Troufám si říct, že bez ohledu na to, jestli je člověk věřící či nevěřící, není vůbec na škodu dětem dávat informace ze všech směrů.

Děti jsou zvídavé a měly by vědět, že Velikonoce nejsou jen sladkostmi a nadílkou od zajíčka, nejsou jen pletením pomlázky, barvením vajíček a koledováním.

Za Velikonocemi je mnohem více a to vše se dozvíte v knize s názvem Čekání na Velikonoce, která je poměrně nedávnou novinkou v nakladatelství Portál a kterou recenzuji ve spolupráci právě s tímto nakladatelstvím.

"Kniha je skvělým průvodcem postní dobou i velikonočními událostmi pro děti, takže díky ní mohou lépe porozumět velkému tajemství Velikonoc. Vede je celých 40 dní po cestě do Jeruzaléma, staví jim před oči Ježíšova podobenství, setkání s nejrůznějšími lidmi, zázraky a znamení. Dotýká se tajemství Ježíšova ukřižování i zmrtvýchvstání, odkrývá jejich smysl a srozumitelným, jasným, a přesto hlubokým způsobem vtahuje děti do prožívání největšího křesťanského svátku."

KAPITOLY KNIHY

Úvod

Jak používat tuto knihu

Vyrážíme

První týden - Rozpoznáváme znamení

Druhý týden - Poznáváme lidi

Třetí týden - Vidíme uzdravení

Čtvrtý týden - Posloucháme podobenství

Pátý týden - Blížíme se k městu

Velikonoční týden - V Jeruzalémě

Velikonoční noc

Velikonoční oktáv

ÚVOD - CO JE VELKÝ PŮST

V úvodu je dětem moc hezky vysvětleno, co je Velký půst a proč vůbec s půstem začínat. Jaký to má smysl a proč se mu vlastně říká Velký?

JAK POUŽÍVAT TUTO KNIHU?

(úvahy pro rodiče)

Kniha je pozvánkou na cestu Velkým postem. Skládá se ze zamyšlení připravených na každý ze 40 postních dní a na Velikonoční týden.

VYRÁŽÍME

Čeká nás dlouhá cesta a proti si s sebou bereme 4 neobvyklé poklady různých barev - šedý, fialový, bílý a pískový.

Začátek cesty je na Popeleční středu. Prvním pokladem je poklad šedý - popel, který v sobě skrývá naději. Je znamením, že lidský život na zemi pomíjí, je nestálý a jednou skončí. To ale nebude úplný konec, nebo? :-)

Ze středy přecházíme do čtvrtka a čeká nás druhý poklad, fialový - fialka. Tento poklad se týká pokory. Fialová barva je často vidět v kostele. Tato barva nám přopomíná, že máme pokorně následovat Ježíše, hledat jeho stopy a jít za ním.

Třetí poklad, páteční, je bílý - ticho. Tichou, které souvisí s lítostí. Během postních pátků probíhají křížové cesty v kostele.

Sobotní poklad, čtvrtý v pořadí, je poklad pískový - poušť. Tento poklad se týká samoty s Bohem.

ROZPOZNÁVÁME ZNAMENÍ

Takový mrak je znamením toho, že se blíží déšť. Umíme ale rozpoznat i jiná znamení? "Podívejme se pozorně na svůj život, možná je zpozorujeme." - Tohle je tak trefné! Ve všem jsou totiž nějaká znamení ať už jsme věřící a věříme, že jsou znamení od Boha anebo jsme nevěřící a znamení záskáváme z vesmíru.

Všechno co se nám děje, co slyšíme a vidíme, co zažíváme, to všechno jsou znamení, která nám pomáhají, ukazují, radí.

Celá tato kapitola je plná pravdy. Pravdy v tom, že zapomínáme na maličkosti, na detaily, na vše co je kolem nás a co ve spěchu ignorujeme. Co všechno bereme jako samozřejmost, ale tak to není. Nic není samozřejmostí.

POZNÁVÁME LIDI

Každý, koho na své cestě (životem) potkáme, nás něco naučí, někam nás posune, něco nám dá ale taky vezme .. a naopak my někoho můžeme něco naučit, posunout ho, něco dát.

Zde mě hodně zaujalo, že jsme všichni připoutáni ke svému majetku i když bychom bez něj mohli žít spokojeně i nadále. I když bychom výměnou mohli dostat něco neuvěřitelného, je nám ten majetek bližší.

Stejně tak se v této kapitole dočtete, jestlipak se i my nechováme tak, jako bychom po jiných neházeli kameny? Pomlouváme, obviňujeme, urážíme. Je ale potřeba se nejdříve podívat do hloubi své duše, do sebe a takzvaně si zamést před vlastním prahem - jinak ty kameny budou stále létat a to i na nás.

VIDÍME UZDRAVENÍ

Všichni jistě víme, že Ježíš měl dal uzdravování - uzdravil slepého, aby viděl, uzdravil ochrnutého, aby běhal, uzdravil umírající, aby vstala a žila a uzdravil dokonce malomocné.

Měli bychom děkovat. Děkovat za to, že vidíme, běháme, žijeme. Měli bychom si víc uvědomovat to, co máme. Měli bychom si toho vážit.

Věřící nevěřící tomto všem máme dar.

POSLOUCHÁME PODOBENSTVÍ

Dostáváme se do čtvrtého týdne naší cesty.

Zde se dočtete příběh o pastýři, který i přes velké množství ovcí věděl, že se mu jedna ztratila a šel ji hledat. Také příběh o milosrdném otci, který svému synovi vše odpustil. I přiběh o starším synovi, který žárlil na bratra, který se vrátil a bylo mu odpuštěno. A také to, že dobro vždy zvítězí.

Vždy je lepší soustředit se na dělání dobra, než na boj se zlem.

BLÍŽÍME SE K MĚSTU

Blížíme se k městu a šplháme, protože je Jeruzalém položen dost vysoko. Mezi kopečky vidíme rozmístěné stany, ve kterých bydlí pastýři se svými rodinami. Zrovna se chystá svátek Pascha, což je největší židovský svátek - památka na útěk z egyptského otroctví.

Cesta vede přes vesničku Betánii, kde zemřel Lazar - bratr Marie a Marty. Jak se k tému situaci postaví Ježíš, který je jejich blízký přítel?

Pokračujeme přes Olivovou horu, chrámový pahorek až přicházíme do Jeruzaléma. Cesta nám připomíná, že celý náš život je putováním.

VELIKONOČNÍ TÝDEN

V tomto týdnu se toho stane mnoho.

Nejdříve je Ježíš pomazán vzácným olejem - žena mu tím chtěla projevit svou lásku a vděčnost, ale Ježíš to bral již jako přípravu na svou vlastní smrt. Také se již plánuje Jidášovo zrada a na Zelený čtvrtek proběhne poslední večeře.

Velký pátek je nejtěžším a nejsmutnějším dnem. Ježíš byl v noci zataj, uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Jdeme za Ježíšem křížovou cestou přes Jeruzalém.

Posledním dnem půstu je Bílá sobota. Ježíš umřel, pouť je u konce. Navečer se zapaluje velká svíce - paškál. Začíná Velikonoční noc.

VELIKONOČNÍ NOC

Mimořádná noc. Jediná taková na světě. Izrael vyšel z otroctví, Bůh vzkřísil k životu svého Syna, poušť se změnila v zahradu a tak dále.

VELIKONOČNÍ OKTÁV

Závěrečná kapitola knihy.

Marie Magdalena potkala Ježíše živého a běží to všem oznámit. U hrobu všichni vidí jen odvalený kámen. Jsou zmatené a vůbec nechápou, co se stalo. Informace se šíří dál až k učedníkům. Učedníky Ježíš následně navštíví ve večeřadle, poutníky překvapí v hostinci. Následně snídá s učedníky u Galilejského jezera.

Nakonec v Ježíše uvěřil i Tomáš, jeden z učedníků, který nebyl ve večeřadle a který nevěřil tomu, co vyprávěli ostatní.

ZÁVĚREM

U knih se nejvíc ze všeho řídím ilustracemi a tyto ilustrace se mi moc líbí. Jsou jednoduché a přitom zajímavé a mířené krásně i na děti.

Cose týče obsahu, tak jednoznačně WOOOW! Knihu jsem přečetla doslova na jeden zátah a nemohla jsem se odtrhnout. Nejdříve jsem si četla v klidu sama.

Kniha se týká Velikonoc, ale já v ní našla tolik trefných vět a tolik pravdy, až jsem úplně zapomněla, co vlastně čtu. Pro malé děti to může být ještě trochu náročnější k pochopení, ale věřím, že si z toho vezmou vždy to, co zrovna potřebují - i já si z toho vzala přesně to, co zrovna potřebuji. A hlavně jednodušeji se to snad ani napsat nedalo :-).

Úžasná, úžasná, opravdu úžasná knížka plná historie, informací a psaná srozumitelně, jednoduše a . některé prvky jsou dokonce psány moderně k dnešní době. Obsahuje úryvky přímo z Bible, pokud tomu dobře rozumím. Kapitoly jsou napsané krátce, ale i přes to je kniha docela obsáhlá.

Čtení mě moc bavilo a doporučovala bych knihu každému, kdo si chce tuto cestu projít.

Příběh o životě Ježíše zná v hrubých obrysech každý. Knižní novinka Čekání na Velikonoce od polského teologa Marka Kita přináší stručného průvodce Novým zákonem a křesťanskou symbolikou nejen pro ty nejmladší čtenáře. Prosté vypravování nabádá k vnitřnímu klidu, k víře v Boha a přiměje k zamyšlení i samotné rodiče.

Po úspěchu knihy Čekání na Vánoce (2018), která malým čtenářům představila starozákonní příběhy a křesťanské symboly a postavy spjaté s tímto duchovním svátkem, přichází polský teolog a vysokoškolský pedagog Marek Kita s volným pokračováním Čekání na Velikonoce: Přes půst ke Zmrtvýchvstání (2019). Knihu ilustrovala, stejně jako tu předešlou, polská ilustrátorka a malířka Dorota Łoskot-Cichocka.

Publikace je primárně určena malým čtenářům, kteří vyrůstají v křesťanských rodinách. Nenáročnou formou vypravování se seznámí s několika křesťanskými symboly, významnými postavami, tragickou smrtí Spasitele, ale také jeho zmrtvýchvstáním.

A jak knihu správně číst? Příběh je rozdělen do čtyřiceti krátkých kapitol, přičemž každá kapitola je jedním ze čtyřiceti postních dní. Četba by tedy měla započít první den velikonočního půstu a dítě by si každý den mělo osvojit jednu z kapitol, jeden z kroků do Svaté země. Každá kapitola obsahuje krátké nastínění děje, které je doplněno o citáty z evangelií. Po těch následuje pár otázek k zamyšlení, o kterých by rodič měl se svým potomkem diskutovat.

Ačkoli je kniha psána především pro oči a uši dětských čtenářů, začte se do ní bez větších problémů i dospělý. Pokud nejste věřící, kniha vás zajisté neosloví. Dostane-li se vám i tak do ruky, nebojte se do ní začíst. Při odmyšlení všech duchovních podnětů v ní můžete nalézt spoustu zajímavých myšlenek.

Ilustrace na první pohled neosloví každého. Jsou velmi jednoduché, avšak dobře korespondují se samotným textem. V úvodu knihy je rovněž řečeno, že rodič může se svým dítětem knihu dokreslit. Prostoru je k tomu spousta, otázkou jen zůstává, zda jste člověk, který dokáže kreslit do knih.

Mám-li shrnout své pocity z této knihy, zanechala na mě neutrální dojem. Čekání na Velikonoce může být dobrým pomocníkem pro rodiče, kteří chtějí hravou formou přiblížit novozákonní příběhy svým dětem. Myslím si, že to ale není také špatný způsob, jak si ateisté mohou rozšířit svůj všeobecný přehled prostřednictvím ne příliš náročné formy.

Blíží se velikonoce, a nejen proto mě zaujala tato kniha. Já už totiž předem věděla, že je to nádherná kniha, protože jsem četla od toho samého autora Čekání na vánoce, které se mi hodně líbilo. Velikonoce jsou velký svátek, který už mnoho lidí neslaví, protože neví proč. Většina je vnímá jako příchod jara a bonusem jsou státní svátky, kdy můžeme být čtyři dny v kuse doma. Ale je to škoda, protože i nevěřící mohou být těmito svátky velmi vnitřně obohaceni.

Tato kniha nám ukáže jak moc lze vnímat tento křesťanský svátek jako posílení víry nebo uvědomění meditace být lepším člověkem a nalézt sílu vnitřního klidu. Je psána jednoduše, ale silně a s citem klade důraz na pokoru, milosrdenství a lásku. Je určená dětem, ale má velkou moc obohatit i dospělého čtenáře.

Dalo by se říct, že velikonoce začínají 40. dní před velikonočním pondělím, popeleční středou, která odstartuje postní dobu a lidé si mají uvědomit, že je vše pomíjivé a i náš život jednou skončí. To, ale nebude úplný konec. Skrze velký půst probouzíme v sobě naději, že i my vstaneme jednou z mrtvých.

Autor knihu pojal jako čtyřicetidenní putování do Jeruzaléma, kdy každý den ukazuje na Ježíšova podobenství, setkání s různými lidmi, zázraky či znamení. Odkrývá čtenářům prožívání největšího křesťanského svátku.

Kniha je rozdělena na kapitoly po týdnech, kdy se má číst jedna kapitola každý den. Tím pádem začínáme popeleční středou a končíme velikonočním oktávem, což je neděle týden po zmrtvýchvstání. Vůbec nevadí, že začnete později, důležité je začít. Tato kniha krásně ukazuje na krásu a hloubku prožitku velikonoc, proto i když knihu koupíte v druhém týdnu půstu, pořád máte mnoho dní na cestu k uvědomění, co vše velikonoce obsahují. Zítřkem máme jedenáctý den půstu, do konce zbývá dvacet devět dní, což je spousta času začít číst a každým rokem se k této krásné knize vracet.

Pamatujme si, že půst není o nedělích!

Jedenáctá kapitola se jmenuje Žena u studny a je to druhý týden, kdy poznáváme lidi. Pojednává o setkání Samařanky s Ježíšem u studny a ukazuje nám co je to za vodu, kterou dává Ježíš a po které už člověk nebude mít nikdy žízeň. Co je to za vodu? Je to Boží láska, která uspokojuje naši touhu po tom, abychom byli milováni. Žena uvěřila, že Ježíš je Mesiáš a naplní její srdce láskou a pokojem. Stejně jako studená voda utiší žízeň během horkého dne.

Je pravda, že knihu nelze slovy popsat. Ta se musí opravdu přečíst a dle mého i nevěřící si z ní mohou hodně vzít a spoustu věcí pochopit. Na závěr vám cituji odstavec z velikonoční oktávy, která je neděle Božího milosrdenství:

„Jeden z učedníků nebyl ve večeřadle, když Ježíš přišel. Tomáš. Nevěřil vyprávění žen, nevěřil ani apoštolům. Je těžké uvěřit v Boha, který myje špinavé nohy, soucítí s nuznými, dá se bez odporu zabít. A který nakonec odpustí zrádcům i svým katům. Je těžké uvěřit v Boha, který je jenom….. Láska.