Kniha Černobílé prázdniny od překladatelky a nakladatelské redaktorky Lucie Šavlíkové nám opět připomene, že prázdniny strávené se svými nejbližšími, a navíc v českých lesích jsou snad nejkrásnějšími na světě. Své o tom jistě ví i Honzík, který jede na čerstvý vzduch k tetě Pravoslavě. Teta Slávka sice moc dobře neovládá pravopis, za to umí vyprávět báječné pohádky, a hlavně také snídá žužu. Pro děti naprosto neodolatelná kombinace! Co vše Honzík u tety Slávky prožije, si povíme v následující recenzi.

Hlavním hrdinou této pohádkové knihy je chlapec jménem Honzík, který neumí pořádně vyslovovat „r“. Děje se mu to hlavně tehdy, když má strach, nebo je nervózní. Příběh nezačíná vyloženě idylicky, neboť Honzík má teplotu. Ale jak se říká, ono všechno zlé je pro něco dobré. I zde to platí. Honza se totiž vydává na prázdniny k pratetě Pravoslavě, která nosí vlastnoručně pletený baret, který nikdy nesundává, a má dobré srdce.

A tak se jede vlakem k tetičce do Pařízku. Od vlaku se jde po hrázi mezi dvěma rybníky, kolem hájovny u Čápu a potom kousek cesty lesem do kopečka. „Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu,“ pronesla tetička Slávka. Když Slávka vytáhla starobylý klíč do zámku omšelé dřevěné branky v tom plaňkovém plotě, Honzík byl celý unešený. A to ještě neviděl zahradu! V Pařízku je úplný ráj.

Ráno se jde Honzík „proběhnout“ do místního lesa. Když kráčí kolem hájovny, v tu chvíli ho prožene pes Bivoj. A co se nestane. Honzík se proboří pravou teniskou vedle velkého pařezu a noha mu zajede do hlíny jako nůž do másla. A znenadání uslyší: „Hromsecmazecjezevec, kdo mi to šlápl do obýváku?!“

A tak Honza poznává opravdového živého jezevce Petra. Ačkoliv jezevec nejdříve hudruje a je tak trošku protiva, postupem času se z nich stanou přátelé. Honza poznává také jezevcovy kamarády a zažije s nimi plno dobrodružství. Celý příběh je protkán jedním velkým tajemstvím, o kterém Honzík ani jeho maminka nemají „šajnu“. Jak vše přijmou, až vyjde pravda najevo, se nechte překvapit v knize.

Honza je zvídavý chlapec, který, přestože je z města, v sobě nalezne odvahu dobrodruha. Bedlivě sleduje přírodu kolem a seznamuje se se zvířecími kamarády, k nimž se chová velice zdvořile. Honzík je hodný hoch, zalže tetičce Slávce jen, když jde na „večerní bojovku“ postrašit lišku. S novými kamarády zažívá spoustu dobrodružství, ale i nebezpečí. Přátelé však dají hlavy dohromady, jak se tak říká, a situaci s přehledem vyřeší.

Kniha je mj. věnovaná „Všem dětem, které teď leží nemocné v postýlce a čekají, až jim někdo něco hezkého přečte. Protože společně strávený čas je nejlepší lék na všechny neduhy.“ Jak moc souhlasím s Lucií Šavlíkovou. Číst dětem (nejen nemocným) je jedna z nejcennějších a nejrozumnějších „věcí“, které jim můžeme dát. Autorka stála u zrodu několika důležitých projektů podporujících dětské čtenářství, takže o tom ví své.

Kniha Černobílé prázdniny je krásná nejen svým textem, kdy chlapec poznává zvířecí kamarády, ale i ilustracemi (Komára). Děti plně rozvinou svou fantazii. Mohou utéct z reality do říše živých zvířat. Mohou si představovat tisíce dialogů, které Honzík se zvířátky zažije. Mohou se vžít do Honzovi situace a doma v posteli SNÍT. Snít o lepších zítřcích. O tom dokázat své sny uskutečnit. O tom stát se „dobrým“ člověkem jako je třeba malý Honzík. Sněme o takových věcech i v dospělosti. Sbírejme zkušenosti a buďme slušnými lidmi. Buďme takoví, jací jsme. I Honzík je SVŮJ.

Krásná kniha pro děti, kterou jim můžete darovat nejen za vysvědčení, a nejen během letních prázdnin, ale kdykoliv. Kdykoliv není pozdě na pěknou knihu.

Jezevec Petr, černobílé zvíře, které - jak jinak - v téhle knížce mluví a vypráví příběhy, je kámoš hlavního hrdiny, toho času maroda. Tahle knížka je totiž opravdu a zcela záměrně věnována všem dětem, které „teď leží nemocné v postýlce a čekají, až jim někdo něco hezkého přečte. Protože společně strávený čas je nejlepší lék na všechny neduhy“. To je věnování autorky knihy Černobílé prázdniny Lucie Šavlíkové čtenářům. A protože v Portálu, kde kniha vyšla, dětem opravdu rozumějí, nedá mi zase jednou nezopakovat, že knížka má senzačně velká písmenka, tentokrát i větší rozestupy řádků a obal je vodě - tedy i čaji nebo sirupu proti kašli - odolný. Hrdina knížky je tedy marod. Má vysokou horečku, divoké sny o zmutovaných psech a největší (a asi jedinou) výhodou marodění bude příjezd tety Slávky. Ona totiž umí tu největší dobrotu na světě - strouhanou mrkev s jablkem a citronem. Tady jsem si hned vzpomněla na svoje dětství a vám se to nejspíš stane také. Že bychom si i my dospělí nastrouhali tuhle dětskou dobrotu a zalezli do peřin s knížkou? Tak tedy, teta Slávka přijede, udělá dobrotu, ve které je „asi nejvíc vitamínu dé, protože je to děsně dobrý“, a rozhodne, že městské dítě potřebuje změnit vzduch. Po počátečních rozpacích obou rodičů je sbalen obrovský batoh s plyšáky, autíčky, pumpičkou na kolo pro případ, že by teta nějaké kolo měla (a ještě spoustou dalších věcí, které si děti nutně musí vzít s sebou), a vyrazí se vlakem do místa s krásným názvem Pařízek. Tam začíná velké dobrodružství, přátelství s jezevcem Petrem a dalšími zvířátky, se kterými se malý Honza seznámí trochu dramaticky. Teta Slávka -vlastně Pravoslava - rozumí potřebám kluka z města. Tak třeba čtyři špekáčky zcela jasně nestačí, ke snídani může být i žužu a jako správná teta má taky svatou trpělivost se všemi lumpárnami, které Honza provádí. Autorka Lucie Šavlíková je editorkou a překladatelkou, podílela se na několika projektech, které podporují dětské čtenářství a toto je její literární prvotina. Opravdu krásné ilustrace vytvořila Komára - Ilona Komárková, maminka čtyř synů a také majitelka schopnosti nakreslit obrázek, který je jasný, výrazný a přesto tvoří obrovský prostor pro dětskou fantazii.

Lucie Šavlíková je překladatelka a nakladatelská redaktorka. Stála u zrodu několika důležitých projektů podporujících dětské čtenářství. Žije v Praze, má tři dospělé děti a jednu čokoládově hnědou fenku.

Černobílé prázdniny je krásnou, dětskou pohádkou, která vás mile překvapí, nejen, co se týče obsahu, ale také ilustrací. Po celou dobu čtení jsem si užívala vše, co si autorka pro malé čtenáře připravila a přiznám se, že nejednou jsem se upřímně, od srdce zasmála.

Celý příběh začíná ve chvíli, kdy je malý Honzík nemocný a rodiče se rozhodnou poslat jej na víkend do přírody, k pratetě Slávce do chaloupky v lese. Už ve chvíli, kdy se tam Honzík objeví, se mu zatají dech z nádhery, kterou vidí. Nejen nádherná chalupa, ale také příroda, která jej obklopuje.

Moc se mu u pratety líbí a proto je nadšený, když jej rodiče pošlou o prázdninách na týden k ní.

A že toho stihne za ten týden hodně. Potká Biwoje, jezevce, vypráší lišce kožich a hlavně, dozví se jedno z největších tajemství rodiny, které se snažili všichni jeho blízcí utajit nejen před ním…

Černobílé prázdniny jsou krásnou pohádkou, která bude všechny děti lákat k tomu, aby strávily pár chvil v lese. Když budou potichu, třeba zahlédnou myšku Sisi, zajíčka Pizizubku, nebo třeba rejsčí rodinu. Líbilo se mi, jak autorka kladla důraz na to, že naše příroda je úžasná sama o sobě, a nemusíme za odpočinkem a dobrodružstvím jezdit někde za hranice do cizích zemí.

Jak už naznačuje obálky knihy, tak ilustrace jsou veselé, milé a všeříkající. Autorka ilustrací, Ilona Komárková, nakreslila všechny, počínaje Honzíkem, Slávkou a konče jezevcem Petrem tak, aby i ty nejmenší děti poznaly, kdo je na obrázku a obrázky pobavily všechny čtenáře. Až uvidíte Honzíka při „strašení“ lišky, věřte mi, že se zasmějete.

„Abr, habr, vrba, smrk,

člověk ať jsem, než bys mrk!“

Dalším významným plusem, což začínám oceňovat v každé dětské knize, tak je papír, na kterém je vytištěna. Tady je jedná o tvrdý, křídový papír, tudíž Černobílé prázdniny se hned tak neošoupou, ani když se stanou tou nejoblíbenější knížkou v dětské knihovně.

Pokud máte doma dítě, popřípadě děti, které se chtějí u knížek nejen pobavit, ale také něco naučit, zažít pořádné dobrodružství a zasmát se, tak tato kniha je pro ně jako dělaná. Písmo sice nepatří mezi největší, takže můžou některé děti potřebovat sem tam pomoc, ale obrázky jsou na každé stránce a při každém otočení je čeká překvapení v podobě krásně barevné ilustrace.

Věřím, že Černobílé prázdniny si místo ve vaší domácí, dětské knihovně určitě zaslouží. Zasmějí se i rodiče, protože aristokrat-lev nebo imíč pobavilo i mne.