Slabý, Zdeněk K.: A papoušek hledá svůj zelený klobouk - recenzent Ivo Fencl

Vymykající se pohádky mnoha zemí v nové knize Zdeňka K. Slabého

Dušan Radovič, Pierre Gamarra, James Krüss, Richard Hughes, Jošitomo Imae, Erika Tačiharová a další, celkem třiadvacet autorů Evropy i Asie, se stali nenápadnými ( neboť v obsahu na konci neuvedenými) autory Podivné knihy pohádek. Tak aspoň zní podtitul publikace A papoušek hledá svůj zelená klobouk, již vydalo loni nakladatelství Portál v návaznosti na už jím zveřejněné sbírky Z. K. Slabého Nedokončené pohádky (2007, 2009, 2013) a Strašidelné pohádky (2011). Také nové příběhy vypráví autor předchozích dvou sborníků, tentokrát ovšem za „jazykové pomoci“ cizojazyčných předloh a také sedmi autorů: Ivana Krouského a šesti autorek: Dory Slabé, Hany Sikové, Marie Tatarové, Heleny Zikánové, Aleny Novotné a Zuzany Hughesové.

„Tahle knížka není antologie ani sborník,“ tvrdí v Slabý z jejím Nedoslovu. „Nechce ohromovat počtem autorů ani zemí, z nichž pocházejí. Jsou tu zastoupeni pouze pohádkáři a pohádkářky, ke kterým mám blízkých vztah, kteří mě samotného překvapili, okouzlili, zaskočili, vyprovokovali k tomu, abych vám je přiblížil prostřednictvím krásné řeči, která má jméno čeština. Jsou z Anglie, z Polska i Bulharska, z Japonska, z Izraele i Ruska, z Maďarska, z Rumunska i Srbska, z Francie, z Německa, Belgie i Lotyšska.

Je to divná, podivná, ba místy i prapodivná knížka, protože takové jsou i pohádky, které jsem vybral. Ne všechny. Ty ostatní mne zase zaujaly něčím jiným: něhou, vztahem k přírodě, poetičností, humorem. Ale něco zvláštního, co – myslím – zaujme nejen děti, ale i dospělé, je snad v každé z nich.“

Třiadvacet autorů přispělo třiatřiceti texty vč. pěti básní, přičemž Radovičovy verše jsou díky dovětku a jejich krátkému úvodu zároveň povídkou.

Nejvíc textů (pět má v knize Josef Guggenmos, a to včetně básně Aha!. - Titulní pohádku sborníku napsal Gennadij Cyferov. - Britský básník a dramatika Richard Hughes (1900-1976) je zastoupen báchorkou Gertrudino dítě, a jak dokládá závěrečná Pohádka o strážníkovi, který viděl poslední skřítky ve městě Eriky Tačiharové, čerpá sborník nepřiznaně i ze sešitové řady Pírko ptáka Ohniváka, populární za mého dětství, přičemž tento „policejní“ příběh přeložený Ivanem Krouským z japonštiny byl roku 1970 součástí jejího 41. sešitu Skřítkové a strašidla.

Podivná kniha pohádek se dělí na tři části a „nejdivnější“ je ta prostřední zvaná Zpřeházené pohádky pijí hvězdný čaj. Divná je i včetně skutečně Zpřeházené pohádky (aneb pohádky, která přežila zemětřesení Branka Čopiče, i včetně Hvězdného čaje Ovseje Drize a Hříčky V. I. Dal´a; tedy ne Dalího (ač obsahem by Dalího pojetí pohádky v podstatě odpovídala). A rovněž včetně Neobyčejných příhod Péti Petržílka a Břéti Ředkvičky, které působí jako osvěžující beletrizovaný přepis dětského žvatlání pořízený Rachil Baumvolovou.

Coby Divný úvod slouží Slabého knize pohádka Évy Janikovszké Kdybych byl dospělý... a taky ona se možná stala záznamem poněkud anarchistického snění malého špunta, jenž je skálopevně přesvědčen, že by si jako velký určitě dělal, jen to, co by chtěl, a nedokáže pochopit, proč jeho rodičové své „zvýhodnění“ nevyužívají a „myjou si ruce, oblékají svetry, dívají se přímo před sebe, aby neupadli na nos, nekoušou si nehty a mají svoje věci v pořádku...“ (str. 6)

Slavný a mnohému se také vymykající spisovatel James Krüss (1926-1997) přispěl příběhem Čarodějnice Hana Hopová.

Žlutou, Bílou i Černou pohádku získal Zdeněk Slabý od Imanta Ziedonoise, Převelice dobrý dort od Barbary Freedmanové a text Chcete-li si koupit botky, poraďte se s kohoutem od Octava Pancu-Iasi. Hle, zde se titulní hrdina nemůže tak dlouho rozhodnout pro barvu své obuvi, až okolo přejde celá zima a on dál zůstává bos.

I tak mám za to, že nejpodivnější, současně ale v mnohém nejpravdivější je v tomto svazku pohádka Shino Fujamota Myší svatba o myším milionáři hledajícím pro dceru toho nejsilnějšího myšáka na světě, za něhož počne nakonec pokládat vítěze zápase sumo ve své vsi.

Ivo Fencl