Čtení (nejen) pro kluky, to je publikace Auta, vlaky, bagry taky, jejíž autorkou je Hana Zobačová, speciální pedagožka, redaktorka a autorka knížek pro děti.

V této knize se malí čtenáři seznámí s několika příběhy vztahujícími se k dopravním prostředkům. Veselé a hravé pohádky pobaví i dospělé. Hned první vyprávění je o Edovi, autíčku, které má pět kol. Potřebuje jich tolik vůbec? Vlak Ivo vás seznámí se stejnojmenným dopravním prostředkem, který má svou vlastní trať, která ho však nebaví a rád by jel až na vrch, kde je vysoká věž. Pracant Emil vypráví o bagru, který byl nesmírně pracovitý, zároveň však také pyšný a samolibý. V příběhu nazvaném Kamil Špína se dočtete o popelářském voze sbírajícím odpadky, bohužel ne příliš vonícímu svému okolí. Knížka obsahuje celkem devět pohádek, jež doplňují barevné ilustrace Venduly Hegerové.

Jednotlivé příběhy jsou řazeny vzestupně podle náročnosti. Začíná se od nejjednodušších, jednoslabičných a postupně se přechází na náročnější, v nichž se objevují slova víceslabičná. Tomu je přizpůsobená i grafická podoba, zprvu větší velikost písmen se zmenšuje. Takhle se totiž nejlépe učí genetická metoda čtení, na kterou publikace cílí. Dítě nejprve hláskuje slovo, teprve pak je přečte dohromady.

Protože máme doma školkáčka, který číst neumí, zvolili jsme naši tradiční metodu – předčítání a prohlížení obrázků. Mě osobně čtení bavilo, i když pro mě jako dospělou je vnímání textu trochu jiné než pro prvňáčka, který se s písmenky teprve seznamuje. Jednoslabičná slova ve mně evokovala pohádku Jana Wericha „Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, v níž se vyznal z lásky k češtině a dokázal, že se s ní dá báječně pohrát. Krátká úderná slovíčka se mi předčítala hůř, protože mě to nutilo k odlišnému přednesu, než jaký mívám obvykle. Důležité však je, jak budou text vnímat malí čtenáři, jimž je primárně právě kvůli genetické metodě určen.

Pohádky nenudí, jsou vtipné a zábavné, takže určitě přilákají nejen děti, které čtení baví, ale i ty žáčky, jenž se písmenek trochu bojí a bojují s nimi.

Neodpustím si na úvod otázku: S čím jste si jako děti hráli nejvíc? U nás rozhodně neplatí, že by u holčičky vítězily panenky. Upřímně, pokud bych měla spočítat, kolik jich doma máme, stačí mi prsty jedné ruky – čtyři. Všimne si jich jednou za měsíc asi na deset minut a zpravidla na ně posléze zaútočí bagr, dinosaurus nebo letadlo. Ano, dnešní kniha je přesně pro ni, i když ještě číst neumí – v únoru jí bude teprve čtyři a půl, nicméně pozná A, O, M!

Potřebuje auto pět kol? A co se stane, když je loď moc rychlá? O čem sní vlak? Pohádky o autech, vlacích, letadlech, lodích a dokonce i jedné ponorce…

Genetická metoda čtení je věc, která mě naprosto nadchla. Znechutit čtení je totiž neuvěřitelně snadné a co si budeme namlouvat, hodně učitelek má do trpělivosti daleko a dítka často přijdou ze školy otrávená a chuť do ničeho žádná. S nejmladším bratrem jsme takhle vedli válku s jeho učitelkou dějepisu a přírodovědy… například tvrdila, že na naftu jezdí jen náklaďáky (ono to bylo v 98, ale stejně) a my doma měli klasický osobák… na naftu! Takže se ozval a byl oheň na střeše. Čímž jsem solidně odbočila – zpět!

Teorie: Genetická metoda je mimo jiné postavena na velkých tiskacích písmenech a jednoslabičných slovech aneb začít tím nejjednodušším, co vídáme dnes a denně – krátké nápisy, státní poznávací značky, názvy obchodů, jména měst a vesnic, cedule, popisky a podobně… Neučí se tak prvně slabikovat, jako kdysi my (já např. narozena 1984). Samozřejmě, že na každé dítko může fungovat něco jiného, ale je dobré vědět i o existenci alternativ.

Neméně důležité je i téma… před časem jsme se setkali s broučky a další havětí, která se schovává v trávě. A dnes tu máme auta, vlaky a bagry od šikovné ilustrátorky Vendulky Hegerové. Opět budu chválit. Přiznávám však, že já si u předčítání připadám opět jako blázen. Však mrkněte na náhledový obrázek a zkuste. Jenže nejsou podstatné mé pocity, ale skutečnost, že mám v ruce (či k ruce) pomocníka pro malého začínajícího čtenáře, který mu má usnadnit vstup mezi knihomoly. A kdyby z ní náhodou knihomolka po mámě nebyla, alespoň je tu prostředek, jak ji neotrávit opakováním Ema má mísu, Ema mele maso a podobně. Může zkoušet nejen v učebnicích a slabikáři nová slovíčka, delší věty a rozvíjet si slovní zásobu.

Jednoduše dokonalost. Slyšeli jste o genetické metodě? Pamatujete si, jak jste se s čtením prali vy? Co si vybavujete ze slabikáře? Kniha samozřejmě odchází s plným počtem, neboť výtka není žádná.

5/5

Další kniha podporující genetickou metodu čtení, kterou jsme mohli díky spolupráci s Nakladatelstvím Portál vyzkoušet, se zaměřuje na dopravní prostředky. Nechybí tedy auta, vlaky, lodě, letadla a mnoho dalšího…

Genetická metoda čtení spočívá v hláskování slov, proto se jí také někdy přezdívá hlásková metoda. Dítě nejprve přečte jednotlivé hlásky a poté celé slovo (například d-o-m-o-v … domov). Hlásky tedy spojuje bez slabik, jak známe většinou z našeho dětství.

Genetická metoda je dnes brána jako přirozená v našem vývoji, na což také reaguje Nakladatelství Portál, které vydalo už několik knih pro děti, kde si mohou přečíst příběhy podporující právě genetickou metodu čtení. A jedním z takových děl je i novinka Auta, vlaky, bagry taky nebo kniha Co se šeptá v trávě, na kterou jsem psala už recenzi zde.

Obsah knihy

Kniha Auta, vlaky, bagry taky obsahuje celkem 9 příběhů. Jednotlivé příběhy jsou krátké, aby si je mohly přečíst i samy děti, které se čtením teprve začínají. Text je doprovázen ilustracemi od Venduly Hegerové, kterou můžete znát třeba díky knihám Edo, ty neposedo, Kdo ukradl zelí nebo časopisu Puntík.

Eda a Dan

První příběh je tvořen pouze jednoslabičnými slovy. Vypráví o autíčku Edovi, který má 5 kol a rád jezdí na výlety. Přitom často jezdí kolem dvora, kde stojí jeho kamarád Dan. Ten se bohužel na žádný výlet podívat nemůže (ač by moc chtěl), protože je pokažený – má pouze tři kola. Edu po čase napadne, že by mu třeba mohl jedno kolo dát a mohli jezdit na výlety spolu…

Vlak Ivo

Druhý jednoslabičný příběh je o vláčkovi. Vlak Ivo je smutný, protože zná jen svou trať a rád by se podíval i dál, třeba nahoru na věž. Potkává kosa a toho zase trápí, že by chtěl být lvem. Jenže na to vlastně nemá spoustu síly ani pořádný hlas. Oba jsou nešťastní, až je napadne, že by se mohli vyměnit – kos řekne Ivovi, co je nahoře za věží a Ivo zase bude za kosa silný jako lev…

Ota má strach

Poslední jednoslabičný příběh je o chlapečkovi Bertovi. Ten má kolo Otu, který se ale bojí jezdit s Bertem ven a raději by jen doma stál a stál. Bert je totiž hrr a to nahání Otovi strach. Jednoho dne se na Berta řítí auto. A on pozná, co to znamená mít strach. Začne se tedy chovat k Otovi jinak a najednou spolu mohou ven a oba jsou šťastní…

Pracant Emil

První z dvojslabičných příběhů vypráví o bagru Emilovi. Ten hloubí jámy a má svou práci moc rád. Zároveň je ale pyšný, chce být u všeho a nejlépe to udělat sám. Ostatní bagry a auta proto často posílá pryč, aby mohl práci udělat sám. Jenže jednoho dne spadne do jámy. A protože všechny předtím nehezky poslal pryč, není, kdo by mu pomohl. Ostatní si nakonec všimnou, že se Emil ztratil a pomohou mu zpět na zem. Emil si uvědomí, jak se choval a už ostatní neodhání…

Kamil špína

Kamil je popelářské auto, se kterým se ostatní vozidla nechtějí bavit. Posmívají se Kamilovi, že smrdí. A i když se po každé práci umyje, auta si s ním nechtějí hrát. Jednoho dne dostane Kamil rýmu a nemůže odvézt odpadky. Auta to tedy udělají za něj, protože to všude začíná smrdět. Přitom zjistí, jak těžkou práci Kamil má a jak je lehké se ušpinit. Jakmile se umyjí, Kamilovi se omluví a od té doby si hrají i s ním.

Eva a Louda Tom

Poslední dvouslabičná pohádka vypráví o lodi Evě. Je zvědavá a pořád se na něco ptá, ale nikdy nepočká na odpověď. A tak se i stane, že se ocitne na mělčině. Nyní ji už nezbývá než čekat, až přijde příliv. A díky tomu se Eva naučí čekat a dozví se také od parníku Toma spoustu odpovědí na svoje otázky…

Motorka Dáša

Nyní už se dostáváme k trojslabičným příběhům. Prvním z nich je povídání o motorce Dáši, která jezdí závody a moc ráda vyhrává. Jenomže jednou najede na hřebík, píchne duši a pohár získá jiná motorka. Dáša je smutná a rozhodne se, že už závody jezdit nebude. Sice ji to chybí, ale bojí se, že by prohrála. Nakonec se ale odhodlá závod ještě zkusit a uvědomí si, že důležité je, že ji jízda dělá radost. A je to přeci pouze hra…

Vítek a jeho hračky

Vítek je letadlo, které si rádo hraje s věcmi, co mu vítr přivane – sáčky, igelitky, balónky… Jenže si svoje hračky nehlídá a ony po hraní spadnou dolů. Jednou si letí Vítek na zem odpočinout, když narazí na ponorku. A ta si stěžuje, že je voda plná různých věcí. Vítek v nich pozná to, co po každém hraní shodí dolů na zem. Ponorce Vandě se omluví a od té doby si hračky ukládá nahoře v mracích….

Hluchá Bára

Bára je sanitka, která moc ráda čte. Jenže díky tomu často jezdí pozdě. Navíc se nad knížkami i hodně zamýšlí a to pak nevidí, neslyší a zapomene i to, co měla udělat. Třeba jet pro pana Drábka. To ale sanitka přece nemůže. A tak ji pan doktor dá sirénu s tím, že si ji má pustit pokaždé, když pojede pro někoho nemocného. Lidí ji budou pouštět a navíc nezapomene, že někam jede…

Formát knihy

Kniha je trochu menší než formát A5. Má pevné desky, je tenká a lehká.

Celkové hodnocení

Kniha Auta, vlaky, bagry taky přináší několik příběhů o dopravních prostředích, které mají jména, mluví a také přemýšlí. Příběhy jsou krátké, jednoduché, ale nechybí napětí ani šťastný konec, často v kombinaci s nějakým ponaučením.

Kniha podporuje genetickou metodu čtení, takže je vhodná hlavně pro mladší školáky nebo předškoláky. My četli s Beky (3 roky) a příběhy se ji celkem líbily, ale pro mě bylo čtení náročné (hlavně u těch jednoslabičných slov). Takže se těším, až si za pár měsíců/let knihu přečte spíše sama.