straně kniha obsahuje rady, které mi nesedí. Např. mimoděk lhát dítěti nepokládám za dobré z důvodu možného odhalení dítětem a tím pádem snížení důvěry, systém odměn, které jsou kritizovanou vnější motivací.

Nicméně i přesto ji pokládám za přínosnou pro rodiče citlivých dětí. Některé rady se mi zdají obecné, pro všechny rodiče, prostě respektovat dítě, nastavovat hranice dítěti, které lze odůvodnit. Nezavíra dítě do betonu, naopak umožnit mu pohyb v přírodě, lese. Myslet i na sebe. Chápat potřebu dětí být v blízkosti s rodiči. U citlivého dítěte neplnění těchto všeobecných rad má horší důsledky.´

A k tomu se chovat speciálně k citlivým dětem. Chápat, že když se přesytí podněty, může zamrznout nebo naopak být vzteklé. Potřebuje méně podnětů, víc klidu (nebo „naopak“ více sportu, přírody). Brát citlivé dítě jako pozitivum, cvičit jeho citlivé smysl, obdivovat jeho schopnosti. Chápat jeho rozladění věcmi, které nevnímáte (citlivé děti dokážou vycítit rozladění jiných osob a tím taky trpět).

V závěru kniha jemně naznačuje částečnou korelaci citlivosti s ADHD/ADD nebo nadanými dětmi.

Kniha je stručná, občas dle mě obsahuje nevhodné rady, ale pokud jste schopni si z ní vzít jen to dobré, je přínosem.